Úvodní stránka › Antarktický projekt › Česká antarktická stanice Johanna Gregora Mendela

Gregor Johann Mendel

Publikováno: 16.3.2006. Autor: Hynek Adámek, Přečteno: 9625 ×.

Gregor Johann Mendel se narodil 20. července roku 1822 v Hynčicích na Kravařsku.
V roce 1840 absolvuje gymnázium v Opavě s vynikajícím prospěchem. Pak, přes rodinné finanční problémy, studuje dva roky filozofii v Olomouci. Tíživou situaci ale řeší až možnost finančního zabezpečení v augustiniánském klášteře.

Mendel vstupuje do semináře na Starém Brně. Na podzim roku 1843 přijímá řeholní jméno Gregor a po dokončení teologických studií pokračuje ve studiu přírodních věd na univerzitě ve Vídni. Po návratu z Vídně se Johann Gregor Mendel stává učitelem fyziky a přírodopisu na německé reálce v Brně. Zde učí do roku 1868, kdy se stává opatem augustiniánského kláštera na Starém Brně.

Jako představený kláštera se Mendel pouští do studia botaniky. Ve své autobiografii vzpomíná, jak neměl žádné návody a cesta úskalími botaniky byla pro něj velmi obtížná.

Z Mendelových zápisků je zřejmé, že se zabývá křížením převážně dvou botanických druhů, Pisum (hrách) a Hieracium (Jestřábník). Pokusy na rostlinách Mendel zdokumentuje později v práci "Pokusy s rostlinnými hybridy". Spis je na dlouhou dobu zapomenut a své "zmrtvýchvstání" zažívá až v roce 1900 , kdy je znovuobjeven a je Mendel uznán jako zakladatel genetiky.

Podstatou Mendelova objevu je důkaz existence elementárních hmotných nositelů dědičnosti. Mendel zná všechny obecné vlastnosti genů diploidních organismů a odhaluje jejich specificky genetickou podstatu. Odvozuje principy segregace a kombinace a objevuje biochemickou funkci genů a jejich molekulární podstatu.

Dnes je Mendelova práce brána jako základ moderní genetiky.

Mendel ale nebyl jednostranně zaměřený. To dokládá například i úvod k jeho důkladnému popisu větrné smršti, kterou osobně pozoroval, popsal a pak o ní přednášel brněnské vědecké komunitě.

"Dne 13. října 1870 měli jsme v Brně příležitost pozorovat velmi vzácný jev, větrnou smršť neboli trombu a současně jsme se mohli přesvědčit o škodách, které tento zlomyslný povětroň může způsobit. Jakkoli impozantním se může toto hřmotné drama jevit z určité vzdálenosti, tak nebezpečným a nepříjemným se stává pro všechny, kdož s ním přijdou do bezprostředního styku. To poslední mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, neboť větrná smršť z 13. října se přehnala nad mým bytem v klášterní prelatuře na Starém Brně, a mohu děkovat jen šťastné náhodě, že jsem to odnesl pouhým leknutím. Bylo to zmíněného dne několik minut před druhou hodinou odpolední, když se vzduch náhle tak ztemnil, že zůstalo jen matné pološero. Současně se budova ve všech částech prudce otřásla a začala se chvět, že dveře zavřené na kliku se otevíraly, těžké kusy nábytku se posunovaly a místy padala omítka ze stropů a zdí. K tomu se družil zcela nepopsatelný hluk, skutečně pekelná symfonie provázená řinkotem okenních tabulí, rachotem střešních tašek, které byly roztříštěnými okny vrženy až na protější zdi místnosti...Jakmile se prach trochu usadil, pohled z okna mi brzo pomohl odkrýt nepřítele; byla to větrná smršť takového tvaru, jak jsem ji znal z obrázků a popisů..."

doporučit článek e-mailem | tisk článku

Poslední komentáře v diskuzi

Předmět	Datum a čas	Autor