Úvodní stránka › Antarktický projekt › Česká vědecká činnost v Antarktidě

Antarktická sezóna 2005-2006 očima prof. Pavla Proška

Publikováno: 16.3.2006. Autor: Hynek Adámek, Přečteno: 7853 ×.

Po návratu z Antarktidy, kde naši technici a vědci zazimovali českou polární stanici, jsme pozvali k rozhovoru prof. Pavla Proška, vedoucího Antarktického projektu.

Letošní první opravdová vědecká sezóna na naší stanici je minulostí. Čím se lišila od té loňské - nulté?

Ještě stále se nejednalo o skutečnou vědeckou sezónu. Od poloviny prosince do konce ledna tady probíhalo stavební finále - úplné dokončení hlavní budovy, instalace energetických zařízeni a vybavení interiéru. Tentokrát nebyly žádné problémy s dopravou a počasí nám přinejmenším do konce ledna přálo. Všechny technické práce probíhaly mimořádně rychle a přitom pohodově.

Na stanici byla neustále "turbulentní situace", tzn. že se uvnitř (kvůli urychlení finále stavby) odbývalo současně několik činností: elektroinstalace, vzduchotechnika, montáž solárních kolektorů, instalace kanalizačního systému a vodovodního podtrubí, pokládání podlah, montáž nábytku, instalace sanitárních zařízeni. Navíc se v tom žilo, tj. vařilo, jedlo, spalo a relaxovalo.

V únoru a březnu probíhalo testováni zkušebního provozu všech technických systémů stanice za různých provozních podmínek, které výustí do vyhotovení provozních manuálů, požárního řádu, pravidel údržby atd.

Co všechno se letos na stanici podařilo udělat vědcům?

Letos byli na stanici vedle 11 techniků 4 vědci - dva klimatologové (já a Mgr. Kamil Láska) a 2 botanici (prof. Komárek a doc. Elster - oba z Botanického ústavu AV ČR).

Nám se podařilo instalovat v plném rozsahu veškerou meteorologickou techniku stanice (tj. 10 m stožár), plošinu pro radiační měření a celý komplet přístrojů a zařízení pro měření teploty a vlhkosti vzduchu, teploty půdy, tlaku, směru a rychlosti větru a toku záření (celkové sluneční, celkové UV, UVB, FAR a UVB erytemálně účinné). K tomu všemu se podařilo všechno energeticky zabezpečit tak, aby to pracovalo i přes zimu.

Na hlavní stanici to znamenalo zprovoznění fotovoltaických kolektorů a malé větrné elektrárny. Kromě toho jsme postavili další automatické stanice v okolí základny: v Brandy Bay (Abernethy Flats), na mesetě Bibby a na ledovci Davis Dome.

Tam jsme k tomu vztyčili profil 45 bambusových tyči pro měření ablace (ubývání) sněhu a ledu. Botanici se soustředili hlavně na detailní rekognoskaci terénu co do výskytu rostlin a jejich druhového zastoupení, na studie prostředí existence mechovišť a mokřad.

Loni jste zažil pobyt a vědeckou práci ve stanech, letos už v budově stanice. V čem byl největší rozdíl?

Právě v těch pevných čtyřech zdech. Spalo se na matracích, provizorně byl instalován už rozvod elektřiny, takže "Havaj a šepot květin." Hlavně večerní ulehání a ranní vstávání jsme si dovedli v porovnání se situací ve stanu pořádně vychutnat. Už nás tak výrazně nelimitovalo počasí a v případě sloty se dalo pracovat pod střechou. Pro opravné technické práce před instalací meteorologické techniky jsme měli k dispozici vlastní kontejner a tak jsme i tady byli nezávislí na počasí.

Už loni jste zde zanechali spoustu přístrojů fungujících automaticky po zbytek roku. A letos jsme z nich načítali nashromážděná data. Mají velmi dobrou kvalitu a reprezentují druhý rok meteorologického měření na ostrově. Vůči prvnímu roku je významné rozšíření co do počtu měřených charakteristik. Byla z toho radost a dá-li pánbu, budou stejně kvalitní údaje i za rok 2006.

