Úvodní stránka › Antarktický projekt › Česká antarktická stanice Johanna Gregora Mendela

Stanice bude! - rozhovor s prof. Proškem

Publikováno: 2.4.2003. Autor: pro ng.cz Hynek Adámek, Přečteno: 9723 ×.

SPOUŠTÍME "ANTARKTICKÝ PROJEKT" !!!

Zahajujeme "Antarktický projekt" rozhovorem našeho spolupracovníka Hynka Adámka s profesorem RNDr.Pavlem Proškem CSc. z Geografického ústavu Masarykovy univerzity Brno. Je oficiálním řešitelem projektu MŠMT: Vybudování České vědecké stanice v Antarktidě. Profesor Prošek se stal vedoucím týmu, který stanici v Antarktidě postaví. National Geographic Česká republika je mediálním partnerem celého projektu. O novinkách a postupu příprav vás budeme dále informovat.

Ledovec byl na našem území naposledy před 10 000 lety, nejčastější slovní spojení s ledem najdeme v naší kotlině ve výrazu lední hokej. Není to pro nás velký luxus, za peníze daňových poplatníků budovat polární stanici?

Co je to luxus? Je to poskytování prostředků na základní výzkum, jehož výsledky nemusí být aplikovatelné ihned, ale třeba až v budoucnosti? Vždyť vědci připravují lidstvo na to, co jej teprve čeká a umožňují mu se na tyto změny připravit! A propojení se střední Evropou? Je-li něco daleko, nemusí se nás to netýkat a je-li česká věda schopna v rámci mezinárodní spolupráce pomoci odpovědět na takové otázky, proč ji této možnosti zbavovat omezeným tvrzením o přednostním řešení "domácích problémů". Používat tento pojem ve vědě prostě pro univerzálnost výsledků našeho poznání nelze.

Naše veřejnost si může klást i otázku nač další stanice, když na ostrově Nelson už přece funguje polární stanice pod vedením pana Pavlíčka. Budete spolupracovat?

Na Ostrově Nelson již od konce 80. let opravdu existuje nevládní refugium známé díky jejímu zakladateli panu Pavlíčkovi. Jak se o něm vyjádřil náš pan velvyslanec v Chile, slouží víceméně jako objekt pro realizaci náročné turistiky a přes několik drobných, vzájemně nekoordinovaných odborných aktivit různých českých pracovníků na něm nebyl nikdy realizován systematický, mezinárodně koordinovaný a dlouhodobější vědecký program. Podle toho, co o ní vím z našeho tisku, se zde má pěstovat tzv. alternativní věda, což je pojem, který mi zatím nikdo nevysvětlil.

Koncem 80. let se na nás pan Pavlíček dokonce obrátil s nabídkou spolupráce, na kterou jsme reagovali, bohužel bez odezvy. Nebyli jsme tím a ani tím nejsme dotčeni. Vztahy mezi námi dnes neexistují. Prostě proto, že se pan Pavlíček k naším nabídkám spolupráce nikdy nevyjádřil. I zápornou a zdůvodněnou reakci na ně bychom přitom respektovali jako právo osloveného a považovali ji za projev slušnosti. Náš názor je jasný - základní povinností plynoucí z činnosti antarktické stanice je systematický vědecký výzkum. Pokud nebude na Nelsonu provozován, nemáme žádný motiv pro spolupráci. A setkávat se v Antarktidě jen z potřeby přátelských posezení považujeme za velmi zbytečný luxus.

Jak dlouho už v republice žijí sny o polární stanici?

Ve druhé polovině 80. let se "opatrně" začalo koketovat s myšlenkou výstavby české polární stanice na Svalbardu v rámci případné spolupráce s polskými vědeckými institucemi. Pokud jde o Antarktidu, došlo dokonce k nabídce ze strany SSSR o převzetí jedné ze sovětských stanic v této oblasti do vlastnictví tehdejší ČSSR. Záležitost si chvíli přehrávala jako horkou bramboru tehdejší ČSAV s Ústředním ústavem geologickým a na brněnské Univerzitě J.E.Purkyně pro ni byl dokonce navržen déledobější vědecký program. Podmínky této nabídky však byly pro českou stranu finančně i požadovanou úrovní participace na logistickém zajištěni sovětských antarktických aktivit dosti nevýhodné, takže dokonce i pro tehdejší vrcholné orgány státu a vědy byla tato nabídka neakcentovatelná.

