Úvodní stránka › Antarktický projekt

Antarktický deník XV. - 20.4. - co projekt dal a vzal

Publikováno: 21.4.2005. Autor: Hynek Adámek, Přečteno: 3922 ×.

Na poslední řádky našeho polárního deníku 2005 jsem si záměrně nechal skoro měsíční odstup. Chtěl jsem znát některé názory účastníků v okamžiku, kdy zkonfrontují své zážitky s každodenní středoevropskou realitou.

Ono se toho v samotném závěru moc nedělo. Cestování do Punta Arenas proběhlo bez jakýchkoliv problémů. Dopravní Herkules byl plný materiálu a vědců vracejících se s námi z ostrova King George. Letní sezóna jim končila. Sedět se ale dalo poměrně pohodlně a celý let jsme proklimbali. V Punta Arenas jsme strávili volný čas až do 21. března ráno. V pondělí jsme z letiště odstartovali směr Santiago de Chile. Cesta odtud dál přes Madrid, Frankfurt do Vídně proběhla bez problémů. Ve Vídni jsme všichni u pásu našli svoje zavazadla.

Naposledy se společně vyfotili a vyrazili do republiky. Letošní letní antarktická sezóna na ostrově James Ross byla definitivně u konce.

A zde tedy otázky a odpovědi těch, co byli při tom.

1) Vzhledem k tomu, že jsem původním povoláním projektant, celý profesionální život jsem byl zvyklý pracovat pouze s exaktními informacemi na základě vážených a technicky zdůvodněných argumentů, často v jasně definovaných technických jednotkách, zažíval jsem nepovedený začátek v Punta Arenas velmi zle. Pro mne byla nejobtížnější fáze opustit citovaný způsob myšlení a vzít na vědomí virtuálnost situace s několika neúspěšnými pokusy se nalodit a vyplout. Také mě pálilo vědomí, že na ostrově je skupina lidí, kteří očekávají loď na obzoru jako Robinsoni.

Kupodivu mi po určité době pomohlo rčení, které mi moje paní napsala do mailu: Přestaň se rozčilovat, asi to tak má být! Toto úsloví se posléze stalo všeobjímajícím při našich horečných činnostech a jednáních při zajištění lodi. Asi to tak mělo být. Kéž to bude i příště tak!

2) Mně ohlédnutí za třemi měsíci nestačí. Já jsem u projektu výstavby stanice od samého počátku. Od té chvíle, někdy na jaře 1999, jsem se setkával jednak s velmi chytrými, ale i obětavými spolupracovníky, z nichž většina se stala mými přáteli, kteří se s nadšením pustili do práce.

Celý projekt se potkal v průběhu těch let s řadou problémů, hlavně administrativních, které se podepsaly dlouhým časem na realizaci. Naopak dostatek času umožnil promýšlet a předjímat všemožné varianty těžkostí.

Mne jako projektanta vždy potěší, když to, co několik let vidím v mysli mohu pak vidět na vlastní oči, když se cíl začíná naplňovat a ČR se může stát uznávaným členem ?exkluzivního klubu antarktických národů?. I tento cíl byl v podvědomí všech členů realizačního týmu. Úplná spokojenost nastane, až se prokáže životaschopnost všech systémů stanice a to, že bude sloužit ke spokojenosti vědcům.

3) Už se těším, až vyjedeme, abychom stavbu dokončili. Rád bych u toho opět byl, přestože budu asi patřit již mezi seniory týmu. Doufám, že lecjaká poučení, jichž se nám letos dostalo, nám pomohou lépe sezónu začít, že nám bude přát počasí a že parta bude opět skvělá. Práce je ještě třeba udělat dost, bude náročnější v tom, že se na malém prostoru ubytovacího objektu budeme jeden druhému plést pod nohama. Nicméně věřím, že to zvládneme.

Chystání báglu na cestu bude tentokrát jednoduché, protože vím, kde mi na ostrově Jamese Rosse visí spacák, boty a montérky; a že chlapovi nakonec stačí k životu v Antarktidě velmi málo. Všem, kteří pojedou práci dokončit, pak přeji, aby byli celý rok zdraví, aby odloučení jejich blízcí snášeli s porozuměním a těším se opět na chlapský dělný kolektiv.

1) Nic. Vždyť znáš moji náturu, nic není nemožné?

