Úvodní stránka › Antarktický projekt › Česká vědecká činnost v Antarktidě

Expedice geologů do naší Antarktidy - 2004

Publikováno: 22.3.2004. Autor: Hynek Adámek, Přečteno: 9521 ×.

Od 31. ledna do 9. března 2004 trvala výprava geologů do oblasti Antarktického poloostrova. Jestli půjde všechno dobře, byli naši výzkumníci poslední, kteří v antarktickém létě navštívili ostrov Jamese Rosse se stany. V následujícím létě (začíná už v listopadu) by se měly rozběhnout práce na stavbě naší trvalé základny.

Výpravu tvořili: biolog Josef Elster z třeboňského Biologického ústavu Akademie věd ČR, geologové Petr Mixa, Bedřich Mlčoch a Daniel Nývlt z České geologické služby, Jan Košler z Přírodovědecké fakulty UK. S Danielem Nývltem si povídal náš reportér Hynek Adámek, který pro National Geographic Česká republika sleduje celý projekt výstavby první české vědecké polární stanice.

---

Z Prahy jste vyráželi na etapy?

A do Punta Arenas v Chile jsme doletěli bez problémů. Nakoupili jsme zde zásoby, hlavně jídlo, asi 130 kg, elektrický generátor a benzín. Každý jsme měli 35 kg bagáže a dohromady jsme dovezli kargem 500 kg materiálu, k tomu dokoupených 100 kg benzínu?

Z Punta Arenas jsme cestovali Herculesem peruánských vzdušných sil na Jižní Shetlandy (ostrov King George) a malou helikoptérou natřikrát na ostrov James Ross.

Jak dlouho trval poslední let?

Asi hodinu a půl. Přeletěli jsme Brensfieldův průliv mezi Jižními Shetlandy a Antarktickým poloostrovem. Je to nádherný pohled na ledovcové kry - nad zaledněným poloostrovem vykukují jen jednotlivé špičky nunataků. Tábor jsme postavili víceméně v místě, kde bude stát naše stanice. Bylo 10. února a čekalo nás 15 dnů práce.

Co zde znamená pozdní léto?

Většinou bylo hezky, to znamená teploty -10°C ráno jako úplné minimum (v noci to bylo běžně -4° až -7°C), přes den vše záviselo na slunci. Když slunce zasvítilo na teploměr, ukazoval až +10°C. Ale běžné teploty byly +2° až +5°C. Když bylo zataženo, tak spíš okolo nuly nebo slabě pod ní, ovšem trvale vál poměrně silný vítr, který teploty pocitově snižoval hodně pod nulu. Očekávali jsme, že srážek bude více, ale až na jednu sněhovou vánici nebylo skoro nic.

Přišla vánice přes den?

Vypukla v noci, ráno jsme se probudili a byli jsme zachumelení. Napadlo asi 10 cm sněhu, ale díky větru byly kolem stanů více než půlmetrové závěje. Přes nízkou oblačnost bylo vidět jen tak na 50 m.

Jak fungovala dovezená technika?

Bez problémů. Jen je třeba dávat velký pozor na její ochranu před drobným prachem, který unáší všudypřítomný vítr. Elektrický agregát jsme používali hlavně na dobíjení zdrojů pro notebooky, satelitní telefony a fotoaparáty. Pravda, vařit jsme původně chtěli na benzínových vařičích, ale v silném větru to moc nešlo a vařit ve stanu jsme se obávali - chtěli jsme mít kde spát i další dny. Všechno zachránila Bedřichova prozíravost, který si doma při balení vzpomněl na jednoplotýnkový elektrický vařič a vzal ho sebou. Vařili jsme tedy na elektrice a bylo to.

Vstávali jste brzy?

Bylo pořád ještě dlouho vidět a nemělo cenu si hrát na ranní ptáčata. Vstávali jsme kolem 8:00-8:30 ráno. Snídaně, čaj a kafe do termosky a kolem 11:00-11:30 jsem vyráželi do terénu. Vraceli jsme se v 8 či v 9 večer. Pak jsme vařili večeři (většinou čínské polévky, rýže, těstoviny, lunch, omáčku), potom následovalo popsání vzorků a kolem půlnoci spánek. Ze začátku jsme chodili po skupinách, než jsme poznali, kde terén není tak náročný. Pak, pokud si někdo zvolil trasu poblíž tábora, šel sám. Což se týkalo hlavně Pepy Elstera - specialisty na řasy, který odebíral vzorky v okolí tábora, kde bylo vlhko.

Musíte si pořád uvědomovat, že celá oblast je mrazovou pouští, srážky činí okolo 150 mm ročně a život - řasy a mechy - je vázaný jen na oázy vlhkosti a místa odtávajících sněžníků nebo potůčků. V místech, kde je sucho, není vůbec nic, snad jen občasné lišejníky.

Dlouhý den byl příjemný, nebo na obtíž?

