Úvodní stránka › Antarktický projekt › Geografie Antarktidy

Klima Antarktidy

Publikováno: 10.5.2006. Autor: G. Durnová (zpracoval H. Adámek), Přečteno: 13222 ×.


Český výzkum v Antarktidě. Foto: P. Prošek
Pro antarktické klima jsou určující astronomické, cirkulační a geografické faktory.

Astronomické faktory

Sem patří například kulový tvar Země, sklon zemské osy k ekliptice, vzdálenost Země od Slunce, zenitová vzdálenost Slunce.

Přibližně kulový tvar Země a skutečnost, že zemská osa svírá s rovinou ekliptiky úhel 66º 33? způsobují, že v polárních oblastech Slunce po část roku nevychází nad obzor (jev se označuje jako polární noc), resp. nezapadá (jev se označuje jako polární den). Délka polárního dne závisí na zeměpisné šířce; na polárním kruhu trvá polární den 24 hodin, zatímco na pólu přibližně půl roku.

Roční úhrn celkového záření je v Antarktidě v důsledku čisté a relativně suché atmosféry vyšší než Arktidě a může přesáhnout 1 200 kWh.m-2.

Energetická bilance polárních oblastí je s výjimkou 2-3 letních měsíců záporná. Teplo se do atmosféry dostává zejména dlouhovlnným vyzařování aktivního povrchu; hodnoty turbulentního toku tepla, latentního toku tepla i molekulárního vedení tepla do podloží jsou velmi nízké.

Cirkulační faktory

Nad antarktickým kontinentem se celoročně nachází oblast vysokého tlaku vzduchu. Jedná se o rozsáhlou nízkou (studenou) anticyklónu, která s výškou rychle zaniká (přechází v cyklónu) v důsledku opačné orientace přízemních horizontálních gradientů tlaku a teploty. V zimním období se tato tlaková výše ještě prohlubuje.

Kolem této tlakové výše se celoročně nachází stálá oblast nízkého tlaku s vytrvalým západním prouděním. Kontrast mezi oběma tlakovými útvary vede ke vzniku putujících cyklón, které se tvoří zejména nad Weddellovým mořem a Rossovým mořem, a ve směru hodinových ručiček se pohybují kolem antarktické pevniny. Tato situace vede k neustálému střídání kontinentálních a marinních vzduchových hmot oddělených výrazně vyvinutými frontálními systémy, které se projevují výraznými změnami tlaku a teploty a poměrně výraznou srážkovou činností.

Geografické faktory


Antarktický cirkumpolární proud. Zdroj: zde
Z geografických faktorů mají na klima polárních oblastí zásadní vliv mořské proudy, vzdálenost pevnin od moří a oceánů a morfologie reliéfu.

Mořské proudy

Rozdílná teplota i salinita vody v různých částech světového oceánu podmiňuje vznik proudění, které obecně směřuje z oblastí s relativně větší hustotou vody do oblastí s hustotou relativně menší. Termohalinní cirkulace vytváří systém povrchových (teplých) a hlubinných (chladných) mořských proudů, procházející napříč oceánem.


Antarktický cirkumpolární proud. Zdroj: STRAHLER, Alan, STRAHLER, Arthur 2003
Povrchová cirkulace v Jižním oceánu vzniká jako důsledek atmosférické cirkulace. Převládající západní proudění vzduchu vyvolává vznik mohutného studeného driftového proudu, označovaného jako Antarktický cirkumpolární proud, který proudí ve směru hodinových ručiček od antarktického pobřeží až po 400 j.z.š. Pouze v oblasti Weddellova moře a Rossova moře se vytvářejí dvě samostatné menší cirkulační buňky.

