Zbrašovské aragonitové jeskyně: krása plynových jezírek

Jedinečný jeskynní systém evropského významu vznikl tak, že současně působily atmosférické a teplé minerální vody stoupající z velkých hloubek ve vápencích.

Krasové jevy v okolí moravského města Hranice jsou vytvořeny v devonských vápencích. Jejich vývoj byl však mnohem složitější než u jiných našich krasových jeskyní. Na vzniku se podílely obvyklé procesy koroze atmosférickými vodami. Od povrchu tedy docházelo k postupnému rozšiřování puklin.

SPECIÁL: Tajemství českých jeskyní

Druhým významným činitelem však v této oblasti byly i vývěry teplých minerálek. Z hloubky přibližně2 kilometrůse dostávají nejen na povrch, ale i do přirozených krasových dutin. Podílejí se na jejich zvětšování a především na tvorbě unikátních sekundárních jevů.

Odhalena až ve 20. století

Z Hranického krasu byla známa odnepaměti naše nejhlubší, Hranická propast. První písemná zmínka pochází z roku 1580 z pera Tomáše Jordána z Klausenburgu. V roce 1627 ji zanesl do mapy Moravy Jan Amos Komenský. Hloubka suché části propasti je 69 metrů a hlavní část se nachází pod hladinou jezera. Postupné potápěčské průzkumy neustále zvětšují celkovou hloubku, která v současné době činí 289,5 metru. Dle posledních průzkumů však propast pokračuje dále do hloubky.

Největší jeskynní systém Hranického krasu byl objeven v prosinci roku 1912 v lomu Na Baránce, když dělníci odkryli puklinu, ze které vyvěral teplý vzduch. Průzkumu se zhostili bratři Josef a Čeněk Chromí. Po rozšíření pukliny sestoupili  42 metrů hlubokou propastí do podzemních prostor.

Tajemství českých jeskyní: Tisíce unikátů s krápníkovou výzdobu i netopýry

Plynová jezera

Následovaly několik let trvající průzkumy nově objeveného systému, na kterém se bratři Chromí podíleli s dalšími členy sboru dobrovolných zbrašovských havířů. Prozkoumali a popsali podstatnou část Zbrašovských aragonitových jeskyní s unikátní výzdobou. Jejich průzkumy byly ztíženy plynovými jezery oxidu uhličitého, která jsou jedním z doprovodných jevů hydrotermálního krasu. Snahou badatelů bylo i zpřístupnění jeskyně veřejnosti. Proto byl proražen pohodlnější vchod z údolí Bečvy a po úpravách trasy a zavedení elektrického osvětlení se roku 1926 otevřely pro veřejnost.

Kromě plynových jezer a relativně vysoké teploty v jeskyni (kolem 14 stupňů Celsia), je v jeskyni řada vzácných typů výplně. Stěny v Jurikově dómu jsou pokryty agregáty krystalů aragonitu. V jiné části jeskyně, Koblihové síni, mohou návštěvníci spatřit kůry zbrašovského onyxu. Na dně prostor se nacházejí bizarní kuželové stalagmity, na jejichž vznik existují dvě teorie. Dle starší se jedná o gejzírové stalagmity, které vznikly při vývěru minerálních vod. Novější teorie hovoří o tzv. raftových kuželech, které se tvořily pod vodou v místě dopadu skapové vody.

Celková délka Zbrašovských aragonitových jeskyní činí 1322 metrů s výškovým rozpětím 55 metrů. Nově zrekonstruovaná prohlídková trasa je dlouhá 375 metrů.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.