Den se během našeho pobytu postupně zkracoval, byl konec léta a slunce zapadalo ze začátku v 11 hodin večer a na konci už po 10. hodině. Vycházelo kolem páté až půl šesté ráno. Tma po půlnoci již nebyla žádná bílá noc, na obloze byly jasně patrné hvězdy.

Z geologického hlediska - věděli jste co vás čeká?

Tady se většinou jedná o křídové sedimenty - prachovce, pískovce a slepence, řekněme tak 70-80 mil. let staré. Nad křídou začínají vulkanity - celý ostrov je tvořený stratovulkánem Mount Hadington s vrcholem 1639 m n. m.

Nejstarší vulkanity se objevují v miocénu - asi před 10 mil léty a vulkanická činnost trvá až do starší části čtvrtohor. Mezi tím narazíte na bazalty a vulkanické brekcie - střídaní výlevů a spadů, prostě klasický stratovulkán. Mezi vulkanickými horninami se vyskytovaly sedimentární horniny, ať již mořského, ledovcového nebo kombinovaného původu. V závislosti na původu sedimenty obsahují fosílie nebo je neobsahují. Musíte si uvědomit, že velké množství vulkanických projevů probíhalo pod ledovcem - podobně jako je tomu dnes např. na Islandu.

Na samém povrchu pak všechno překrývají nejmladší ledovcové a periglacilání sedimenty - ledovcové morény či ostrohranné mrazové sutě. Mnoho povrchů je tvořenou kamenitou mozaikou, vlastně jsou to kamenné pouště vznikající větrným odvíváním prachu a písku, který se ukládá nejčastěji do moře. Zbylé kameny jasně ukazují na větrnou činnost, mnoho z nich je přepracováno do hranců a na povrchu se vytvořil typický pouštní lak.

Do jaké výšky jste se dostali?

Na povrch vulkanického plata, do výšek asi 370-380 m n. m. Terén je tu často strmý a do těch 380 m nastoupá někdy na půlkilometrové až kilometrové vodorovné vzdálenosti.

Bylo pro vás něco překvapivého?

Z geologického a geomorfologického hlediska nás překvapilo, jak dobře se mapuje ve zdejší nezarostlé krajině. Geolog tady mnoho věcí už vidí z dálky, samozřejmě že přesná geneze, o jaký typ horniny se jedná a jak to vzniklo, si vyžaduje detailní výzkum.

A pak to množství fosilií, tady v Evropě je už všechno rozebrané. Na Antarktidě nikdo nic nesbírá, ani nesmí. Jde o 70 milionů let staré fosilie, viděli jsme nádherné zkamenělé kmeny, konkrece plné schránek mlžů a plžů ze křídových sedimentů. A samozřejmě ledovcové sedimenty. Ostrov byl kompletně zaledněný v době posledního ledovcového maxima, tak před 15 000 lety. Zdejší ledovec byl spojen s ledovcem celého Antarktického poloostrova. Dokladem intenzivní ledovcové činnosti je velké množství souvků, tedy hornin, které ledovec donesl právě z Antarktického poloostrova (různé typy žul, ruly, migmatity nebo fylity), některé z nich však mohou pocházet až z Ellsworthova pohoří, což je asi 1500-1800 km vzdálené pohoří na samotném antarktickém kontinentu. Je to podobná vzdálenost, jakou vykonaly naše bludné balvany v době ledové, které do severních oblastí naší republiky dovlekly ledovce ze Skandinávie.

Tady asi bude problém v datování ledovcových sedimentů.

Přímo datovat morénu je i dnes velmi nesnadné, prakticky neexistuje žádná metoda, která by toto umožňovala bez větších problémů; snad jen použití kosmogenních izotopů berylia nebo hliníku, ale pro toto stáří je chyba v datování ještě příliš velká a cena jedné analýzy se pohybuje v několika tisících dolarů. Ledovcové sedimenty vlastně neobsahují nic organického, co by se dalo datovat.

Můžete ale datovat to, co je pod a nad morénou. Víme, že před 8-9 tisíci lety byl celý ostrov zaledněný a pokud bychom například na moréně našli tulení kostru a zjistili, že je stará 5 000 let, tak jsme v intervalu mezi 5 a 9 tisíci, což je mnohem lepší než 0-9 tisíc. Kvůli tomu jsme si začali koster tuleňů více všímat. Pak jsme objevili místa, kde bylo těch koster opravdu hodně. Když Honza psal domu dopisy, s trochou nadsázky to označil za tulení hřbitov. Dostalo se to do médií, trochu se to nafouklo a novinářská senzace byla na světě :-)

Jedním z úkolů bylo přesné zdokumentování místa stavby stanice.

