Úvodní stránka › Česká egyptologie › Osobnosti

Nad nevyloupenou hrobkou

Publikováno: 3.5.2004. Autor: Andrea Pflimpflová, foto: Martin Frouz, Přečteno: 15549 ×.

V květnovém čísle časopisu National Geographic vám přinášíme Českou mozaiku s názvem "Boží otec". Je to zpráva přímo z terénu o výzkumu nedotčené hrobky hodnostáře Iufaa, kterou čeští vědci objevili na místě české konsese v egyptském Abúsíru.

Doc. PhDr. Ladislav Bareš

Vystudoval egyptologii a arabistiku na FF UK v Praze a od r. 1975 pracuje v Českém egyptologickém ústavu, pracovišti FF UK. Zaměřuje se na archeologii doby 1. tisíciletí př.n.l., egyptské dějiny a náboženství, podílí se na výuce oboru egyptologie. Je autorem či spoluautorem 4 monografií, napsal asi 50 odborných článků. Dlouhodobě se podílí na českých archeologických výzkumech v Abúsíru, zejména při zkoumání pohřebiště šachtových hrobek z doby kolem poloviny 1. tis. př.n.l.. Je členem několika mezinárodních vědeckých organizací.

Patříte do týmu českých egyptologů, kteří v Abúsíru zkoumají šachtové hroby. V posledních devíti letech zkoumáte Iufaovu hrobku. Co předcházelo těmto výzkumům? Co vás přivedlo do hrobky kněze Iufaa?

Navázal bych na váš předchozí rozhovor s panem profesorem Vernerem o výzkumech na jih od pyramid. Na místo, kde leží Iufaaova hrobka, se naše expedice dostala poprvé v roce 1980, kdy se začala zkoumat sousední hrobka Vedžahorresnetova. Hrobka byla vidět pod pískem, protože měla kamenné stěny. Výzkum Vedžahorresnetovy hrobky trval od roku 1980 do 1993, takže v roce 1995 jsme uvažovali o tom, co dál. A protože se na místě Iufaaovy hrobky už v roce 1988 se našli předáci dva zbytky malé sošky, řekli jsme si, že by mohla stát za to.

Byla to vpodstatě náhoda. Mohli jsme zvolit kteroukoliv jinou hrobku.

Navíc jsme nevěděli, že Iufaaova hrobka je nevyloupená. To jsme zjistili, až když jsme se dostali těsně nad pohřební komoru. Do té doby až do hloubky cca 16 metrů jsme šli po stopách zlodějů. Tam pak končily a nebyla tam žádná díra, kudy by pronikli níž.

V textu časopisu popisujete, že kvůli hrozícím sesuvům stěny hrobky bylo potřeba vybudovat betonový štít. Hrozí tam ještě nějaké podobné nebezpečí?

Teď už je to úplně zabezpečeno. Výstavbě zabezpečení jsme věnovali celou jednu sezónu. Dohromady to znamená asi 400 m3 betonu, 15 tun stavební oceli s nosností asi 2000 tun. Zabezpečení vyplňuje celou spodní polovinu hlavní šachty. Díky tomu se tam dají provádět všechny práce. Jinak by to bylo hodně problematické, stěny praskají a drolí se. Horní část hlavní šachty je už dnes zasypaná pískem.

Není moc příjemné mít kámen 20 m nad sebou a nevědět, kdy se uloupne a kam a jak spadne. Už v roce 1996, když jsme se dostali na dno šachty, jsme tam chodili hodně opatrně a pořád jsme se dívali nahoru, jestli něco nepadá.

Jak se v pouštním písku pozná, že se tam někde ukrývá šachtový hrob?

Nahoře jsou hrobky jakoby dolíky žlutého písku se zvýšeným okrajem. Zvláště velké hrobky mají okraj i 1,5 metru vysoký a mohou mít hrany dlouhé až 25 metrů, takže není problém na povrchu zjistit pouhým okem, že je před vámi velká hrobka.

V oblasti české koncese je 5 nebo 6 hrobek téhle velikosti, zatím jsou prozkoumány dvě. Třetí jsme zatím jen načali.

