Smrt Jamese Cooka z rukou zákeřných Indiánů

Jestli se vám zdá, že je titulek tohoto článku bulvární, není to naše vina – právě tak o smrti významného objevitele psal dobový tisk.

Smrt Jamese Cooka z rukou zákeřných Indiánů

Ze sedláka se stal největším mořeplavcem světa.

V rodině negramotného sedláka se roku 1728 narodil chlapec, který změnil svět. Vyučil se sice obchodníkem, ale stát za pultem ho nebavilo. A tak už v 18 letech utekl na moře. Od ostatních námořníků se lišil v mnoha ohledech: nepil a místo hraní karet se na palubě učil algebru a navigaci. Není divu, že velitelem lodi se stal už ve 22 letech – v té době tak byl nejmladším anglickým kapitánem. 

Kariéra v obchodním loďstvu ho ale moc nelákala. Proto narukoval do Královského loďstva, a to přesto, že si hodnostně pohoršil. Už po pár měsících se ale ukázalo, že jeho schopnosti, které prokázal ve válce proti Francii, vysoce překračují průměr. Dokázal nejen ohlídat svěřené území, ale ještě zvládl dokonale zmapovat několik ostrovů a celou linii pobřeží. 

První výprava

Když se po válce hledal vůdce expedice, která měla pozorovat konjunkci Venuše se Sluncem (konjunkce nastává, když ze při pohledu ze Země dvě nebeská tělesa nacházejí na obloze na téže pozici), mohla volba padnout na jediného muže – nejzvědavějšího kapitána ve službách jeho veličenstva. A tak začala první ze tří slavných výprav kapitána Jamese Cooka. Na výpravě mu dělali společníky další učení muži, především geograf Banks, který snil o tom, že by se mu na této cestě mohlo podařit objevit tajemný Jižní kontinent. O existenci dosud nenalezeného světadílu měli vědci i důkaz: spočítali, že pokud by neexistoval, Země by se otočila severním pólem dolů… 

Vybaven chatrnou vědeckou teorií a truhlami plnými skleněných korálků, vyrazil Cook na palubě válečné lodi Endeavour na cestu směrem na Tahiti – ideální místo pro pozorování Venuše. Pokud bychom měli soudit úspěch výpravy jen podle jejího hlavního poslání, pak skončila fiaskem. Kvůli špatnému počasí se ji nepodařilo pozorovat. Ale jinak se povedlo snad všechno. Cook patřil k nové generaci kapitánů, pro které nebylo hlavním smyslem cesty vydělat. Jeho předchůdci zahajovali poznávání nových ostrovů nejčastěji palbou na domorodce, pak na jejich vesnice zaútočili a okradli je. Není divu, že se sice vraceli bohatí, ale bez informací. 

Kapitán Cook s domorodci obchodoval. Sice jim dával jen laciné skleněné korálky a hřebíky, ale už jen to, že domorodce nepostřílel, byla změna takřka revoluční. Díky obchodu mohl bez větších problémů doplňovat zásoby, získávat informace o podnebí, domorodcích i obrysech ostrovů. Podařilo se mu tak zmapovat pobřeží Nového Zélandu i Austrálie, objevil také průliv mezi Austrálií a Novou Guineou. Překonal spoustu nástrah, které by vydaly na několik knih – zvládl krizovou situaci, kdy Endeavour uvízla na korálovém útesu a málem se potopila, přežil i pokud domorodců o útok na výsadek. 

Kapitán Cook do Evropy přivezl také tetování. Jak se to stalo a proč se pak tolik rozšířilo?

Po návratu z tříleté cesty se z Cooka stala mezi vědeckou komunitou celebrita. Mezi obyčejnými lidmi ho sice překonával biolog Banks, který dokázal dokonale prodat objevy do té doby neznámých tvorů, ale admiralita měla jasno – další výpravu na jih povede opět Cook. 

 

Druhá výprava

Cook si odpočinul jen pár měsíců a hned začal s přípravou další expedice – tentokrát s jediným účelem. Nalézt hypotetický kontinent nazývaný Terra Australis. Tentokrát se na cestu vydal na dvou korábech. Ukázalo se ale, že to nebude vůbec snadné. Během plavby mezi ledovými krami se dostal ke kontinentu, jemuž dnes říkáme Antarktida, velmi blízko, ale nakonec ho nenašel. Zato v mlze úplně ztratil jeden z korábů, ten se musel vrátit na Nový Zéland. Poté, co na něj zaútočili bojovní Maoři, se loď vrátila zpět do Anglie. 

