Romové pronikají do Evropy

Zhruba od 14. století směřovali Romové z Byzantské říše dále na sever do dalších částí Evropy. Přicházeli ve skupinách čítajících od několika desítek mužů, žen a dětí až po skupiny stočlenné pod vedením jednotlivých vůdců, kteří byli v dobových pramenech titulováni jako králové, hrabata či vévodové.

Romové pronikají do Evropy

Počátkem 15. století se v Evropě objevuje nová početná vlna Romů. Její příchod býval spojován s Turky pronikajícími v té době na Balkán. Pod tímto tlakem nejspíš Romové postupovali podél Dunaje do nitra Evropy. Curyšský kronikář poznamenal: „Léta páně 1418 přišel celkem neznámý národ do Curychu, který nebyl v těchto zemích dosud spatřen. Bylo jich asi 14 000 žen, mužů a dětí. Tábořili před městskými hradbami a zdrželi se 6 dní. Tvrdili, že jsou z Malého Egypta a z Igritzu…“

Jeden z dobových záznamů o Cikánech

V dobových záznamech se objevují pod různými pojmy jako např. Acingáni, Egypťané, ale jsou také označováni jako Saracéni, Tataři nebo pohané, z čehož je patrné, že s nimi byli často ztotožňováni a byli v Evropě považováni za cizí, exotický prvek. Svědčí o tom i zápis ze švédského Stockholmu z roku 1512: „Na den sv. Michala přišli Tataři (Tatra), kteří tvrdili, že jsou z Malého Egypta, do tohoto města. Bydleli v cechovním domě u sv. Laurentia, bylo jich asi 30 párů. Jejich vůdce se jmenoval pan Antonius, hrabě s hraběnkou. Ti našli nocleh u Lasse Matssona… radní města jim věnovali 20 marek“.

Cechovní systém Romům nepřál

S příchodem do západní a střední Evropy se Romové ocitli v odlišném postavení, než v jakém byli v jihovýchodní Evropě. Především na Balkáně jim struktura tamější společnosti umožnila uživit se svými tradičními řemesly - především kovářstvím. Na ostrově Korfu bylo roku 1375 ustaveno zvláštní léno (panství) pod názvem „feudum acinganorum“. Na ostrově podle dobových zpráv žilo asi 100 rodin, které se živily především kovářstvím a kotlářstvím popř. dalšími řemesly.

Ve střední a západní Evropě neexistovala v 15. století taková poptávka po řemeslnících (navíc tu fungovaly uzavřené řemeslnické cechy), jako tomu bylo o několik století dříve v jihovýchodní Evropě. Ve zprávách tehdejších kronikářů se proto v souvislosti s příchodem Romů do střední a západní Evropy objevují zmínky o hádání z ruky, předpovídání budoucnosti, předvádění cvičené zvěře, tanci, zpěvu a akrobacii, kterou Romové předváděli.

Z řemesel bylo zmiňováno především kovářství a handlování s koňmi. Ve francouzském městě Tournai kronikář v květnu 1422 o „cikánech“ napsal: „Muži, kteří jsou lépe oblečeni než ženy, jsou dobrými znalci koní, se kterými obchodují. Při směňování peněz a při překupnictví zboží užívají své triky.“

V záznamech středověkých kronikářů se také objevily zmínky o krádežích, kterých se údajně dopouštěly především romské ženy. Jiné je ovšem svědectví o Romech z Paříže z roku 1427, kdy pisatel zaznamenal, že podle pověstí očekával, že Romové budou věštit a krást, ale nic takového se nestalo. Znamená to tedy, že i mezi jednotlivými skupinami Romů byly samozřejmě rozdíly v chování.

Jiný vzhled a zvyky

Romové, kteří v této době přicházeli, budili pozornost obyvatel střední a západní Evropy hned ve dvou směrech. Jednak to byla antropologická odlišnost (navíc podobnost s Turky, tehdy největšími nepřáteli všech křesťanů), jiná kultura a celkově jiný způsob života přizpůsobený kočování.

Ve francouzském Arrasu byli Romové popsáni v roce 1421 následovně: „Co se jejich vzezření, jejich oděvu a jejich chování týče, tedy jsou nanejvýš podivní. Muži jsou černí s dlouhými černými vlasy a s velkým plnovousem, takže není vidět tvář, ženy nosí šátek, uvázaný jako turban, košili a přes ni hrubý přehoz sepnutý na rameni sponou a v tomto přehozu nosí své děti. Ženy a děti mají náušnice v uších.“ V zápisu z Paříže z roku 1427 se objevila také zmínka o tom, že nosili tetování.

Exotickému vnímání odpovídá i první nesporná zmínka v českých zemích, pocházející z jedné z kronik tzv. Starých letopisů českých, datovaná k roku 1416: „také v to léto vláčili se cikáni po české zemi a lidí mámili“. Jako důvod svého putování uváděly některé skupiny Romů pronásledování pro křesťanskou víru.