Pokud jde o Nekonovu pohřební komoru, o té jsme věděli od roku 1996, kdy jsme vyčistili západní šachtu v Iufaově hrobce. Na jejím dně jsme našli dva zazděné otvory. Dno té šachty je provrtáno na všech stranách. Jeden zazděný otvor jsme otevřeli teď před měsícem. O dalším zazděném průchodu jsme tenkrát nevěděli, kam vede, a odhalili jsme to až v roce 2001.

V jednom okamžiku jste stáli na patře, na které jste se dostali ve stopách zlodějů. Najednou zjistíte, že dál budete první, kdo hrobku po tisíciletích odkryje. Co se vám honilo hlavou?

3D MODEL ŠACHTOVÉ HROBKY
Prohlédněte si hrobku ze všech stran. Zdroj: Michal Balík Autor modelu: Michal Gololobov

Bylo to velké překvapení, to přiznám. Bylo nám jasné, že do té doby byla hrobka odkrytá, v hloubce pěti metrů jsme našli stopy po hnízdění ptáků, v 16 metrech byla ještě zlodějská zídka. Takže jsme tomu ani moc nevěřili, že by komora nebyla vyloupená. Propadaly se tam bloky na jedné stěně, tak jsme si mysleli, že se tam zloději podhrabali spodem.

Také to bylo problematické, protože v té době nám už výrazně docházely peníze. Občas je to takový závod s časem, jestli místo dokážeme prozkoumat dřív, než nám dojdou peníze (především na platy dělníků). Nakonec se to jakžtakž povedlo.

Samozřejmě v nás převládala směsice pocitů, radost, ale také obavy, co nás tam vlastně čeká. Také ovšem pocit velké zodpovědnosti, protože kdyby se stalo něco nepříjemného, tak by to mohlo znamenat nejen náš konec v Abúsíru, ale i konec práce českého ústavu.

V textu článku popisujete, jak jste si museli pomoci při vyzvedávání rakví úzkou šachtou plátem plechu. Beru to jako příklad, jak je práce etyptologa náročná i na schopnost technické improvizace i technického řešení. Vzpomenete si ještě na nějaký problém, který jste museli řešit?

Technických problémů je tam spousta. Letos jsme také řešili vytažení dna sarkofágu, což je kamenná vana odpovídající téměř svými rozměry prohlubni, v níž byla uložena - na jedné straně zbýval centimetr, na druhé osm. Potřebovali jsme tuto vanu vytáhnout o 1,5 metrů do výšky, abychom si mohli prohlédnout texty na vnější straně vany.

Taková vana je dlouhá 2,5 metru a váží 3,5 tuny. To byla taky docela pěkná práce, chvílemi to vypadalo dost divoce. Náš inženýr architekt málem zešedivěl.

Bylo potřeba postavit lešení ze dřeva, které bylo k dispozici, což byly jen pražce. Dělníci vytvořili takovou skládačku do sloupku, díval jsem se na to s velkou nedůvěrou. Na ni jsme položili dvanáct krátkých svázaných trámků, jelikož jsme neměli dlouhý trám, na to dali dva kladkostroje a tím to vytahovali nahoru.

O téhle práci jsme s předáky mluvili už asi před čtyřmi lety, ale nikomu se do toho moc nechtělo. Měli jsme určité obavy, přece jenom pohazovat třemi tunami kamene uvnitř měkkého, vápence, navíc zdobeného reliéfy...

Zvládli jsme to, i když jsem si chvílemi říkal, co vše se mohlo stát.

Jak velký je váš tým?

Ono se tom mění. Na místě jsou přítomni dva egyptologové po celou dobu a k tomu přistupují další profese podle charakteru práce. Když se otevírají pohřební komory, býváme tam my dva, potom fotograf, architekt, restaurátor a antropolog. Navíc jsou na místě předáci a cca 30 dělníků, ale mívali jsme i 80 dělníků.

Vykradači hrobů představují v Egyptě velké riziko. Jak jsou památky zabezpečeny?

Jsou tam hlídači, které zčásti platíme my, zčásti nejvyšší rada pro památky.

Jsou neúplatní?

