Podzimní Hokkaido: moře červených korálů i zasněžené vulkány

Řídce osídlený hornatý ostrov Hokkaido žije úplně jiným tempem a tepem než zbytek Japonska. Vydejme se mezi lovce a rybáře starého národa Ainu.

Podzimní Hokkaido: moře červených korálů i zasněžené vulkány
Podzimní Hokkaido: moře červených korálů i zasněžené vulkány
Zdroj: archiv

Uprostřed ostrova se nachází největší národní park Daisecuzan s nejvyššími vulkány Hokkaida. Z hor jsem zavítal k pobřeží. Jezero Notoro, jež ústí do moře, se každoročně koncem září v moře promění. V moře „červených korálů“, jak se tyto koberce vodních rostlin trčících z vody přezdívají.

Celé rudé kolonie přitahují kolony návštěvníků do městečka Abaširi. A možná ještě početnější zástupy se přijíždějí podívat také na moře zamrzlé. To ovšem o pár měsíců později. Pobřeží okolo Abaširi je nejjižnějším místem, kam se díky mořským proudům dostanou driftující ledovce. Z přístavu vyplouvá brázdit zamrzlé Ochotské moře ledoborec s nám důvěrně známým názvem Aurora. Toto jméno si však v našich končinách s poetikou jitřních červánků či polární záře asi nikdo nespojuje.

Lid Ainu stále žije

Jižně od Abaširi leží na úpatí hor velké jezero Kussaharo. Na jeho břehu vyvěrá horký pramen, u něhož je zřízený přírodní onsen. V tento upršený den byla koupel více než vítaná.

Hned vedle vítá návštěvníky skanzen Ainuů. Vešel jsem do jednomístného domu postaveného ze dřeva a dalších přírodních materiálů. V rozích místnosti jsou zaprášené postele. Mezi nimi police, na nichž leží věci, které už dlouho nikdo nepoužil. Uprostřed je velké ohniště, u kterého procítěně hraje na kytaru charismatický dlouhovlasý muž v klobouku. Předzpívává okolo sedící mládeži v jazyce Ainuů. Přisednu si a zaposlouchávám se do příběhu zpívaného ve smutných tónech…

Ainuové jsou původní obyvatelé Hokkaida. Žijí také na Kurilských ostrovech, Sachalinu a na nejjižnějším cípu Kamčatky. V dnešní době už existuje jen hrstka stoprocentně „čistokrevných“ členů. Padli za oběť netoleranci, rozpínavosti a agresi jak ruské, tak japonské. Ainuové nemají mongoloidní znaky. Světlejší pleť, husté vlasy i vousy dávají tušit europoidní původ. Snad i proto byli ještě v nedávné době hodně diskriminováni. Ainuové jsou původně lovci a rybáři. Mají svou kulturu i náboženství, které vychází z animismu. V minulosti se ke své národnosti téměř nehlásili, aby uchránili své děti od šikany ve škole. Dokonce ještě v devadesátých letech prohlásil japonský premiér, že jejich země je jednonárodnostní. Až v roce 2008 stát uznal Ainu původními obyvateli a ukončil diskriminaci už téměř vymizelého etnika.

 

Přívětivost Širetoko

Na severovýchodě země ční do moře poloostrov Širetoko, nejodlehlejší kout Japonska. V jazyce Ainuů to znamená Konec světa. Téměř celý výběžek je národním parkem s největším výskytem medvědů.

Byl třetí podzimní večer a já jsem se na stopu k Širetoko už pomalu poohlížel po místě, kde bych tu noc přespal. Náhle u mě zastavuje velmi přátelský a vstřícný chlap. Když se za jízdy dověděl, jakým způsobem cestuji a kam se chystám, ožil myšlenkou mi mé cestování ozvláštnit a zpříjemnit. „Můj šéf má v Širetoko malý srub,“ říká pln nadšení. „Určitě nebude mít nic proti tomu, abys tam pár dní pobyl.“  Ráno ve stanovenou dobu mě naloží a vyjíždíme k Širetoko. Po delší cestě dorážíme na místo a po kratším hledání nalézáme srub. Jednoduchá bouda má uvnitř malá kamna, v kůlně je zásoba dřeva, velký litinový kotel a pod ním ohniště. Goemon buro, starou tradiční lázeň, kterou dnešní Japonci už většinou ani neviděli, teď budu mít pár dní k užívání… Dovídám se nejen, jak ji správně použít, ale také její historii.

V 16. století bandita Goemon Išikawa okrádal feudální pány, kleriky a obchodníky. Za toto loupení byl odsouzen k smrti uvařením v kotli. A nejen to. Spolu s ním byl popraven i jeho malý syn. Goemon svého syna celou dobu až do svého skonání držel nad vařící vodou. Tento příběh se stal legendou, jež upřesňuje, že Goemon naloupené zlato a cennosti rozdával chudým. A legenda proto také dodává, že zúčastnění, kteří sledovali Goemonovo nadlidské úsilí, nakonec jeho syna zachránili… Ať už to bylo jakkoliv, raději jsem si dával pozor, abych při koupeli nedopadl jako Goemon.

Když má člověk "štěstí na medvěda"

V Širetoko jsem měl nejen štěstí na střechu nad hlavou v deštivé dny, ale i štěstí na medvěda. Zrovna byl čas, kdy se lososi stahují k pramenům řek, kde je pak jejich koncentrace obrovská. Stačilo by jen natáhnout ruku do vody. To však nikdo neudělá, protože to je přísně zakázáno a lovit se smí až v moři, a to minimálně 100 metrů od ústí. Tento zákaz však neplatí pro medvědy, jimž nastává doba hojnosti.

Slunečné dopoledne mě zavedlo až ke skalnatému pobřeží. Voda v mělké řece v poklidu obeplouvá velké balvany. Avšak co to?! Jeden z těchto balvanů se najednou pohnul! Oh, medvěd! Konečně vidím medvěda! Velká šelma je na lovu! Je těžké usoudit, v jaké je momentálně náladě. Medvědi nemají žádné mimické svaly, takže „klidný“ výraz tváře může být matoucí. Případy zaútočení na člověka jsou však velice vzácné. I tak raději zůstávám v bezpečném odstupu. S velkým vzrušením ho sleduji. Pomalu obchází poslední úsek řeky. Je soustředěný jen na ryby, okolí si nevšímá… Teď! Mrštným skokem je znovu ve vodě a švihem tlapy konečně ulovil lososa!

Krom medvěda jsem spatřil i pět širetockých jezer. A cestou k nim i nádherné vodopády a spoustu vysoké zvěře, která tam nemá v člověku nepřítele a nedrží si jinak běžný odstup. Celým poloostrovem se táhne hornatý pás.

Putinův ostrov Kunaširi

Z jeho průsmyku je pěkně vidět na 25 kilometrů vzdálený ostrov Kunaširi. V jazyce Ainuů to znamená Černý. A tento ostrov se stal i černou kaňkou mezi japonsko-ruskými vztahy. Ostrov je kontrolovaný Rusy, přestože je Japonci považován za jejich. Důležité dohody dlouho doprovázejí dusné dohady. Shoda zůstává v nedohlednu. I sám Putin si na ostrov zajel na výlet, aby demonstroval, že tento ostrov je v ruských mapách značen zcela jinou barvou než Japonsko.

AUTOR: Roman Vehovský

Další cestopisy a reportáže z Asie najdete na www.HedvabnaStezka.cz.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články