Dalším uváděným důvodem bylo pokání, což bylo vyjádřeno i v různých legendách (např. že za svého údajného pobytu v Egyptě nepomohli prchající Marii s Josefem a malým Ježíšem). Z roku 1447 pochází např. zmínka, že „11. června přibyli do Barcelony: vévoda, hrabě s velkým houfem Egipcianos, kteří jsou nazýváni Gitanos, kteří utekli z provincie obsazené mohamedány, aby uchovali svou víru. Rozšířili se po Španělsku a z nich pocházejí Cikáni“.

Jako poutníci dostávali ochranné glejty

V tehdejší společnosti nebyli poutníci považováni za tuláky, ale byli podporováni. Romům proto zprvu jednotlivá města poskytovala materiální či finanční podporu. O prvotním pozitivním přijetí svědčí také to, že při svém putování dostávali v jednotlivých městech almužnu a jejich skupiny byly často vybaveny ochrannými glejty vladařů a šlechticů. Ty zaručovaly svým držitelům osobní bezpečnost při cestě i návratu územím vydavatele.

Aragonský a neapolský král Alfons V. v takovém glejtu z roku 1425 nařizuje, že jeho držitel „Jan z Egypta (v originále Johan de Egipte Menor), a ti, kteří jej budou doprovázet, se všemi jejich koňmi, oděvy, zbožím, zlatem, stříbrem, brašnami a jinými věcmi, které s sebou ponesou, musí být necháni projít každým městem, městečkem a vesnicí a ostatními částmi našich panství, bezpečně a budou jim odstraněny jakékoliv překážky.“

Ochranný list, vydaný českým a uherským králem Zikmundem Lucemburským na Spišském hradě v roce 1423, zaručoval „cikánskému vojvodovi“ Ladislavovi (Ladislaus Waynoda Ciganorum) a jeho lidem svobodný průchod zemí a dával mu právo mimo jiné na souzení sporů uvnitř komunity. Zikmund také v latinsky psaném dokumentu nařizuje, že, „jestliže se uvedený Ladislav a jeho lidé objeví na jakémkoli místě našeho císařství, ve městě nebo ve vsi, doporučujeme vám prokázat mu věrnost, kterou tímto prokazujete nám. Ochraňujte je, aby vojvoda Ladislav a jeho lid mohl přebýt bez újmy za vašimi zdmi.“

Slovo Cikán mělo pozitivní nádech

S romskými skupinami, směřujícími z českých zemí dále na západ, asi souvisí i další pojmenování, užívané tehdy pro Romy ve Francii. Jako příchozí z Čech (Bohémia) s ochranným listem od českého krále jim místní obyvatelé začali říkat Bohémiens (bohémové).

Erb Cikánů ze Slupska a erb Cikánů z Čermné ze sbírky Muzea romské kultury

Zejména v 15. století se pojem „cikán“ u nás používal poměrně často - také s jistým pozitivním nádechem, ať už jako přezdívka či rodné jméno. Objevuje se např. jako jméno měšťanů nebo dokonce vlivných osob, jako byl např. čáslavský purkrabí Sixt Cikán. Jméno Cikán se dokonce stalo součástí rodového jména několika šlechtických rodů (Cikáni z Čermné, Cikáni z Libína, Cikáni z Rotštejna ad.).

Roku 1481 uherský a český král Matyáš Korvín nazval Jana ze Slupska pochvalně „cikánem“ za jeho udatnost v královském vojsku, načež toto označení se postupně ustálilo až do rodového jména Cikánů ze Slupska.

Zatímco v 15. století byli tedy Romové přijati vcelku vstřícně, tak od počátku 16. století se jejich postavení radikálně mění a začínají být masově pronásledováni.

Autor: Mgr. Michal SchusterMuzeum romské kultury

Hlavní foto: Ilustrace z kroniky města Bernu zachycuje příchod prvních Cikánů. 

 

POUŽITÁ LITERATURA:

  • Fraser, Angus: Cikáni. Praha 1998, 374 s.
  • Gilsenbach, R.: Weltchronik der Zigeuner. Frankfurt am Main 1997, 332 s.
  • Nečas, Ctibor: Historický kalendář. Olomouc 2008, 98 s.
  • Nečas, Ctibor: Romové v České republice včera a dnes. Olomouc 1999, 129 s.
Muzeum romské kultury je v evropském kontextu jediným muzeem, které se zabývá dějinami a kulturou Romů od historických počátků do dnešní doby. V nedávné době dokončená stálá expozice muzea, nazvaná Příběh Romů, zprostředkovává tyto informace interaktivní formou návštěvníkům. Stálá expozice je umístěna v prvním patře muzea na ploše o rozloze 351 m2 a je v průběhu roku doplňována o krátkodobé výstavní projekty. Muzeum nabízí rovněž přednáškové cykly, lektorské programy pro školy i komentované prohlídky pro jednotlivce či skupiny. K dispozici je rovněž veřejná knihovna s badatelnou. Otevírací doba: úterý-pátek a neděle 10.00-18.00
ODKAZY: www.rommuz.cz / http://www.facebook.com/muzeum.romske.kultury / VÝSTAVA PROTI RASISMU  

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.