Antarktická expedice - 3. 2. 2010

 

 

Na stanici J.G. Mendela panovalo v posledních čtyřech dnech velmi špatné počasí. Z Weddellova moře se nad ostrov Jamese Rosse nejprve rozšířila nízká tmavě šedá oblaka, ze kterých postupně vypadávaly sněhové srážky. Snížená viditelnost a množství nově napadlého sněhu na čas omezily práce ve vzdálenějších lokalitách závislých na plavbě v gumových člunech s přívěsným motorem. Odborné aktivity členů expedice proto byly soustředěny na nejbližší okolí stanice, zejména do oblasti mysu Lachman, sedla Crame Col a stolového hory Johnson mesa. V těchto lokalitách byla prováděna měření aktivní vrstvy permafrostu, mapování, sběr geologických a paleontologických vzorků v oblasti Brandy Bay a v neposlední řadě odběry biologických vzorků pro pozdější analýzy v České republice.

V laboratořích na stanici J.G. Mendela byl prováděn detailní popis vzorků, zpracování fotodokumentace, vyhodnocení GPS měření a zanesení bodů, v nichž byly uskutečněny odběry do mapy.

Na desetimetrovém meteorologickém stožáru a dalších meteorologických stanicích byla provedena rozsáhlá údržba přístrojů. Zkušenosti z předcházejících let potvrdily, že se na stanici J.G. Mendela v jarních měsících vyskytují prachové bouře, které společně s mořskou solí poškozují citlivé detektory meteorologických přístrojů. Podobně tomu bylo i v loňském roce (listopad-prosinec 2009), kdy došlo k poškození některých radiometrů sloužících pro měření slunečního záření.

 

Současné povětrnostní podmínky příliš nepřejí optimálnímu využívání obnovitelných zdrojů energie. Stanice J.G. Mendela byla od samého počátku, na rozdíl od většiny antarktických stanic, projektována jako nízkoenergetický objekt sestavený z  dřevoštěpkových tepelně izolovaných panelů. V době otevření stanice (únor 2006) tak vznikl v Antarktidě svým způsobem ojedinělý systém. Díky velkému úsilí projektanta Ing. Suchánka, pracovníků stavební firmy PSG-International a mnoha dalších firem se podařilo dokončit vědeckou stanici využívající sluneční a větrnou energii. Vytápění objektu je navrženo jako kombinované, kromě tradičního dieselového generátoru se využívá teplovzdušných kolektorů Mistral, které pokrývají polovinu náslunné stěny stanice. Ohřev užitkové vody je opět možný dvěma způsoby, jednak pomocí osmi slunečních kolektorů instalovaných na jednom z kontejnerů, jednak i klasicky pomocí dvou elektrických bojlerů.

Dalším zdrojem energie na stanici je osmi větrných elektráren. Opotřebení jejich součástí je důsledkem extrémního prostředí veliké. Díky pravidelné údržbě je však v současnosti v provozu  alespoň pět elektráren. I to však stačí na to, aby při větru o rychlosti 10 m/s pokryly noční spotřebu elektrické energie na stanici. Elektrický systém stanice využívající větrných elektráren a dalších obnovitelných zdrojů ušetřil za poslední dva roky minimálně 15 sudů palivové nafty. Zmenšil tím nejenom množství emisí vypouštěných do atmosféry, ale snížil také opotřebení dieselových generátorů.

 

Jako každá věc má i tento systém své „mouchy“. Vyžaduje například upravit jak technický provoz a použití elektrických zařízení na stanici, tak vytápění stanice a pracovní režim všech ubytovaných. V provozu mohou být dlouhodobě pouze nezbytné vědecké přístroje a úsporná zařízení (žárovky, laptopy, vzduchotechnika apod.). Například pečení v elektrické troubě je možné pouze výjimečně, a to jen několik hodin denně. Praní prádla, sprchování nebo sušení obleků proto závisí do značné míry na počasí a provádí se pouze několikrát do týdne. Při pečlivém plánování a úsporném energetickém režimu jsou všechny funkce stanice uspokojivě zabezpečeny. Zatím se nám například nestalo, že by vinou nepříznivého počasí byla večeře, která zde na stanici představuje nejdůležitější jídlo dne, studená. Výběr hlavního jídla je totiž závislý právě na aktuálním počasí a vždy plně na rozhodnutí hlavního energetika stanice a dvojice osob, která má službu v kuchyni. Kromě toho, samozřejmě, volba jídelníčku závisí na jejich kuchařských schopnostech a aktuálním stavu zásob potravin.

Drsné klimatické podmínky, panující především v období polární zimy, se podepisují i na technickém stavu venkovních zařízení stanice. Opotřebení a koroze vlivem extrémního klimatu se projevuje zejména na oplášťování hlavního objektu stanice i všech devíti technických kontejnerů. Právě z tohoto důvodu začali technici Peter Pálka a Jan Pobořil již v loňském roce postupnou opravu a natírání nejvíce poškozených částí. Pokud to počasí v letošní sezónně dovolí, bude se v opravách prováděných speciálním dvousložkovým nátěrem opět pokračovat.