To nejlepší z HedvabneStezky.cz: Na dně šálku Ceylonského čaje leží hořkost

V dnešní době, kdy dávají spotřebitelé čím dál tím větší důraz na původ potravin, může ceylonský čaj vyvolávat zmatení. Ceylon zní sice příjemně koloniálně a exoticky, ale čert ví, kde bychom ho na dnešní mapě měli hledat.

To nejlepší z HedvabneStezky.cz: Na dně šálku Ceylonského čaje leží hořkost

Ne že by se odtrhl od Adamova mostu, který jej spojoval s jižním cípem Indie, a potopil do hlubin Indického oceánu a Bengálského zálivu, do kterého byl zapuštěn jako odvěký strážní maják.

Zubaři na indické ulici, to je fakt zážitek. Bolest přejde sama

Ceylon zanikl v roce 1972 přejmenováním na Svobodnou suverénní a nezávislou republiku Srí Lanka a o dvanáct let poté na Demokratickou socialistickou republiku Srí Lanka.

Zatím co Ceylon v sobě přes svůj explicitní význam „lví krev“ nesl především implicitní odkaz na koloniální dobu Commonwealthu, Srí Lanka, neboli „zářivá země“, představuje obroditelský odkaz na staroindické eposy Mahábhárata a Rámájana. Vedle toho přívlastky „svobodná suveréní a nezávislá“ či „demokratická socialistická“ poukazují na snahu (vlastní každé mocenské síle) „nazývat věci pravými jmény“, neboli nazývat věci tak, aby se jevily v souvislosti s mocenskými zájmy. Do těchto změn se můžeme jednoduše vžít, jelikož se podobají například změnám názvů jednotlivých celků bývalého Rakouska-Uherska ve dvacátém století, a tedy i současné České republiky.

Dlouhodobý ozbrojený srílanský konflikt

Co ovšem může stále mást je název toho exotického zboží – ceylonský čaj – proč nemluvíme o srílanském čaji? Jedná se o náhodu, nebo toto setrvávání u starého názvu skrývá nějaký nevyřčený smysl, možná nevědomky co do činění i my samotní? 

Cestovatel, znalec indiánů a kaktusů - to byl J.V. Frič

Ačkoliv změny v názvu tohoto jihoasijského tropického ostrova jdou ruku v ruce s politickými změnami, či představami o těchto změnách, samotní obyvatelé svůj ostrov nazývají jednoduše Lankáva, či Ílankai, jde o to, zdali mluví sinhálským, či tamilským jazykem. Oba tyto názvy si ponechávají alespoň jistý apolitický nádech, jelikož kladou důraz spíše na zemi, než-li na politiku v ní.

Přestože je novodobá historie ostrova prezentována především na základě dlouhodobé, a kdoví zdali již opravdu ukončené, občanské války, jejíž poslední masakry na severovýchodě ostrova několikanásobně předčily genocidní zvěrstva u Srebenice během bosenských válek v devadesátých letech minulého století, neustále zde dochází k zotročování nikoliv pouze jednotlivců, skupin, nýbrž k systematickému zotročování celých generací.

Dlouholetý ozbrojený srílanský konflikt bývá redukován na sinhálsko tamilský, jindy poněkud přesněji na konflikt mezi státní armádou a armádou Tygrů osvobozeného tamilského Ílámu. Konečně pár nevládních organizací upozorňuje i na to, že na konflikt doplácí nejen civilní sinhálské a především tamilské obyvatelstvo, ale zároveň muslimská menšina. Konflikt je lokalizovaný do severozápadní a velmi suché části ostrova, kde útočí státní armáda, či do hlavního města Colomba, které představuje cíl atentátu tigří guerilly. Ovšem samotní srílančané rozlišují v makroskopickém měřítku dvě skupiny Tamilů. Ti, kteří spočívají ve stínu zájmu, a o kterých se moc nemluví, jsou horští Tamilové. S trochou nadsázky lze tvrdit, že srílanské hory jsou vlastně jedna rozsáhlá čajová plantáž založena bývalými kolonizátory, jejichž cílem nejen na papíře, ale i v praxi, byla organizace porobeného území a lidí pro účely zisku, nikoliv pro rozvoj lokálních přírodních a lidských zdrojů, jak se často prohlašovalo. Srílanské čajové plantáže představují pro toto tvrzní jeden z nejlepších příkladů v celé historii.

Důsledky britského dědictví

Pro současnost je daleko důležitějším problémem to, že ačkoliv se země oficiálně několikrát přejmenovala a způsoby života se v ní se fakticky změnily, tamější čajové plantáže stále představují neúnavnou fabriku nejhorších forem sociální exploatace.