Ve druhé vlně se úvahy o antarktické stanici vynořily po zahájení tříletého grantového projektu katedry geografie PřF MU v Brně a Botanického ústavu AV ČR. Nesl název: Změny energetické bilance a intenzity ultrafialového záření a jejich vliv na přírodní ekosystémy v Antarktidě a byl zahájen koncem r. 1994. Realizoval se za určitých podmínek logistické i odborné spolupráce na polské stanici H. Arctowského. Z polské strany vyšla dokonce myšlenka založit na základě stávajících polských antarktických objektů společnou "středoevropskou stanici" polsko-česko-maďarsko-slovenskou, jež by mohla být příkladem koncentrované vědecké spolupráce na ledovém kontinentu. Tato idea však narazila na neujasněnost podmínek finanční účasti jednotlivých participantů a bylo od ní především z polské strany upuštěno. Přes velmi dobrou kooperaci s Poláky bylo při řešení českého grantu potvrzeno, že dlouhodobý a samozřejmě systematický český výzkum lze provádět na rozumné úrovni finančních nákladů pouze na vlastní stanici.

K rozvinutí této ideje přispěl i návrh, vzešlý od pracovníků Scott Polar Research Institute při univerzitě v Cambridge, kteří dokonce navrhli lokalitu její možné stavby na mysu Turret Point na ostrově King George (souostroví Jižní Shetlandy) a pro tuto lokalitu poskytli i první informace.

Kdy jste se s nimi ztotožnil vy?

Já jsem se s těmito myšlenkami ztožňoval od samého počátku. Poněkud mě totiž iritoval laxní přístup Čechů obecně k polárním výzkumům. Na rozdíl např. od Poláků, jejichž ekonomická situace nebyla v 60. až 80. letech nejrůžovější, jsme měli příliš málo národní ctižádosti a hrdosti dokázat na poli vědy svou schopnost být stejně dobří (i když třeba v menším objemu prací a při skromnějším logistickém zázemí) jako ostatní vyspělé státy světa. O získání prostředků pro vypracování projektové dokumentace antarktické stanice jsme se po ukončení grantu v r. 1997 nejprve snažili prostřednictvím Grantové agentury ČR. Bohužel dvakrát neúspěšně. Ten návrh byl vždy hodnocen jako smysluplný, ale neakceptovatelný z hlediska finančních prostředků. Po této zkušenosti jsme nakonec cestou pomalé argumentace a přesvědčování na úrovni prezídia AV ČR, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a některých politických orgánů dosáhli úspěchu. Dopomohla k tomu určitě podpora vedení AV ČR i skutečnost, že nám její tiskový odbor velmi pomohl v oblasti popularizace. Výsledkem tohoto úsilí bylo v r. 2000 uzavření smlouvy mezi MŠMT a Masarykovou univerzitou o poskytnutí prostředků ze státního rozpočtu ČR na podporu řešení projektu "Vybudování české vědecké stanice v Antarktidě" v rámci programu INGO, proponované na léta 2000 - 2005. V prvním roce řešení bylo možno konečně přistoupit k vypracování projektová dokumentace, jež byla ke konci r. 2000 dokončena firmou INVESTPROJEKT Zlín. Součástí této etapy byla i rekognoskace terénu na místě a v bezprostředním okolí předpokládaného staveniště (výběr a zaměření místa stavby, charakter základové půdy, nalezení zdroje vody atd.), provedená v únoru 2001.

Co je na takovém zkoumání jedinečného?

Jedinečná je v první ředě oblast, v níž můžete díky stanici realizovat výzkum v podmínkách, které můžete v Evropě simulovat pouze laboratorně. Výzkumný program stanice bude přinejmenším v prvních letech její existence orientován v obecné rovině ekologicky (ekologie terestrických ekosystémů a sladkovodní ekologie). Konkrétně bude zaměřen na výzkum podmínek prostředí pobřežní antarktické vegetační oázy (úkol klimatologie, geomorfologie, glaciologie, hydrologie, pedologie a částečně geologie) a paralelně bude orientován na studium vlivů tohoto prostředí na rostliny resp. jejich společenstva. Ale o tom více v bodu 5. Antarktida umožňuje vědě opravdu jedinečné. Poskytuje možnost sledovat relativně jednoduché, ale z hlediska vnějších vlivů velmi citlivé ekosystémy v prostředí, které je stále ještě ve značné míře mimo dosah civilizačních vlivů. Umožňuje studium velmi specifických způsobů adaptace živých organizmů na extrémně chladné podmínky.

Z meteorologického a klimatického hlediska je kontinentem, jež je jedním z hlavních stabilizátorů klimatu na Zemi a jež přitom může být ohrožen pozvolným oteplováním klimatu. Ač je velmi vzdálen Evropě, působí svým vlivem na globální klima významně i na klima Evropy a v rámci ní na ČR. Rozborem vzorků ledu z hlubinných vrtů do ledovcového štítu umožňuje poznání klimatu Země a jeho změn v minulosti. V neposlední řadě (přinejmenším v prostředí pobřežních i vnitrozemských oáz) umožňuje studovat funkci procesů modelace zemského povrchu, jež v poslední ledové době probíhaly i u nás. A to nemluvím o významu zdejších geologických, geofyzikálních, astrofyzikálních a speciálních glaciobiologických nebo oceanografických výzkumech, jimiž se - zatím - na české stanici nehodláme z kapacitních důvodů zabývat.