Vzdálenost od moří a oceánů

V jižní polární oblasti, s výjimkou antarktického pobřeží, převládá výrazně kontinentální polární klima, které se projevuje:
- zápornými hodnotami všech průměrných měsíčních teplot
- nízkým ročním úhrnem srážek

Vliv reliéfu na klima v Antarktidě

Typ reliéfu


Suchá údolí v Antarktidě.Wright valley, Viktoriina Země. Zdroj: zde
Návětrná/závětrná strana pohoří: Na návětrné straně pohoří v blízkosti pobřeží dochází k výstupu vzduchu, jeho ochlazení a následnému vypadávání srážek. Za horskou překážkou vzniká srážkový stín. Ten umožňuje vznik tzv. suchých údolí, která se nacházejí především v oblasti Viktoriiny země (Victoria Land). Vzduch přicházející z prostoru východoantarktického ledovcového štítu a překonávající Transantarktické pohoří (Transantarctic Mountains) je navíc velmi studený a suchý. Při sestupu do údolí se suchoadiabaticky otepluje a pohlcuje veškerou vzdušnou vlhkost. Pokud je v údolí přítomen sníh, dojde k jeho sublimaci.


Znázornění směru katabatického proudění v Antarktidě. Zdroj: British Antarctic Survey
Klenba antarktického ledovcového štítu: V Antarktidě zejména v zimě vzniká vytrvalé katabatické proudění (stékání chladného vzduchu do nižších poloh). Vlivem ochlazení přízemní vrstvy atmosféry dlouhovlnným vyzařováním aktivního povrchu se zvyšuje hustota vzduchu v této vrstvě a následně dochází k jeho proudění z centrální části kontinentu k pobřeží. Uchylující síla zemské rotace proudění stáčí proti směru hodinových ručiček. Rychlost katabatického proudění vzrůstá směrem k pobřeží, celkově je poměrně nízká, průměrně se pohybuje kolem 11 m/s (39 km/h), v extrémních případech však jeho rychlost může přesahovat až 200 km/h.

Teploty v Antarktidě

Roční průměrná teplota žádného měsíce Antarktidě v roce nepřesahuje 0ºC. Značná výška povrchu ledovcového štítu a vysoká zeměpisná šířka spolu s velkou vzdáleností od oceánu a vlivy aktivního povrchu způsobují, že teploty ve vnitrozemí antarktické pevniny jsou mnohem nižší než na pobřeží.

V centrální části Antarktidy se průměrná teplota nejchladnějšího měsíce v roce (července) pohybuje na úrovni ?70ºC; absolutní minima však činí až ?90ºC. (Na stanici Vostok bylo 21.7. 1983 naměřeno absolutní minimum teploty na Zemi: ?89,2ºC.) Průměrná lednová teplota v centrální části kontinentu dosahuje asi ?30ºC.

V pobřežních oblastech průměrná lednová teplota činí asi -5 až 0ºC, avšak průměrné měsíční teploty v zimě jsou výrazně nižší a pohybují se nejčastěji v mezích kolem ?15 až ?30ºC. Nejteplejší oblastí je Antarktický poloostrov a přilehlé ostrovy. Např. na stanici Rothera průměrná roční teplota činí ? 5,7ºC a průměrná lednová teplota je asi 0ºC.

Srážky v Antarktidě

Průměrný roční úhrn srážek pro celou Antarktidu činní asi 120 mm, avšak s rostoucí vzdáleností od pobřeží dochází jejich k rychlému úbytku.. Na pobřeží Východní Antarktidy spadne ročně 400-500 mm srážek, v Západní Antarktidě je roční srážkový úhrn vyšší a dosahuje 600-700 mm. Většina antarktického vnitrozemí obdrží méně než 50 mm srážek za rok a bylo by tedy možné jej označit za poušť. Dlouhodobě záporná teplota však umožnila vytvoření nejrozsáhlejšího a nejmocnějšího ledovcového štítu na Zemi.


Rozložení průměrných ročních srážkových úhrnů (mm) v Antarktidě. Zdroj: Budd et al, 1971 in Schwerdtfeger, W. 1979


Upravený text bakalářské práce Gabriely Durnové: Konfrontace geografických podmínek polárních oblastí


DOPORUČENÁ LITERATURA A WEBOVÉ STRÁNKY:

doporučit článek e-mailem | tisk článku

Poslední komentáře v diskuzi

Předmět Datum a čas Autor
na jakou skolu 22.3.2007 , 14:00 Filup
Doplnění odpovědi k sublimačnímu efektu 1.7.2006 , 18:10 Hynek Adámek
opověd k sublimačnímu efektu od Mgr. Kamila Lásky 1.7.2006 , 18:05 Hynek Adámek
Podivné 13.5.2006 , 13:01 i.korab