Úvodní stránka › Česká mozaika › 2006

Fotograf přírody v krytu

Publikováno: 9.8.2006. Autor: Andrea Pflimpflová, Přečteno: 20416 ×.

Fotografie Jana Vebera doprovázejí článek o vlhách pestrých v srpnovém čísle časopisu National Geographic.

Před delší dobou jsme na tomto webu publikovali článek o lovech beze zbraní, které Jan Veber podniká, když loví fotografie vlh pestrých, vzácných ptáků, které v Čechách tradičně hnízdí.

V tomto rozhovoru nás zajímalo, co vše musí fotograf přírody někdy podstoupit na cestě za kvalitní fotografií.

K fotografování jste si vybral ohrožený ptačí druh. Proč právě vlhy pestré?

K fotografování vlh pestrých mne přivedly fotografie v jednom francouzském fotografickém časopisu a natolik mne tito ptáci uchvátili, že jsem se rozhodl se jim naplno věnovat.

Jak dlouho vlhy fotíte? Fotíte také něco jiného?

Vlhy fotografuji již čtvrtou sezonu. Když odletí a než se zase vrátí, věnuji se samozřejmě i jiným ptačím druhům, jako je například ledňáčkům, ale rád fotografuji vše z naší krásné přírody, je tak úžasně rozmanitá, že člověk nemá šanci zachytit veškerou její krásu. Od jara však pokukuji po kalendáři, kdy že už bude konec května a vlhy se zase vrátí.

Jakou technikou fotíte? Jak pak následně fotografie zpracováváte?

Dnes již fotografuji výhradně s digitálním fotoaparátem, ale ve své výbavě mám přesto jedno tělo fotoaparátu na klasický kinofilm a tam používám barevné diapozitivní materiály Fuji. Celá moje výbava je značky Canon. Je to velmi kvalitní značka a mohu se na ni kdekoliv spolehnout, což je pro fotografa přírody nesmírně důležité. Mnohdy člověk vidí a zachytí okamžiky, které už se za celý jeho život nemusí opakovat, nebo už nebude mít podobnou příležitost a selhání techniky by fotografovi snadno mohlo přivodit selhání srdce...

Své fotografie zpracovávám ve velmi kvalitním programu Zoner photo studio 8 a navíc jsem rád, že pochází z dílny českých mistrů tohohle náročného počítačového řemesla. Tenhle program je navíc skvělý i pro následnou archivaci, takže nemusím při své práci nikam přepínat.

Jak vypadá váš fotografický úkryt? Co vše to obnáší, když v něm fotíte dlouhé hodiny?

Dříve jsem používal malý maskovací stan britské armády, který byl určen pro nocleh dvou vojáků. Do něj jsem vyřízl ze tří stran okna pro teleobjektiv a kryt byl hotov. Byl ale příliš nízký, takže v něm při dlouhém sezení bolelo za krkem. V období loňské zimy jsme spolu s mojí partnerkou vyrobili doma nový kryt, podstatně větší a pohodlnější, vejdou se do něj při troše dobré vůle dva lidi. Na fotografování vodních ptáků jsem si vyrobil z pěnového polystyrénu speciální "fotovor", na kterém mám připevněn teleobjektiv s fotoaparátem a mohu tak fotografovat ptáky v jejich přirozeném prostředí, navíc ve velmi atraktivním pohledu od vodní hladiny.

Čekání a fotografování v krytu vyžaduje především nesmírnou dávku trpělivosti, ale myslím si, že pro každého fotografa přírody je to nesmírně zajímavé, protože mnohdy vidí to, co by mu jinak zůstalo ukryto. Často také při čekání na nějaké konkrétní zvíře vyfotografuje úplně něco jiného - takhle jsem při fotografování vlh například vyfotil úplně zblízka hrdličku divokou, která si sedla do trávy kousek ode mne.