Musíme jim věřit. Navíc my máme štěstí, že nad tím neoficiálně, ale o to možná účinněji, bdí předáci našich dělníků. Je to rodina el-Kerétiů, která s námi spolupracuje už 42 let. Mají své domky v Severní Sakkáře, cca 2 km vzdušnou čarou od vykopávek. Navíc mají své kontakty v různých vrstvách společnosti, takže sem tam vědí to, co se třeba jen šeptá.

A oni si to zařizují tak, aby jejich dohled nad Abúsírem trval. Jedna z těch cest je například jejich spolupráce s japonskou expedicí, která pracuje na kopečku kousek od nás. Čili z toho kopečku krásně vidí na všechno okolo, kdyby se tam náhodou někdo příliš motal...

Jaké památky tedy nyní v hrobce zbývají? Jak je to s jejich ochranou? Nehrozí jim vlhkost?

Převážná část pohřební výbavy je už uložena v Egyptském muzeu.

Vlhkost v hrobce hrozí, jelikož komora je v hloubce zhruba 20 metrů, ale je přístupná dvěma šachtami. Jsou dole spojeny průchodem. Pokud jsou obě otevřené, je tam dost výrazná ventilace a to snižuje i vlhkost vzduchu. Když jsou zavřené, drží se tam konstantní teplota 25 C a mimořádně vysoká vlhkost 80 až 90 %. Pokles vlhkosti až o 40% ovlivňuje vlastnosti kamene. Hrobka je částečně z méně kvalitního vápence, který je z jedné strany ztesán do reliéfů. Některé bloky jsou pevnější než jiné, ty jsou dost zasažené a hrozí jim poškození.

Co bude následovat? Jak nyní připravujete hrobku k zpřístupnění veřejnosti?

V letošní sezóně, která právě skončila, jsme udělali další podstatné kroky k zpřístupnění. Otevřeli jsme posední dosud neprozkoumanou pohřební komoru. V celém Iufaově komplexu tedy už není žádné místo, které by zbývalo archeologicky prozkoumat. Zbývají tam práce dokumentační, např. opisování a fotografování textů na sarkofázích. Plachty průhledné folie, na které jsou texty okopírované, pak odvážíme k dalšímu zkoumání.

Po dokončení dokumentačních prací bude třeba dokončit práce restaurátorské a konzervační, které dělá kolega ing. Dvořák.

Také bude potřeba připravit vnitřek hrobky pro turisty. To znamená vybudovat nějaké zábradlí a část podlahy, protože zatím podlahu tvoří vrstva písku, která neustále práší, což neprospívá reliéfům na stěnách. Bude také potřeba vyřešit osvětlení, nyní je tam osvětlení pouze technické. Turistům bude ovšem potřeba nasvítit různé části výzdoby hrobky tak, aby z toho něco měli. Bude také nutné připravit nějaké informační materiály, řekněme například nástěnku nahoře nebo dole.

Uvažovali jsme i o tom, že by bylo možné pořídit makety nebo repliky původních součástí pohřební výbavy, které by se daly do vitrín nebo přímo do vlastní pohřební komory.

To všechno si jistě vyžádá nějaký čas. Jak dlouho to potrvá? Kdy se mohou naši turisté v Egyptě těšit na první návštěvu vámi objevené hrobky?

Nemělo by to být příliš dlouho, alespoň část by šlo snad stihnout za jednu sezónu. Teoreticky tedy tak za rok. Samozřejmě je na egyptské straně, kdy přesně se hrobka zpřístupní.

Konkrétně u Iufaa je ještě problém přístupu. Hrobka je asi 1 km vzdušnou čarou od parkoviště, a turisté také musí překonat výškový rozdíl cca 30 metrů. Neumím si představit cestovní kancelář, která dojede s autobusem na parkoviště a vyžene turisty na půl hodiny do pouště a ještě zpátky.

Je ale fakt, že tam některé cestovky jezdí. Česká Ars Viva si už získala povolení egyptských úřadů k návštěvě přímo v hrobce.

Expedice českých egyptologů poté obrátí pozornost k jiným památkám. A těšte se, budou další objevy! Možná už teď na podzim?

Těšíme se a doufáme, že bude česká redakce National Geographic u toho!

doporučit článek e-mailem | tisk článku

Poslední komentáře v diskuzi

Předmět	Datum a čas	Autor