2) Že se nám podařilo v tak napnutém termínu postavit to, co stojí. Ten Pánbůh nás má asi moc rád, že nám dopřál na vyloďování čistý záliv, po dobu stavby super počasí, a že vichřice přišla až po zavětrování stavby.

3) Pokud se zúčastním, tak už si budu chystat před odjezdem jen minimum věcí (osobních) sebou. Vše ostatní zůstalo v Antarktidě.

1) Problémy se zajištěním dopravy materiálu na ostrov. Větší smůla už nás potkat nemohla. A pak bylo nejobtížnější částí vylodění, kde se ale na druhé straně ukázala naše technická připravenost a morální vlastnosti všech pracovníků.

2) Jednoznačně z toho, že jsme se vrátili všichni v pořádku a při stavbě nedošlo k žádným zraněním. Vůbec z kolektivu lidí, s kterými mi bylo ctí spolupracovat. Dál také z rozsahu provedených prací, i když naše představy před odjezdem byly jiné.

3) Využít zkušeností, kontaktů z letošní sezóny a vyvarovat se některých chyb, abychom stanici dokončili a mohli předat k užívání našim kolegům-vědcům.

1) Čekání a nejistota, zda se ta dlouhá počáteční smůla nepodepíše nakonec na vyloděni a stavbě. Při tom posunu se počasově mohlo stát všechno možné a "panbuzaplať", že to vyšlo. Tak se tomu dá říci sinusoidní vývoj.

2) Z toho, že se podařilo získat pro naši akci Chilany a že jsme konečně na ostrově "uvízli drápkem" a že velký kus stanice již stojí - a vypadá alespoň podle fotek pěkně.

3) Dostavět, otestovat, mít z toho radost! Dále: vybudovat komplet meteo do podoby, nad kterou konkurenci klesne čelist. Zahájit prvni etapu vědeckého programu. A také snad stanici oficiálně otevřít a pokřtít!

1) Neobtížnější a nejúnavnější pro mne bylo čekání - na letadlo, na loď, na zásoby, na materiál. Byl jsem na to trochu připraven, protože jsem věděl ze zkušeností otce a bratra, kteří v Antarktidě vědecky pracují, že čekáním jsou stiženy skoro všechny antarktické expedice. Člověk prostě musí přijmout fakt, že se ocitl v jiném světě, který se řídí svými pravidly.

2) Největší radost byla z díla, které jsme v rekordním čase vykonali v dobré partě a pracovním souladu. Pokročili jsme natolik, že jsme zanechali stanici zazimovanou a ve stavu, kdy v příští sezóně může být postupně zprovozněna. Fascinovala mne čistota a krása prostředí ostrova Jamese Rosse i ostatních oblastí Antarktidy. Neustálé změny okolí vlivem změn počasí, přítomnosti moře, kontinentálních ledovců i plovoucích ker a zvláštní antarktické světlo jsou pro Středoevropana neobyčejné. Nafotil jsem přes 600 digitálních snímků.

3) Příští sezónu bych se rád podílel na dostavbě a plném zprovoznění stanice včetně laboratoří, větrných elektráren, lodí atd. Život a práce v Antarktidě jsou pro mne zvláštní výzvou i jako pro jachtaře. Jachtingem se velice intenzívně zabývám a podmínky tam připomínají plavbu posádky na moři, kdy všechno závisí na dokonalé přípravě a důkladném promyšlení situací, které mohou nastat. V Antarktidě nelze se spoléhat na žádné možnosti, které máme k dispozici doma. Byl jsem pro cestu celkem dobře vybaven, zkušenosti využiji při příští cestě k drobným vylepšením, pokud se ovšem moje účast na dostavbě stanice uskuteční.

1) Nejobtížnější? Asi nic. Myslím, že všechno bylo v pohodě. Těžká byla situace doma, kdy byla žena v nemocnici a já příliš daleko, než abych jí mohl pomoct.

2) Podařilo se dopravit a postavit převážnou část stanice. Zpracoval jsem množství nových geologických profilů, které vznikly odtátím některých sněhových polí.

3) Sezóna 2005/6 bude záviset na financích, já osobně teď spíš myslím na zpracování výsledků letošní sezóny a podle toho bych upravoval plán na sezónu příští, pokud ovšem někam pojedu. Chtěl bych spolupracovat s argentinskými kolegy na některých tématech, která jsem již rozpracoval.

doporučit článek e-mailem | tisk článku