Co vy vidíte jako hlavní vědecký program stanice?

Výzkumný program bude koncentrován na dále uvedený komplex vědních disciplin a témat:

Meteorologie a klimatologie	Sledování kvant a režimu výměny energie (zářivé a tepelné) mezi různými typy zemského povrchu (led, sníh, tundra, sutě a morény), jeho podložím a atmosférou. To poskytne informace o příčinných faktorech ovlivňujících teplotu a vlhkost substrátu, resp. letní tání sněhu a ledu a o energetickém potenciálu prostředí půdních mikroorganizmů a rostlin. Do této činnosti budou zahrnuta i speciální měření fotosynteticky aktivního záření a z hlediska destrukce ozonosféry vzhledem ke škodlivým účinkům na organizmy záření ultrafialového.
	Monitoring a analýzy vlivů reliéfu na lokální režim meteorologických prvků, jež mohou objasnit příčiny prostorového rozšířeni biotopů.
	Standardní meteorologická měření, umožňující prostorové hodnocení rámcových klimatických podmínek zájmových území a ve vazbě na dynamické faktory klimatu hodnocení vlivů výměny vzduchových hmot na charakter počasí a klimatu.
	Klimatická data získaná vlastním měřením, resp. výměnou ze zahraničí, umožní při doplnění o historické údaje rozšířit časové spektrum klimatických aktivit o velmi aktuální téma - sledování změn a kolísání klimatu zájmových území (hlavně teploty a srážek) a možnosti jejich prognózování. Poskytne tím současně podklady pro predikci dopadů klimatické změny na mikroklimatické podmínky a další vývoj polárních ekosystémů
Geomorfologie a geologie	Geologická stavba a vývoj jsou v polárních oblastech díky převaze fyzikálních modelačních procesů zemského povrchu dominantní pro formování morfologie reliéfu, jeho energetický potenciál a transport hmoty. Dostatek informací o geologických poměrech je proto nutným předpokladem geomorfologických, resp. pedologických studií. Rychlost glaciálních a periglaciálních geomorfologických procesů je mimořádně rychlá a proto výrazně limituje podmínky pro existenci polárních ekosystémů, tvořících velmi "tenkou vrstvu života" mezi atmosférou s klimatem ledničky a permafrostem s klimatem mraznice. Studium permafrostu a s ním spojených periglaciálních procesů jako důsledku klimatu představuje proto pro hodnocení polárního prostředí a jeho ekosystémů zdroj komplexních a mimořádně důležitých informací.
Sladkovodní ekologie	Sladkovodní stagnantní i tekoucí ekosystémy (důsledek ablace sněhu a ledu v období polárního léta) reagují svou vegetační složkou velmi citlivě na přirozené i antropogenní klimatické změny a často tvoří jednu z nejproduktivnějších složek polárních terestrických ekosystémů. Vegetace mokřadů v nově odledněných územích tvoří první živou složku zde vznikajících ekosystémů. Z tohoto hlediska je třeba sledovat jejich druhovou diverzitu, produktivitu a ekologii v kontextu s dynamikou vývoje klimatu s cílem detailního zmapování biologických složek mokřadů, jejich časových změn, rekonstrukcí a predikcí toku látek a energie a s posouzením jejich celkové role v polárních ekosystémech.
Ekologie terestrických ekosystémů	Studium terestrických biotopů bude zahrnovat jednak rostlinnou složku polárních ekosystémů (mechy, lišejníky, cévnaté rostliny), jednak půdní fyto a zooedafon. Půdní organizmy jsou důležitým kolonizačním faktorem nově odledněných území a faktorem pedogenních procesů v nich probíhajících. Současně však tvoří důležitý spojovací článek v toku látek a energie terestrických ekosystémů. Studium bude zahrnovat inventarizaci organizmů včetně posouzení jejich ekologické funkce v ekosystémech různého stáří. Výzkum na ekosystémech budou doplňovat populační a autoekologické studie.
	Zvláštní pozornost bude věnována ekologické a stresové fyziologii rostlin jako klíče k pochopení mechanizmu konverze vnějších zdrojů energie a hmoty do biomasy organizmů. Na druzích přežívajících v extrémních podmínkách budou zkoumány obecné mechanizmy adaptability rostlin k velmi nízké teplotě, silné dehydrataci a radiační zátěži, a to s výhledem na možné biotechnologické aplikace.

