Tyfová Mary byla chodící biologická zbraň, která musela žít v domácím vězení

Mary Mallonová byla milá a skromná žena, výborná kuchařka a dobrá křesťanka. Ale kam vstoupila, tam za ní šla smrt…

Tyfová Mary byla chodící biologická zbraň, která musela žít v domácím vězení

Na začátku 20. století byly nakažlivé nemoci pořád ještě tak trošku záhadou – sice se už vědělo, jak fungují i jak se před nimi chránit, ale spousta věcí kolem ještě prozkoumána nebyla. Jednou z nejhorších chorob byl břišní tyfus, trápil lidstvo od antiky (v 5. stol. př. n. l. málem vyhladil Athény), i dnes zabije ročně asi 200 000 osob. 

Pro výzkum tyfu a léků na něj paradoxně udělala nejvíc žena, která byla jeho přenašečkou. Jmenovala se Mary Mallonová, ale svět ji znal jako Tyfovou Mary. Všechno to začalo roku 1900, kdy si rodina obchodníka z New Yorku najala novou kuchařku. Milá a ochotná Irka Mary měla v té době 31 let, do Ameriky se dostala, stejně jako většina Irů, kvůli chudobě ve své vlasti.

Vařila dobře, ale krátce po jejím příchodu celá rodina onemocněla – na tyfus. Mary si našla o rok později nové místo, tentokrát na Manhattanu – a situace se opakovala; po pouhých dvou týdnech dostala většina obyvatel domu prudký průjem, a jedna služebná na něj dokonce zemřela.  

Mary Mallonová (23.9. 1869–11.11. 1938) je osobností tohoto týdne proto, že právě před 97 lety se stala první bacilonosičkou, která musela nastoupit na nucenou izolaci v domácím vězení. 

A Mary šla dál: po krátké epizodě u newyorského právníka, kde za týden onemocnělo sedm z osmi obyvatel domu, se přesunula na Long Island, kde si ji najal známý bankéř Charles Warren. Netrvalo dlouho a celý dům prominentního finančníka těžce onemocněl – s jedinou výjimkou věčně zdravé Mary Mallonové. Jedna z Warrenových dcer na horečku a vyčerpání zemřela. Nikdo v této ani předchozích domácnostech netušil, že paní Mallonová kromě jídla servíruje i smrtelně nebezpečné bakterie Salmonella typhi.

Smrt jí šla v patách

Mary byla první známou přenašečkou tyfu. To znamená, že její tělo neustále vyrábělo miliony bakterií, ale ona sama žádné problémy neměla. Zato všichni kolem ní, zejména ti, kteří jedli její jídla, byli zasaženi. Za dobu, kdy pracovala v newyorských rodinách, prokazatelně nakazila 53 lidí, z čehož tři zemřeli. Pokud se ale spočítají i ti, kdo byli nakaženi jejími oběťmi, dostáváme se k číslu kolem 2000 nemocných… A nebýt jednoho nepříjemného vědce, mohlo jich být ještě mnohem víc…

Mary z rodiny nemocného bankéře odešla a prošla ještě další tři místa – vždy se stejnými následky. Pak se však do věci vložil George A. Soper, blízký přítel bankéře Warrena a současně expert na nakažlivé choroby. Rozhodl se, že záhadnou nákazu v rodině Warrenových vyšetří stůj co stůj. Zpočátku měl podezření, že choroba přišla od plžů, na nichž si rodina bankéře ráda pochutnávala, ale když se ukázalo, že šlo o slepou uličku, zaměřil svou pozornost na služku, která jediná tyfus nechytila. Soper se vydal po jejích stopách a brzy zjistil, jak dopadly její další štace.

Urputný a umanutý

Pak Mary konfrontoval – oznámil jí, že je zřejmě bacilonosička a že od ní chce vzorky moči a stolice. Doktor Soper byl sice kvalitní vědec, ale o ženách toho moc nevěděl… Žádost zcela neznámého muže o sklenku moči Mary samozřejmě odmítla, a ještě ho napadla opékací vidličkou (jiné verze uvádějí sekáček na maso). Soper se však nevzdal, s několika přáteli to na Mallonovou zkoušeli znovu a znovu. Mary však byla neoblomná.

A protože v té době ještě neexistovaly zákony, které by ji dostaly do nemocnice povinně, musel do Soper najít jinou cestu. Nakonec s pomocí pár kamarádů a drobných právnických triků nechal Mary zatknout. V nemocnici se kuchařka přiznala, že si při přípravě jídel nemyje ruce – proč taky, vždyť nebyla nikdy nemocná… Že je tyfových bakterií plná, pak dokázaly i vynucené odběry.

Soper na Mary tlačil, aby si nechala odstranit žlučník, tím by se zbavila svých schopností přenašeče. Mallonová však omítala; naopak se snažila i pomocí žalob dostat na svobodu. A protože pořád ještě nestačily vzniknout zákony, které by bacilonosičku donutily pro blaho společnosti někam zavřít, nakonec se domohla svého: roku 1910 byla z izolace propuštěna. Jen musela slíbit, že už nikdy nebude pracovat jako kuchařka. Sliby se slibují snadno, o to těžší je však dodržovat je.

Dohra v domácím vězení

Už pár týdnů po propuštění se totiž Mary, v té době už informovanými přezdívaná jako „Tyfová Mary“, ztratila. Její stopa se objevila až po dlouhých pěti letech, kdy v jedné newyorské nemocnici vypukla epidemie tyfu. Vyšetřující ani moc nepřekvapilo, když zjistilo, že zde nějakou dobu vařila hezká irská žena vystupující pod jménem Mary Brownová…

Mary pak znovu putovala do izolace na ostrov North Brother – a tentokrát v ní zůstala až do smrti, dlouhých 23 let. Až do konce svých dnů odmítala, že by měla s tyfem něco společného a také nechtěla přijít o žlučník. A to přesto, že město New York se tehdy rozhodlo, že by dokonce operaci zaplatilo… 

Mary se stala první známou přenašečkou tyfu; v izolaci byla zase lokální celebritou. Střídali se u ní novináři, kteří její příběh i přezdívku rozšířili po celém světě. Také zvýšený zájem o příběh Mary Mallonové vedl k tomu, že roku 1943 byla objevena antibiotika, která nemoc spolehlivě ničí.

  

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.