Měřili jsme sklonové poměry, hloubku rozmrzlé vrstvy nad trvale zmrzlou půdou, zkoumali typ zeminy pro zakládání stanice, dosažitelnost pitné vody, množství plovoucích ker na moři, což je důležité pro stavbu přistávacího mola a vylodění celého nákladu během stavby stanice. Výsledky jsou příznivé. Trvale zmrzlá půda je zde až v 65 cm, v jiných částech ostrova je prakticky při povrchu. Zdroj pitné vody je vydatný, voda má sice velké množství plavenin, ale aspoň jsou to minerály, které lidské tělo potřebuje. Zkrátka to místo je nejlepší ze všeho, co jsme viděli. Je proto třeba poděkovat argentinským kolegům, kteří toto místo navrhli prof. Proškovi pro stavbu české stanice, mezi ostatními předběžně vytipovanými jednoznačně vyniká.

Z vlastní zkušenosti vím, že rozbalit expediční tábor ještě jde, ale pak jej sbalit, to bývá horor.

My jsme hned druhý den na ostrově objevili stanový tábor argentinských kolegů - geologů a ti nám pomohli řešit naplánovanou dopravu zpět. S velením na základně Marambio jsme se 24. února dopoledne dohodli, že poletíme druhý den v 10 ráno. Tak jsme bezstarostně vyrazili do terénu a když jsme se odpoledne vrátili a stáhli aktuální e-mailovou poštu, byla tam zpráva, že by nás odvezli ještě ten den v podvečer, pokud to potvrdíme. Odlet měl být za hodinu!

Telefonicky jsme to potvrdili a začali balit. Vzorky už jsme měli zabalené, ale s osobníma věcma a s balením stanů to byla pěkná rychlovka. Povedlo se a dokonce jsme si ještě mohli 10 minut užívat podvečerního sluníčka při čekání na argentinské helikoptéry. Byli jsme rádi, protože v Antarktidě je třeba využít každou příležitost s dobrým počasím. Nelze uvažovat, že by se letělo až zítra, protože mi to dnes nevyhovuje, počasí se může změnit opravdu velmi rychle. Kromě toho Argentinci plánovali za tři dny rozebírat helikoptéry, protože už jim končila letní sezóna, a nevyužít odletu mohlo klidně znamenat zimování v Antarktidě...

Odváželi jste úplně všechno?

Nic jsme tam nenechali. Odváželo se vše, včetně odpadků. I benzín, který nám zbyl, asi 30 litrů. Různé expedice si ho tam nechávají, ale my to odváželi zpátky. Na ostrově Seymour jsme odebrali ještě další vzorky, jsou zde stratigraficky vyšší členy křídových sedimentů než na ostrově James Ross. Pak jsme letěli na jih Argentiny do Rio Gallegos. Poslední zastávka byla v Buenos Aires.

Když jste na místě, můžete se na tamní přírodu dívat očima palcových titulků, které vycházejí čas od času v některých médiích, např. ledy tají, potopa světa je za dveřma?

Situace je samozřejmě složitější. Teplota sice na velké části planety roste, ale v centrální části Antarktidy je patrný nárůst ledovcové hmoty. Na okrajích se zase díky vyšším teplotám odlamují kry velké i jako naše republika. Vlastní Antarktický ledovec však co do množství zadržované vody narůstá.
Tohle neplatí pro ostrov Jamese Rosse. Tady je větší vliv moře a ledovce zde ustupují. Oteplováním se zvedá výška sněžné čáry, dnes je na ostrově asi ve výšce 400 m a tak se zmenšuje část ostrova, kde mohou ledovce vznikat. Led se proto drží jen v centru ostrova a v severní části poslední zbytky ledovců ustupují.

Jak se vám zadařilo na poli dalších vědeckých kontaktů?

Naše ambasáda nám pomohla zařídit jednání s Argentinským antarktickým ústavem a jednání na jejich ministerstvu zahraničí s ředitelem odboru pro Antarktidu. Teď jsme zatím byli v pozici, že jsme prakticky jen brali (hlavní pomocí argentinské strany byla naše přeprava), ale až bude stát stanice, tak budeme mít možnost jim to vrátit nabídkou míst na stanici, nebo společnými projekty. Kromě toho můžeme argentinským kolegům nabídnout využití kapacit naších laboratoří při zpracování některých analýz a oni mohou přispět ke společným výzkumům výbornou znalostí terénu, kde se mnozí z nich pohybují již 10-15 let. Ta spolupráce, která se nabízí, je neskutečně široká.

Kdy je možné od vás očekávat nějaké výsledky z letošního antarktického pobytu?

Ptáte se správně, protože zpracování materiálu si vyžádá odpovídající čas a nelze očekávat, že za 14 dnů pobytu v terénu všechno vyřešíme a za týden doma potom sepíšeme. Čekáme, až nám přijde kargo s vzorky, kde je téměř 300 kg hornin. Potom je budeme tak půl roku zpracovávat a teprve pak se dá říct něco víc, než teď do tohoto rozhovoru.

Další informace o postupu vědeckého výzkumného programu v Antarktidě najdete na stránkách České geologické služby MU Brno a UK Praha.

doporučit článek e-mailem | tisk článku

Poslední komentáře v diskuzi

Předmět	Datum a čas	Autor