Není za tím snaha zajímavým způsobem zviditelnit brněnskou univerzitu resp. Geografický ústav

Stručně charakterizovaná výzkumná témata vznikla ve spolupráci s dalšími vědeckými pracovišti ČR, jmenovitě s Biologickou fakultou Jihočeské univerzity České Budějovice, Botanickým ústavem AV ČR Průhonice, pracoviště Třeboň, a Katedrou fyziologie a anatomie rostlin, katedrou zoologie a ekologie a katedrou analytické chemie PřF MU. Poslední tři z nich jsou současně pracovišti, spolupracujícími na současném výzkumném záměru katedry geogfrafie téže fakulty.

Tak proč to podezírání? Pochopitelně nám jde o zviditelnění Masarykovy univerzity i její přírodovědecké fakulty! Tradice polárních výzkumů zde trvá od r. 1985, tak proč by se v ní nemělo pokračovat? A pokud v tom budeme úspěšní, pak "pánbu zaplať" - ať to slouží nejen slávě MU a její PřF, ale i české vědy jako celku. V základní koncepci stanice je navíc klauzule o její otevřenosti pro zahraniční vědce. Pokud se pozice MU a její PřF v rámci světové vědy dále alespoň trošku upevní tím, že vstoupí do podvědomí jako komunikativní partner v rámci mezinárodních projektů, splní tím stanice jeden ze svých cílů.

Jedna věc je stanici vybudovat, zabydlet, druhá ji (po počátečním nadšení) udržet v provozu a zajistit její vědecký běh na dlouhou trať.

To je problém, který se nám, podle mého názoru, již prakticky podařilo vyřešit. V první řadě jsme si (tedy všichni z výše uvedených institucí) v posledních zhruba 15 letech ověřili, že jsme schopni seriózní vědecké práce v polárních oblastech (a to nejen v Antarktidě, ale i v atlantském, resp. kanadském sektoru Arktidy). Čím více má vědec zkušeností z určité vědní discipliny, čím toho více ví, tím lépe vidí perspektivy jejího vývoje a tím lépe je schopen koncipovat v rámci ní svou další práci. O nedostatku invence při formulování dlouhodobějšího pracovního programu stanice tedy nemám obavy. Současně vím, že na všech výše uvedených univerzitních pracovištích a ústavech AV je řada studentů nebo již mladých vědeckých pracovníků, kteří mají o polární výzkumy vážný zájem a neobávám se proto případných problémů, které by mohly provázet generační výměnu vědeckých pracovníků.

Stanici jsme od počátečních kroků koncipovali jako oficiální českou. Tento statut a činnost na ní realizovaná umožní změnu statutu ČR v rámci států Antarktické smlouvy (Antarctic Treaty) na člena s rozhodovacím a hlasovacím právem. To pochopitelně posílí pozici ČR v oblasti mezinárodní politiky a náš stát by měl mít tedy i z toho důvodu logický zájem o její úspěšnou a dlouhodobou činnost.

Jak se bude nakládat s odpady a jaký bude mít stanice vliv na okolní krajinu?

Pokud možno minimální, i když si nebudeme namlouvat, že existuje stanice, která by byla absolutně bez vlivů na prostředí. Při rozvahách o stanici a při vlastních projektových pracích však byla brána neustále v úvahu minimalizace jejích dopadů na okolí podle pravidel, obsažených v tzv. Madridském protokolu o ochraně prostředí Antarktidy (dodatek Smlouvy o Antarktidě z r. 1991). Právě proto bylo rozhodnuto využívat pro její provoz v co největší míře obnovitelných zdrojů energie (sluneční záření, energie větru, tepelný obsah ovzduší), při její stavbě hlavně materiálů vyrobených z dřevní hmoty a dodržování předepsaných zásad hospodaření s odpady (částečně ekologické spalování, částečně odvoz mimo Antarktidu). Navíc se předpokládá se i dodržování provozních zásad, týkajících se používání saponátů, spotřeby teplé vody atd.

Dnešní výzkumy v Antarktidě - je zde vůbec ještě místo pro dobrodružství?

Neznám vědce pracujícího v polárních oblastech, který by si přisvojoval roli dobrodruha a hrdiny bez bázně a hany, i když se při objevování polárních území takoví jedinci vyskytli. Vědecká práce je skromná a skromnými činí i lidi, kteří se jí zabývají. Doby hrdinství Gerlachů, Shackeltonů, Amundsenů a Scottů jsou nenávratně pryč a žádný vědec v Antarktidě nehledá dobrodružství. Hledá tady svou práci v níž se realizuje i přesto, že je stále ještě spojena s jistým nebezpečím. Pokud jsem ale informován, většina tragických událostí, které se odehrály v Antarktidě v poslední době, padá na vrub neuváženému hledání způsobů pro zvyšování hladiny adrenalinu, které má s vědou málo společného.

doporučit článek e-mailem | tisk článku

Poslední komentáře v diskuzi

Předmět	Datum a čas	Autor
Zbytečná marnivost	22.1.2005 , 12:22	peter najman