Svatý Vojtěch skončil pro víru bez hlavy

Letos je to 1017 let, co násilně zahynul při šíření slova Božího svatý Vojtěch, jeden z patronů české země. Podle tradice zemřel daleko od své domoviny 23. dubna 997.

Svatý Vojtěch skončil pro víru bez hlavy

Vojtěch, biřmovacím jménem Adalbert, se narodil snad roku 956 zakladateli rodu Slavníkovců Slavníkovi a jeho manželce Střezislavě. Měl několik sourozenců vlastních, ale i nevlastních, což nebylo v rozporu s tehdejšími mravy.

Bystrý a nadaný chlapec získal základní vědomosti v rodném hradišti Libici nad Cidlinou, které pak dále rozvíjel v Magdeburku. Po návratu do Čech se Vojtěch stal pomocníkem prvního pražského biskupa Thietmara (Dětmara), roku 982 pak byl zvolen jeho nástupcem.

Kníže měl jinou představu

Ihned po nástupu do úřadu se Vojtěch horlivě pustil do šíření křesťanských zásad, s nimiž ovšem narazil, a to dokonce u samotného knížete Boleslava II. Panovníkovi s přídomkem Pobožný a jeho družiníkům se třeba nezamlouvalo, že Vojtěch zakazoval obchod s otroky. Židovští překupníci totiž prodávali křesťanské zajatce do otroctví a jim z toho plynuly nemalé příjmy. Místním lidem se dále nelíbilo, že Vojtěch brojil proti mnohoženství, alkoholismu nebo vykonávání krevní msty.

Když rozmrzelý Vojtěch zjistil, že s těmito nešvary prakticky nic nezmůže, odebral se do Itálie. Zde několik let pobýval, ale nakonec se přeci jen na základě opakovaných žádostí vrátil zpátky do Čech. Velmi brzy však zjistil, že se tady skoro vůbec nic nezměnilo. Boleslav mu sice udělil větší pravomoci, pokud šlo třeba o rozvody manželství uzavřených mezi příbuznými nebo v případě zakládání kostelů, ovšem i tak se zde Vojtěch cítil nesvůj.

V roce 993 založil s Boleslavovou podporou benediktinský klášter v Břevnově (dnešní část Prahy), který byl nejstarším mužským klášterem v Čechách. Následujícího roku Vojtěch zemi definitivně opustil. Sílící rozpory mezi rodem Přemyslovců a Slavníkovců nakonec vyústily roku 995 po přepadení Libice nad Cidlinou ve vyvraždění Vojtěchova rodu.

Do háje vstup zakázán

Samotný Vojtěch už mezi živými také dlouho nepobyl. Na jaře roku 997 se s doprovodem vydal na křesťanskou misii k pohanským Prusům ve východním Pobaltí. Zemřel poté, co vstoupil do tamního posvátného háje a dožadoval se vpuštění do místního hradiště. Domorodý kněz jménem Sikko probodl Vojtěcha oštěpem a následně ho Prusové dobili dalšími ranami. Nakonec mu odsekli hlavu a narazili na kůl. Vojtěchovým průvodcům se nic nestalo a byli propuštěni.

Po sejmutí z kůlu Prusové hlavu povařili a očištěnou lebku prodali polskému knížeti Boleslavu I. Chrabrému. Ten pak vykoupil i Vojtěchovo tělo, které prý musel vyplatit stejnou vahou zlata. Vojtěchovy ostatky nakonec spočinuly v chrámu Panny Marie v polském Hnězdně. Už v roce 999 byl Vojtěch prohlášen papežem za svatého. Není bez zajímavosti, že prvním hnězdenským arcibiskupem se stal roku 1000 Vojtěchův nevlastní bratr Radim – řeholním jménem Gaudencius –, považovaný taktéž za svatého.

Vojtěchovy ostatky, společně s Radimovými a s ostatky Pěti svatých bratří, přivezl zpátky do Prahy roku 1039 v rámci vojenské výpravy český kníže Břetislav I. Kromě patrona Čech se stal Vojtěch i patronem Polska a Uher, když měl podle legendy pokřtít budoucího prvního uherského krále Štěpána I., a nakonec i hlavním patronem pražské arcidiecéze.

Pavlína Pitrová

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.