Úvodní stránka › Antarktický projekt › Antarktické právo

Státy Antarktické smlouvy nás přijaly

Publikováno: 15.7.2003. Autor: Hynek Adámek, Přečteno: 8478 ×.

Proběhla 26. konference států Antarktické smlouvy v Madridu.

Pro nás to znamená poslední úřední krok před samotnou výstavbou polární stanice na Antarktidě.

Přinášíme vám krátký rozhovor s profesorem Proškem, který se právě z Madridu vrátil.

Co si můžeme pod pojmem konference v Madridu vlastně představit?

Konference ATCM (Antarctic Treaty Consultative Meeting) se koná každoročně a pořádá ji země s konzultativním právem (státy se střídají v abcedním pořadí). Trvá zpravidla 2 týdny a slouží k zásadní výměně názorů na všechny záležitosti týkající se Antarktidy, ať už rázu mezinárodněprávního, vědeckého nebo ekologického. Kromě zemí s konzultativním právem mají právo se jí zúčastnit i státy, které sice parafovaly Antarktickou smlouvu, ale nesplňují podmínky pro přijetí mezi tzv. Antarctic parties. Konkrétně nevykonávají v Antarktidě systematickou vědeckou činnost, resp. nepřipojily se formou zákona k ochraně prostředí tohoto kontinentu (neschválily tzv. Madridský protokol - tj. zásadní přílohu Antarktické smlouvy o ochraně prostředí.)

Kromě toho se ATCM zúčastňuje řada dalších mezinárodních institucí orientovaných na Antarktidu, např.: Scientific Committee on Antarctic Research (SCAR), Committee for Environmental Protection (CEP), WMO International Association of Antarctic Tour Operators (IAATO), Council of Managers of National Antarctic Programmes (COMNAP), Commission for the Conservation Antarctic System (CCAMLR), International Hydrographic Organisation (IHO), Standing Committee on Antarctic Logistic and operations (SCALOP) a řada dalších.

Jak takové jednání probíhá?

Vlastní jednání ATCM je obsahově rozděleno na zasedání CEP a na vlastní zasedání reprezentantů Antarctic Treaty Parties. Z časového hlediska je první týden zpravidla věnován prezentaci a diskusím k předloženým informacím jednotlivých států (i nečlenů AT) - tedy projednávání tzv. informačních i pracovních zpráv. V nich jednotliví účastníci prezentuji informace o svých činnostech (vědeckých i logistických), informuji o realizovaných výpravách, resp. sdělují své záměry z oblasti vědy i praktických činností. Takovýchto zpráv je zpravidla velké množství a podávají obraz o tom, co se v Antarktidě za uplynulý rok událo a co se pro následující rok připravuje. Na letošním zasedání dominovaly dvě informace: ruská - o hloubkovém (přes 3500 m) vrtu do podledovcového jezera pod stanici Vostok a novozélandská - o vrtu přes ledovcový příkrov do jeho horninového podloží.

Tyto informace jsou v každém případě detailně hodnoceny a zvažovány. Ve druhém jednacím týdnu jsou k nim pak formulovány závěry a doporučení.

Byly nějaké dotazy kolem materiálů, které jste předkládali vy?

Ledovec. Foto: Hynek Adámek

ČR předložila dva informační dokumenty. První z nich informoval o stavu příprav našeho antarktického zákona a druhým byl CEE (Comprehensive Environmental Evaluation) pro lokalitu stavby naší stanice. Co se prvního týče - bylo konstatováno uspokojeni s počinem ČR vedoucím k legalizaci zásad ochrany antarktického prostředí.

Pokud jde o druhý, bylo konstatováno že je třeba doplnit CEE ještě o detailní monitorování přírodního prostředí místa stavby a jejího okolí a v této podobě předložit CEE na zasedání XXVII ATCM v Kapském Městě v r. 2004. Tento krok nebylo počátkem roku možno realizovat pro velmi nepříznivé ledové podmínky a logistické problémy během posledního léta. Bylo rovněž pochvalně konstatováno, že ČR ač není plnoprávným (konzultativním) členem AT a nemusí se v tomto směru řídit žádnými pravidly, dodržuje postupy pro stavbu stanice předepsané pro plnoprávné členy.

Co se tyče stavby stanice, byla schválená žádost delegace ČR o možnost transportu a vylodění stavebního materiálu na místě stavby v průběhu následujícího jihopolárního léta. Tato skutečnost je z hlediska hospodařeni s přidělenými finančními prostředky a se zřetelem k plnění časového harmonogramu stavby stanice rozhodující.

Co vás čeká v nejbližších dvou měsících?

