Království vápencových vrcholů

Třicet osm metrů není žádná velká vzdálenost. Jenže právě tolik chybí Německu aby mělo na svém území třítisícovku. A tak je ale Zugspitze, jeho nejvyšší hora, se svými 2962 m n.m., „jenom“ dvoutisícovka.

Dlouho bylo v učebnicích geografie uváděno, že na tento vrchol se první dostal poručík Josef Naus. Dost pozdě, až v roce 1820. Před sedmi léty se ovšem našla historická mapa z roku 1770. Kromě jiného na ní byla zakreslená i výstupová trasa na Zugspitze vedoucí údolím Reintal. Přepisovaly se učebnice.

„Samozřejmě toto pro mě tak důležité není“, říká Uwe – strojvůdce lanovky, když se rozhlíží ze svého pracovního prostoru, zatímco my se kolem něj s dalšími osmdesáti turisty pěkně mačkáme. Výhrou je, že celá zdejší oblast je pro návštěvníky snadno dosažitelná. Díky tomu se po boomu turistiky v 19. století navždy změnila. Ze zapomenutého kraje se stalo vyhledávané místo.

A to se nemusíte škrábat na vrcholky. I dole ve vesnicích je úžasná možnost vyžití. Cykloturistika, kolečkové brusle, o zimním sezóně ani nemluvím… největší zážitek ale budete mít tady se mnou, když nastane inverze. Okamžik, kdy se kabina pod vrcholem vynoří z mlhy do jasného slunce, nejde s ničím srovnat. Jako byste se z věčné tmy v jediném okamžiku vrátili do normálního světa.“

Masív kolem Zugspitze, stejně, jako celé pohoří Wetterstein patří to takzvaných „vápencových Alp.“ Vápenec tvoří jejich hlavní horninu a jeho charakteristické vlastnosti, ve spojení se zbytky posledního zalednění už jen doplňují nádherné výhledy z vrcholu.

Uwe měl pravdu , když říkal že nahoře si budeme připadat jako na obrovské rozhledně s restauracemi. Davy lanovkářů pobíhají sem a tam s fotoaparáty v rukou . Snaha o co nejlepší záběr nikdy neustává. Není se čemu divit. Odtud se dá dohlédnout až na švýcarské a italské Alpy.

„Ano, je to pouťový mumraj, ale lidi tady moc hlídat nemusíme“, dodává Zikmund, člen horské služby. „Ti co vyšlapou nahoru po svých jsou vždy odpovídajícím způsobem vybavení a „lanovkářům“ dáváme neustále podrobné předpovědí počasí s varováním na případné změny. Největší frmol jsme zde měli při běžeckém závodě v roce 2008. Náhle se změnilo počasí a nedostatečně oblečení běžci nám kolabovali na trase Bohužel, dvěma z nich už nebylo pomoci.

Extrémní běžecký závod o kterém Zikmund mluvil se zde běhá každý rok. Trasa měří 16,1 km a závodníci při něm překonají převýšení 2 100 m. Rekord zatím drží Martin Ashley Cox.

V roce 2005 vyběhl nahoru za 2:03:02 hodiny. Takový čas je pro běžného turistu, vystupujícího na Zugspitze bez pomocí lanovky, jen obtížně k překonání. A nemá cenu se poměřovat ani s Freddy Nockem, který od dolní stanice Glertscherbahn - vystoupal na vrchol, trasou dlouhou 995 m s převýšením 348 m, za hodinu a půl. Že to není nic světoborného ? Možná máte pravdu. A pokud to od té stanice zvládnete rychleji, gratulujeme.

Jeden malý háček to ale má.

Freddy Nock je provazochodec a jeho trasa vedla po nosném laně lanovky.

Malé tipy pro velké zážitky:

  1. Určitě si vezměte sebou in-line brusle. Kolem golfového hřiště u Ehrwaldu stojí ježdění opravdu za to.
  2. Zkuste vyrazit Zugspitze na východ slunce. Ať už speciální jízdou lanovkou, nebo pěšky.

Termíny naleznete na www.zugspitzarena.com.

Naše cesta pod Zugspitze trvala i se zastávkami 5 hodin a 15 minu. 480 km dlouhou trasu jsme absolvovali Volkswagenem Touareg 4,2 TDI V8 a z nádrže zmizelo celkem 57 litrů nafty.

 

FOTO A VIDEO
Vavřinec Menšl

Fotograf, režisér, dokumentarista. Jeho vášní je ale především fotografie. Již ve 13 letech fotil vše, co se kolem něj mihlo. Později to byly reportáže a ještě později aranžované fotografie. Dnes je to převážně architektura, móda a design pro tuzemské i zahraniční časopisy, jako je National Geographic nebo MF Dnes a Instinkt a řada dalších. Rád fotí portréty lidí, kteří mají svůj mnohdy nelehký život vepsaný ve tváři. Vystavoval v rámci projektu Post Bellum ⓓ My jsme to nevzdali a festivalu Jeden svět. Také v mnoha galeriích, například ve Fragnerově galerii v Praze a v Centru architektury ve vídeňském MuseumsQuartier. Z filmové a televizní tvorby stojí za zmínku celovečerní experimentální film 5 Pravidel, dále pak režie publicistického pořadu Bez cenzury (TV Barrandov) nebo spolupráce na pořadu Pološero (ČT), či krátké cestopisné reportáže pro National Geographic.

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.