Exkluzivně pro NG: Hranice římské říše dělily dva světy. Dnes z ní najdeme jenom ruiny

A to i přes skutečnost, že je Srí Lanka vyhledávanou tropickou destinací turistů, kteří jsou sem pomocí fotografií vábeni na vysněné pláže lemované kokosovými palmami, starověké památky, či místní kořeněnou kuchyni.

Mezi fotkami turistických agentur, ale i samotných cestovatelů, které se objevují na internetu, se pravidelně objevují i záběry na dechberoucí čajové zahrady. Právě zde si každý turista může navíc ulovit svoji vlastní fotografii směle se usmívající sběračky. Nic na tom nemění fakt, že pro Tamily vystavené fotoaparátu, znamená úsměv spíše znak nejistoty než radosti, tak je tomu v Evropě.

Horští Tamilové bývají ostatními srílančany vnímaní jako podřadný živočišný druh, v lepším případě podřadný společenský druh. Pokud na Srí Lance navzdory oficiálnímu zákazu stále existují společenské kasty, pro oblast čajových plantáží to platí bezmezně. Horští Tamilové bývají oficiálně označováni též jako Indičtí Tamilové, což může znít absurdně především proto, že již nejstarší prameny dokládají opakující se vlny imigrantů na ostrov a to především z Indie. Dalo by se tedy tvrdit, že původem Indičtí jsou téměř všichni zdejší obyvatelé, pokud někomu původ předků připadá jako důležitý identifikační prvek. Poslední imigrační vlna z jižní Indie byla rozhýbána Brity kvůli vznikajícím čajovým plantážím na konci devatenáctého století.

TOP 7 tradic nepochopitelných pro Evropana

Vedle toho, že Britové měli v Indii s Tamily již značné zkušenosti a zároveň o nich vedli určité vědomosti, jeden z hlavních důvodů migrace představoval nezájem sinhálských vesničanů o trvalé zaměstnání na britských plantážích. Tak se nejen nové nuzné příbytky, ale i celá infrastruktura pro nově příchozí pracovníky budovala přímo na území plantáží. Celé se to podobalo spíše vojenské operaci, v které jde spíše o přežití, nežli o žití samotné.

V rámci dekolonizace byla předána britská moc lokálním vládcům, kteří neměli nejmenší zájem na radikální změně životních podmínek a organizaci plantáží, jejichž obyvatelé se nedočkali žádných zlepšení. Naopak většina z nich se dostala do stavu bez státní příslušnosti – neměli prakticky nárok ani na Indickou, ani na srílanskou státní příslušnost. Mezi Indií a Srí Lankou docházelo k jednání, zdali má dojít k repatriaci, či k deportaci. Ačkoliv se jednalo o největší migrační operaci dvacátého století, byla doprovázena světovým nepovšimnutím.

Život Tamilů na horských čajových plantážích

Adepti imigrační pracovní síly byli vybíráni z těch nejnižších kast v chudobou postižených oblastech Jižní Indie. Stěhování nebyli pouze jednotlivci, ale celé rodiny, či části vesnic.

Malá diferenciace v organizaci plantáží a tedy nulová šance na změnu sociálního postavení vyhovovala uchování již nastavené poslušnosti v rámci sociálního postavení imigrantů v původním místě. Kasta byla hlavním elementem při výběru, ale i řízení práce, za kterou byl zodpovědný hlavní Kangani, pod kterého spadali Silara, neboli menší Kangani, jež vybírali a řídili menší skupiny imigrantů. Plantážní slovník odrážející hierarchickou strukturu, podobně jako koloniální způsob řízení práce a pracovní migraci, zůstal beze změn dodnes.

Pokud byste zavítali na srílanskou plantáž, můžete se s ním kdekoliv setkat. Zatímco superintendant a jeho asistent bydlí v bungalovech, jejich podřízení úředníci žijí ve čtvrtích. O samotných pracovnících se říká, že žijí v řadových pokojích, které jsou totožné s českými kravíny. Přístup k základním zdrojům, jako je voda či doktor, je náročný. Superintedant je nazýván Peryia Dorais (velký pán), jeho asistent Sinna Dorais (malý pán), jejich podřízeným úředníkům se říká Aiyyar (Gentleman), zatímco pracovníci nejsou oslovováni ani vlastními jmény, ale pouze ukazovacím osobním zájmenem (ty).

AUTOR: Hadži Murat

Další cestopisy a reportáže z Asie najdete na www.HedvabnaStezka.cz.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.