Úvodní stránka › Antarktický projekt › Česká antarktická stanice Johanna Gregora Mendela

Jak je těžké dopravit náklad do Antarktidy

Publikováno: 11.8.2005. Autor: Hynek Adámek, Přečteno: 10286 ×.

Naložit rozloženou polární stanici do kontejnerů a poslat ji směr Antarktida není jen tak. Ostrov Jamese Rosse je značně neobvyklá cílová stanice pro náklad z Evropy.

Jak doprava přesně probíhala jsem se zeptal Ing. Dušana Jamného z firmy CZECHOSLOVAK OCEAN SHIPPING, s.r.o. .

Většina dopravy z Evropy směrem na Antarktidu končí buď v přístavu Punta Arenas nebo Ushuaia. Naši se rozhodli využít konvenční linkovou loď plující z Hamburgu do Punta Arenas. Celkové množství dopraveného materiálu bylo zhruba 180 tun, z toho v devíti kontejnerech cca 70 tun.

Měli jste náklad, tedy rozloženou polární stanici včetně většiny výbavy, ve vlastních kontejnerech. Byla to výhoda?

Samozřejmě, protože klasická doprava za použití rejdařských kontejnerů by znamenala doma vše naložit do kontejnerů a v Punta Arenas z těchto kontejnerů všechno vyložit. Rejdař, který by jel do Punta Arenas, by nám své kontejnery zase vzal. Do Antarktidy by s nimi nejel, protože tam nemá možnost něco do nich naložit na cestu zpět. A to nemluvím o ekonomické stránce této varianty. Tím, že jsme většinu materiálu přepravili ve svých kontejnerech, které jsou zároveň součástí celé stavby, jsme obešli velký problém.

Do Punta Arenas jsme tedy dovezli rozloženu hlavní budovu a devět plně naložených kontejnerů. Do cíle už to nebylo daleko. Problém byl ale v tom, že odtud směrem na Antarktidu není žádná pravidelná dopravní vazba. Díky historii antarktického kontinentu a jeho pozici v rámci mezinárodního společenství tam není konkurenční dopravní prostředí. Soukromé společnosti do tohoto prostoru vstupují až dnes. V Chile je takovou firma DAP, která zabezpečuje hlavně leteckou dopravu na Antarktidu a částečně i po ní. Nově tam začínají operovat se svojí námořní RORO lodí Chinook, jejichž služeb jsme využili při návratu.

Jak to při výstavbě svých základen řešily jiné státy?

Stručně řečeno všechny státy, které na Antarktidě vytvářely své vědecké zázemí, využívaly vlastní flotily; ať už vojenské, vědecké nebo rybářské. I díky tomu je konkurenční prostředí při dopravě zboží do Antarktidy velmi limitované. Je zde několik lodí k použití, ale ty, co zabezpečují logistiku a zásobování stanic, jsou většinou vojenské - např. argentinský ledoborec Irizar, chilský Viel či ruský akademik Fjodorov.

A co státy jako my, které ty možnosti nemají, ale chtějí přepravit náklad do Antarktidy na běžné, komerční bázi?

Jednou z možností je využít menších pasažérských lodí, které mají i kapacitu na přepravu zboží a mají zkušenosti s plavbou na Antarktidu. My jsme našli plavidlo Antartic Dream. Je to turistická loď, ale může být využita i jako zásobovací.

Jenže Antarctic Dream měl technické problémy.

To je jiná věc a zpočátku to tak nevypadalo. Nás zaujalo, že loď vybavená pro turisty chtěla na začátku své turistické éry chtěl udělat pár poloturistických tras, aby se vše zaběhlo. Bylo by to takové testování bez nervů, protože turisté přece jen vyžadují trochu vyšší komfort než polárníci, kteří tam jedou za prací. Zkrátka zdálo se, že je to velice zajímavé. Když se potom vyhrotily problémy s rekonstrukcí Antarctic Dream, museli jsme hledat jiné řešení. Tím byla obchodní RORO loď Porvenir I, jejíž vlastníci o tuto přepravu projevili zájem.

Ale ani tato plavba neproběhla bez problémů. 24. ledna Porvenir I při plavbě namísto nakládky nečekaně najel na skálu. Je taková nehoda běžná?

Já bych řekl, že to výjimečné není. Ta loď jezdí na pravidelné lince, kde se největším nebezpečím stává rutina námořníků a důstojníků. Jako v každém oboru - snížená ostražitost u těch, kteří cestu perfektně znají. Jednoho dne se bohužel něco stane. Z našeho hlediska to byl ten nejnevhodnější okamžik.

Já jsem si myslel, že jediné plavidlo, které náš náklad doveze, bude pořádný ledoborec. A najednou šlo o tuctovou dopravní loď.

Nesmíme zapomínat, že zdejší léto je teď, díky oteplování, příznivé i pro lodě, které nemají nejvyšší ledovcovou třídu. Navigace v ledech až po ostrov Jamese Rosse je dostatečně sledována meteorologickými prognózami a je dostatečně zmapována. Ledy jsou problém, ale jejich monitoring pomocí družic to usnadňuje. Samozřejmě, jako všude, je potřeba mít vyškolený personál. Antarktičtí odborníci, se kterými jsme se bavili, říkají, že s ledem se nesmí zápasit, s ledem je třeba se naučit žít a spolupracovat. Být s ním kamarád...

Nakonec proběhlo úspěšně jednání s chilským válečným námořnictvem. Češi využili jejich ledoborec.

Almirante Oscar Viel, který jsme dostali k dispozici, je ledoborec chilské armády, který standartně zásobuje chilské stanice. Samozřejmě že ti, co se vyznají, už na první pohled vidí, že podle tvaru přídě to není pravý ledoborec. Normální ledoborec bortí led svou vahou tak, že na něj najede. Viel je loď se zpevněnou přídi, která může led rozrážet. Zajímavostí je, že má diesel motory, které vyrábějí elektřinu pro elektromotory a ty teprve pohání loď. To je z technického hlediska pro plavbu v ledu nesmírná výhoda. Loď daleko lépe manévruje díky plynulé regulaci otáček, zpětnému chodu a spolehlivosti celého pohonného sytému.

Jak to bude vypadat letos na podzim?

Máme ještě nějaký materiál uskladněný v Punta Arenas. Využijeme zase služeb chilské armády, protože přes všechnu obětavost vzhledem ke kapacitním možnostem Oscar Viel nám zůstal v Punta Arenas jeden z devíti kontejnerů (je v něm pec na spalování odpadu) a zhruba třicet procent volně loženého zboží. V dalších letech pak už bude záležet jen na provozovateli stanice a objemu dopravovaného materiálu, jestli se to bude vozit lodí či letecky. Podle mých zkušeností bude využíváno obou typů dopravy.

Taková zakázka, jako byla doprava nákladu na Antarktidu, vám nepřichází na stůl každý den. Měl jste o ní asi své představy?.

Prakticky všechny se vyplnily, ale nečekal jsem tak fantastickou atmosféru v týmu, který si získal díky odvedené práci profesní i lidský respekt v rámci celé antarktické komunity. Navíc, díky tomu, že jsem nakonec zůstal na ostrově až do konce v roli kuchaře, to bylo pro mě něco, co rozhodně nejde prohlásit za obvyklé tři pracovní měsíce.

doporučit článek e-mailem | tisk článku

Poslední komentáře v diskuzi

Předmět	Datum a čas	Autor
K názvu stanice	19.8.2005 , 10:50	Hynek Adámek
odpovídá	11.8.2005 , 16:09	web editorka
Odpovídá někdo na webu na dotazy???	11.8.2005 , 13:41	Kamil