Pro Cooka to neznamenalo žádný velký problém – pokračoval dál v plavbě na jediné lodi, HMS Resolution. A čím hůř se mu vedlo, tím víc toho dokázal objevit. Přistál u Velikonočních ostrovů, objevil Jižní Sandwichovy ostrovy, Novou Kaledonii a několik dalších ostrovů. Jedny po ně dodnes nesou jeho jméno – Cookovy ostrovy. 

James Cook zemřel přesně před 233 roky, 14. února 1779.

Během plavby otestoval nový přístroj, chronometr vynálezce Lancuma Kendalla. Tento vynález mu umožnil navigovat s přesností, která byla doposud nemožná. Právě díky tomuto aparátu dokázal Cook plout mezi ostrůvky tak precizně. Přístroj se později rozšířil, exemplář, který měl v rukou Cook, byl prototyp – jeho cena odpovídala třetině ceny celého korábu!

Po návratu z opět tříleté cesty už Cooka znala celá Anglie. Osobně mu poděkoval král Jiří, byl jmenován členem Královské společnosti a vždy měl v patách řadu fanoušků. Na pevnině pobyl zase jen jediný rok a už se chystal na další plavbu. Na moři strávil naprostou většinu života – přesto se dokázal oženit. Za ženu si vzal majitelku hostince a měl s ní šest dětí, žádné se bohužel nedožilo dospělosti. 

Třetí výprava

Kapitán Cook sice dostal od námořnictva zasloužilý důchod, ale to ho nemohlo odradit od další výpravy. Přestože Antarktidu neobjevil, napřel svůj pohled na sever. Místem, které fascinovalo především obchodníky, se nazývalo Severozápadní průliv. Tato cesta mezi Tichým a Indickým oceánem mohla zkrátit cestu pro obchodní lodě natolik, že se na ni vydalo víc objevitelských lodí než na jakoukoliv jinou výpravu. Většina cest však skončila tragicky… 

Přestože plul na sever, vzal to oklikou, přes své zamilované Tahiti a další tichomořské ostrovy. Po roce a půl se dostal na místo, kam mířil – ale Severozápadní cestu nenašel. Moře bylo pokryté neprostupnými krami a zdálo se, že průliv neexistuje. Cook však dokázal z cesty vytěžit, co jen šlo. Popsal pobřeží Aljašky, do Evropy se díky němu dostaly informace o ledních medvědech a také spoustě kožešinových zvířat. 

Cookovi se však na severu moc nelíbilo. Eskymáci nebyli zdaleka tak přátelští jako domorodci z jižních moří, neměl rád zimu, a navíc se u něj objevily i žaludeční potíže. Není divu, prakticky 10 let v kuse se živil jen lodní stravou: tvrdými suchary a slaninou. Podle posádky byl nervózní a občas se choval iracionálně; například nutil posádku, aby jedla nechutné mroží maso. 

Smrt kapitána Cooka

Smrt

Od nepřátelských Eskymáků se tedy Cook vydal zpět, na Havaj. Zakotvil v přírodním přístavu Kealekekua na ostrově Maui. Vítaly ho tam davy obyvatel, Cook nechápal proč. Teprve o půl století později se to ukázalo. Domorodci kapitána považovali za legendárního náčelníka jménem Lono. Ten se měl podle pověsti vrátit na Maui na okřídleném létajícím ostrově. Cookovi to samozřejmě lichotilo, ale neznal přesné detaily legendy. A za to měl později zaplatit nejvyšší cenu… 

Cook ostrovy s přátelskými domorodci opustil, ale když krátce po vyplutí vypukla bouře, musel se vrátit zpět, aby se provedly opravy lodí. Kam jinam se vrátit, než na milé Kealekekua? Domorodci se však chovali velmi odlišně než při minulé návštěvě. Kvůli jakési malichernosti se s námořníky pohádali a nakonec ukradli kleště se kterými prchli do nitra ostrova. 

Cook se v čele svých mužů vydal pro kleště, ale výprava se úplně nepovedla – Angličané museli ustoupit. Při naloďování zasáhl kapitána Cooka do zad oštěp, údajně vržený náčelníkem Kalanimanokahoowahem. Co se vlastně pokazilo? Lono, za něhož domorodci Cooka považovali, byl velmi krvežíznivý patron. Údajně za života zabíjel a vraždil v podstatě bez přemýšlení, domorodci se ho tedy báli. Když se vrátil podruhé, skončilo zrovna roční období zasvěcené Lonovi. Jeho moc tak podle domorodců pominula…

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.