V jakém stavu jste všechny ty přístroje po drsné zimě nalezli?

Ve stavu úměrném zdejším podmínkám, ale nešlo o žádnou zásadní destrukci. Všechna zařízení už byla v Antarktidě dříve prověřena. Navíc byla zajištěna - hlavně proti větru. Pro jistotu jsme však většinu čidel vyměnili za nová a jak jsem už říkal - rozšířili jsme spektrum měření.

Jaká byla letos nejkrizovější situace z hlediska vaší práce? (vybité baterky, zapomenuté šroubováky, nefungující software...)

Po stránce funkce techniky bylo všechno v pořádku nebo se to dalo opravit. Horší bylo roznášet měřící techniku, stativy ke stanicím nebo bambusové tyče po terénu. Buď se to dělalo naněkolikrát, nebo nám s tím pomohli kluci z technické skupiny. Na instalaci měřícího profilu na ledovci Davis Dome jsme si ale museli vyčlenit tři dny s nocováním v terénu. Navíc jsme k tomu potřebovali vrtačku, ty tyče se totiž musely zapouštět 1,5 m hluboko.

Do redakce nám dorazila spousta dotazů ohledně oficiálního názvu stanice. Jak se tedy stanice bude jmenovat?

Vlastní výběr názvu probíhal postupně. Nejdříve jsme vyloučili jména politiků, české geografické názvy (Sněžka, Vltava, Morava etc.) a jména reprezentantů kultury. Nic proti nim, ale stanice je vědecká a tak pro ní nesedí například jméno Bedřich Smetana. Nebylo také dost dobře možné použit jméno, v němž je háček. To cizince irituje a já to chápu.

Takže výsledek - měl by to být vědec a šlo o to, který je ve světě i lidem tak říkajíc "mimo obor" dostatečně známý. Většinu světově známých českých vědců znají totiž jen lidé z jejich řemesla. Řadou dotazů jsme si ale prakticky ověřili Mendela a ten zvítězil. Navíc není jen zakladatel genetiky, ale ve své době to byl i publikačně činný meteorolog.

Zkrátka Mendel to vyhrál, ať se to někomu libí či nelíbí. A taky - když jsme stanici věnovali šest let své práce, máme snad právo si ji pojmenovat.

Porodní fáze vzniku stanice je u konce. Budou následovat dětská léta. V čem máme my se svoji základnou před podobnými náskok?

Z hlediska technické koncepce stanice se jedna o jednu z velmi moderních antarktických základen. Toto hodnocení nevychází jen z využívání obnovitelných zdrojů energie, ale i z originálního stavebního materiálu a techniky stavby, způsobu transformace, akumulace a rozvodu elektrické energie, vtipného řešení interiéru a dalších technických řešení, např. značně energetické úspornosti. Díky těmto vlastnostem stanice jsme sklidili nejednu pochvalu od náhodných návštěv. Nebudu daleko od pravdy, když budu tvrdit, že svým provedením důstojně reprezentuje technickou úroveň ČR.

Rovněž náš vědecký program není nezajímavý - hlavně svým širokým záběrem a orientaci na důsledky pozvolného globálního oteplováni (tedy na deglaciované antarktické území). Zajímavý je i z regionálního hlediska, protože v prostoru ostrova totiž (s výjimkou argentinských geologů) nevykonával nikdo systematickou vědeckou činnost. Naše měřící technika je rovněž na současné úrovni a nemusíme se za ni (jako v minulosti) stydět.

Co nejsme schopni realizovat, je pochopitelně takový rozsah výzkumu, jaký v Antarktidě provádí třeba USA, Velká Britanie, Austrálie nebo Nový Zéland. Jednak na to nejsme dost velcí a jednak nejsme dost blízko. Ale podtrženo a sečteno - stydět se v žádném případě nemusíme.

doporučit článek e-mailem | tisk článku

Poslední komentáře v diskuzi

Předmět	Datum a čas	Autor
Publikace	22.3.2006 , 12:15	Kamil