Na dlouhé čekání v krytu mám jeden užitečný recept. Nosím sebou již několik let poznámkový blok a do něj si ve chvílích volna zapisuji zajímavé poznámky ze života fotografovaného druhu, které se v budoucnu mohou velmi hodit! Navíc si procvičuji znalosti ze života ptáků a snažím se rozeznat a zaznamenat si všechny ptačí druhy na dané lokalitě, které tam buď oknem krytu vidím a nebo slyším.

Drobným utrpením bývá v krytu jen vysoká okolní teplota, navíc vlhy hnízdí na otevřených místech a tak se do krytu v letních měsících pěkně opírá sluníčko. Velmi důležitý je dostatek vhodných tekutin! Z člověka jen leje pot, ale vždycky si říkám, co to je oproti fotografům NG v tropech a nebo za polárním kruhem - a to mi pomáhá vydržet...

Dobrodružné fotografování v přírodě s sebou přináší i různá úskalí a nepohodlí. Stalo se vám někdy něco, co by se dalo nazvat "veselá historka z natáčení"?

Když máte to štěstí jako já na fotografického "parťáka", kterým je výborný fotograf přírody Jaroslav Vogeltanz, není o veselé historky nikdy nouze! Navíc je skvělý kamarád a to je v dnešní době k nezaplacení. Fotografovali jsme spolu jeleny v jedné rozlehlé oboře na jihu Čech a bylo ten den hrozné vedro. Došli jsme k rybníčku a já se sehnul k vodě, že se osvěžím. Utrhl se se mnou kraj a já s fotoaparátem v ruce sletěl do vody! Úplně instiktivně jsem rukou škubl nahoru a cítil jsem, jak jdu ke dnu, ale ruka s těžkým teleobjektivem byla stále suchá nad vodou. Naštěstí tam nebylo hluboko a tak jsem se ode dna vzpamatoval a postavil se nad hladinu. Byl jsem úplně promočený, jen ruka s foťákem suchá. Jarda, když viděl, že jsem v pořádku, volal: "Nevylejzej, já si tě nejdřív vyfotím a pak ti pomůžu!"

Fotografování přírody je nesmírně časově náročné, co na to říkají vaši blízcí?

Musím říci, že mám veliké štěstí, protože moje partnerka mne nesmírně podporuje a pokud jen trochu může, jede na vlhy se mnou, a i když není se mnou přímo v krytu, toulá se s fotoaparátem po okolí. Velmi ráda také fotografuje. Pokud je to možné, strašně rád bych jí na tomto místě poděkoval za její obětavost, stejně tak jako mému synovi, který mne na cestách za vlhami již několikrát doprovázel. Přece jen to máme na nejbližší hnízdiště vlh okolo 400 km.

Jaké máte další plány v oblasti "lovů beze zbraní"?

Plány samozřejmě mám: mým velkým cílem je nafotit všech 25 druhů vlh, které na naší Zemi žijí a shromáždit je do jedné ucelené knížky, takové "Bee-eaters of the world". Již v lednu příštího roku plánuji cestu za některými z nich na Srí Lanku, takže pevně věřím, že mi v archivu nějaké zajímavé snímky dalších druhů vlh světa přibudou. Ale tenhle velmi náročný projekt je především o penězích, takže samozřejmě hledám někoho, kdo mi v tom pomůže...

Můžeme vaše fotky vidět ještě někde jinde, kromě článku v NG?

Mé fotografie můžete vidět především na internetových stránkách, které mám společně s fotografem přírody Liborem Votočkem. Dále pak v mysliveckých časopisech. Publikoval jsem v nich své snímky i na titulních stranách. Úzce spolupracuji s fotografickým serverem fotoaparat.cz jako redaktor. Na příští rok nám jedno české nakladatelství vydalo s Liborem Votočkem první autorský kalendář fotografií ptáků.

doporučit článek e-mailem | tisk článku

Poslední komentáře v diskuzi

Předmět	Datum a čas	Autor
Poděkování	5.9.2006 , 15:46	Hana Šárová