Roku 1927 začal profesor fyziky Thomas Parnell s experimentem, ve kterém chtěl otestovat, jak se chovají kapaliny s velkou viskozitou. V reálu to znamená, že nechal odkapávat asfalt.
Vědci, kteří se věnují ekosystému oceánu, varují před šířením nákazy parazity suchozemských zvířat na mořské savce a před ohrožením, které podobné nemoci znamenají pro člověka.
V únoru roku 1978 bylo v hlavním městě Mexika v ruinách Hlavního chrámu objeveno jedno z nejslavnějších aztéckých sochařských děl, takzvaný kámen Coyolxauhqui. Je na něm reliéf rozsekaného těla po zuby ozbrojené mladé bohyně, která si troufla postavit se strašlivému aztéckému bohu Slunce.
Nizozemským vědcům se podařilo vytvořit v laboratoři masovou vlákninu. Ještě letos údajně hodlají dospět až k syntetickému karbanátku. Očekávají od této technologie šedesátiprocentní úsporu v ekologické zátěži vznikající při tradiční výrobě masa.
Pokud znáte křišťálové lebky jen z filmů o Indiana Jonesovi, seriálu Star Gate nebo knih Ericha von Dänikena, asi teď přestáváte číst. To je ale chyba, protože tyto artefakty jsou nesmírně zajímavé i z pohledu vědy. Respektive z pohledu toho, jak se i ve vědě falšuje.
V minulém díle seriálu o počátcích „fenoménu 2012“ jsme se stručně zabývali povahou mayského kalendáře, jeho dílčími cykly a také faktem, že z podstaty věci mayský kalendář žádný svůj přirozený konec nemá. Dnes se podíváme, o co se tedy opírají novodobé spekulace o tom, že Mayové očekávali na nějaké konkrétní datum konec světa.
SPECIÁL: Mayský kalendář - rok 2012