Češi spotřebují hektolitry vody z nejsušších částí světa

Za den do sebe dostaneme a nakoupíme přes 3000 litrů vody. Taková je naše průměrná „vodní stopa“. Část z tohoto množství může pocházet z nejsušších míst planety, kde životadárná tekutina chybí místním.

Češi spotřebují hektolitry vody z nejsušších částí světa

Spolu s jedním šálkem kávy pomyslně pijeme i 130 litrů vody. Právě tolik bylo potřeba na vyprodukování takového množství kávových zrnek. Tabulka čokolády? To je 2 000 litrů vody. Obléct si džíny je jako spotřebovat 11 000 litrů vody, z níž velká část bude špinavá a odteče bez vyčištění do řeky.

LÍBA TAYLOR: Voda vzácnější než zlato. Vítejte v Africe

Tuto vodu my sami ale nevidíme. Říká se jí virtuální voda. Je to množství životadárné tekutiny, které  padlo na výrobu určitého produktu. Na příkladu džín je to všechna voda, která byla potřeba k zavlažování žíznivé bavlny, na ředění chemických postřiků, na ošetření plantáží i na máchání, bělení a barvení. Běžné džíny se musejí máčet v lázni s barvou až patnáctkrát.

V současné době má mnoho států světa problémy s nedostatkem vody pro své obyvatele. Asi 800 milionů lidí v rozvojových zemích nemá přístup k pitné vodě. 2,7 miliardy lidí žije v oblastech, které každoročně postihne závažný nedostatek vody. Situace se bude zhoršovat. OECD předpokládá, že v roce 2030 bude 47 % populace planety žít v oblastech s obtížným přístupem k této životodárné tekutině.

Dovoz z Keni do EU

Nejvíce sladké vody, celých 70 %, se spotřebovává v zemědělství. Přesto se i v suchých oblastech pěstují rostliny, které jsou náročné na zavlažování a neslouží jako potrava pro místní obyvatele, ale pro export.

Súdánci nebojují jen o ropu a hranice. Zápasí i o vodu

Káva, bavlna, palmový olej, ořechy, tropické ovoce nebo řezané květiny. Všechny tyto plodiny pro nás zajišťují rozvojové země. Ze zahraničí pochází i krmivo pro hospodářská zvířata chovaná na maso – sója – nejčastěji pěstovaná v Jižní Americe.

Všechny evropské země jsou proto čistými dovozci virtuální vody. To znamená, že zajištění produkce výrobků a potravin pro Evropu je závislé na čerpání vodních zdrojů v cizích zemích. Potraviny, které si běžně kupujeme, vyrostly na druhé straně planety – a tam je místní také zalévali a chemicky ošetřovali. My nakupujeme a spotřebováváme, ale neobnovitelné zdroje, jako je podzemní voda, se odčerpávají jinde. Stejně tak jinde zůstávají znečištěné řeky a půdy chemikáliemi použitými na ošetření daných plodin. Mnoho problémů týkajících se nedostatku vody a jejího znečištění ve světě je tedy důsledkem našich nákupů.

Problém nastává, když se na vodu náročné plodiny na vývoz pěstují v přirozeně suchých oblastech. Například řezaná květina, kterou si můžeme po celý rok zakoupit u českého stánku, spotřebovala a znečistila litry vody nejpravděpodobněji v Keni. Odsud se dováží nejvíc řezaných květin pro Evropskou unii. Sever země přitom trpí častými suchy i hladomory.

Santhalští domorodci bojují o svoji půdu. S jednou z největších soukromých firem na světě

Jezero Naivasha, kolem kterého je nejvíce květinových farem, vyschlo kvůli tomu za posledních 15 let o čtvrtinu. Pokud se čerpání vody na zalévání růží nezastaví, podle odhadů jezero vyschne za několik desítek let úplně. Už dnes mají někteří místní drobní zemědělci zákaz zavlažování svých polí, aby zbyl dostatek vody pro exportní květiny. Masajové nemají kde napojit dobytek. Vodní toky vedou potrubím přímo na květinové plantáže. 

Dalším projektem, který se snaží upozornit na nedostatek pitné vody ve světě, je běh Davida Chrištofa z Prahy do Londýna. Český běžec startoval 18.6. a za pět týdnů proběhne Českou republiku, Německo, Nizozemsko, Belgii, Francii, a Anglii. Do britské metropole dorazí před začátkem olympiády. Denně urazí 30 až 44 km a své věci tlačí v kočárku před sebou. Všechny příspěvky jdou přímo nadaci Blue Planet Network, neziskové organizaci, která po celém světě financuje projekty zajišťující nezávadnou pitnou vodu. Přístup k pitné vodě nemá na světě přes miliarda lidí.

Bavlna z Indie a Uzbekistánu

Nejnáročnější rostlinou na vodu je bavlna. I proto je vodní stopa oblečení vysoká. Na jediné tričko padlo kolem 2 700 litrů vody. Naprostá většina vody, která byla potřeba pro výrobu bavlněných šatů a dalších produktů pro státy Evropské unie, pochází z oblastí mimo Evropu. Produkce bílých chomáčů pro evropský trh má nejcitelnější dopad na Indii a Uzbekistán. Právě tam i kvůli zavlažování bavlníkových plantáží vysychá Aralské jezero.

OBRAZEM: Divočina v Keni pěkně zblízka. I s otisky zubů na kameře

Zásoby sladké vody na Zemi se ztenčují. Podzemní voda, která není obnovitelná, nenávratně mizí. Podle New Scientist se v Indii touto vodou ze studní zavlažují dvě třetiny všech polí. V některých oblastech hladina podzemní vody klesá o 6 metrů ročně, takže farmáři musí vrtat stále hlubší studny. Vodu, která se v podzemí hromadila tisíce let, vyčerpají během pár desetiletí. A to třeba právě na bavlnu pro naše oblečení.

Planeta je pořád stejně velká, zatímco lidí je čím dál více. Ti bohatí a bohatnoucí také čím dál více spotřebovávají. Bavlněné šaty z Pákistánu či květina z Keni nám udělají na pár chvil radost. V jiné části světa ale odčerpaly tekutinu, která chybí místním na pití a zavlažování potravin, bez kterých nepřežijí.

Projekt byl podpořen z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR. Více na www.rozvojovka.cz.

AUTORKA: Marie Hokrová

 

 

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.