Nejbližší měsíce budou probíhat ve znamení přípravy stavebního materiálu a vybavení stanice k převozu přes Atlantik a dále z Jižní Ameriky do Antarktidy. Dá se to také vyjádřit slovem "balení". Paralelně s tím probíhá upřesňování kontraktu s lodními dopravci, zvl. co se týká transportu v oblasti Subantarktidy a Antarktidy. Vlastně spíše jde o sestavení co nejideálnějšího harmonogramu přepravy, aby odpovídal klimatickým podmínkám a stavu moře kolem pobřeží Antarktidy.

Rozhovor z rozhlasové besedy "Nad věcí", Čro 1, Radiožurnál, 2. července 2003

prof. Pavel Prošek, redaktor Martin Veselovský

Jak se chovají země, které už stanici mají k nám, která se o ní snaží?

Chování má dvě podoby - první je poloha spravedlivá, vycházející z regulí. Druhá je poloha kuloárová - velmi přátelské postoje. Až natolik vstřícné, že už teď dochází k předběžnému formulování společných vědeckých programů. České vědy si tedy lidé váží.

A nešla by taková stanice postavit někde blíž než v Antarktidě?

Pro nás je Antarktida pojem velké dálky, vnímáme ji jako opačný konec světa, ale nikdo si neuvědomuje, že se podepisuje na našem podnebí, že ovlivňuje globální systém Země. Je to jakési vyrovnávadlo. Kontinent, který díky své obrovské kubatuře ledu stabilizuje klima. Kdyby nebylo jí, velmi bychom se divili, jakým teplotním a srážkovým výkyvům bychom byli vystaveni. Je to prostor pro dobrou prezentaci naší vědy.

V jak extrémním prostředí se vlastně budete pohybovat?
Antarktida má nejen extrémně nehostinnou část, ale má i periferii, to je oblast styku masy ledu a relativně teplého oceánu. Počasový neklid, obrovské rychlosti větru, variabilita srážek, a přitom tu existuje život. Ostrov Jamess Ros má právě velké území, kdysi pokryté ledovcem. Dnes je zde možnost sledovat, jak je to území, kdysi mrtvé, kolonizováno živými organismy. Velmi provokativní téma pro vědce zabývající se přírodou.
Vy jako vedoucí budete v pozici kapitána lodi. Co to obnáší?

Ať už to budu já, nebo někdo jiný, vedoucí expediční skupiny musí být velmi silnou osobností. O kapitánovi se kdysi říkalo, že je první po Bohu. Já to nechci přirovnávat tak silně, ale ten člověk si musí udržovat stále vysokou autoritu. Žádné výjimky, žádné odchylky od pravidel. Lidé mu musí věřit. Nesmí udělat chybu. Také je to osoba mimořádně důležitá společensky. Už se také stalo, že vedoucí expediční skupiny s biblí v ruce sezdával polárníka a polárnici, nebo že na lodi nořil mosaznou tabulku do moře a expost prováděl námořnický pohřeb.

Co na první pohled v organizaci práce v Antarktidě překvapí?

Když tam přijedete jako nováček, máte pocit, že všichni pracují velmi pomalu. Problémy se řeší s prodlením. Vy už byste měl věci dávno hotové. Ale pak vám to dojde. Oni se s chovají moudře, protože to je tak specifické prostředí, že musíte dávat permanentně pozor na to, jak se prostředí v příštím okamžiku změní. Musíte být připraven na všechno.

Momentálně jsou v Antarktidě velkým hitem hloubkové vrty do pevninského ledovce.
Hitem č.1. je opravdu navrtání podledového jezera v hloubce cca 3700 m pod ruskou stanicí Vostok. Rusové jsou dnes 50m nad hladinou jezera. Světová věda očekává, že se tam mohou vyskytnout mikroorganismy staré 20 mil. let, které se vývojově zakonzervovaly. Biology by velmi zajímalo, jak vypadaly. Kolem toho se vedou rozsáhlé spory. V Madridu na zasedání se diskutovalo, že se prostředí jezera infikuje vrtacím zařízením atpod. Na ruské vědce, kteří v této práci vidí ohromnou šanci se znovu stát vědeckým lídrem, bylo vzneseno velmi mnoho kritických připomínek. Toto vše je ale na rozsáhlou vědeckou diskusi.
Polárník Pavlíček a vy, jaké máte vlastně dnes vztahy?

Nechci nic vyhrocovat. On nevykonává v Antarktidě vědeckou činnost a my s ním tak nemáme žádnou společnou platformu. Tudíž si nijak nepřekážíme. On testuje podmínky přežití v extrémně složitých situacích, vykonává ekologickou činnost, ale to vše se koná v poměrně relativně hustě zalidněné části Antarktidy v prostoru ostrova King George na jižních Shetlandách. Naše stanice bude významně vysunuta blíž k jihu, v těsné blízkosti Antarktického poloostrova. Takže ani regionálně nemáme nic společného.

doporučit článek e-mailem | tisk článku