Za vulkány Chile (V.): Cerro Alto del Padre – ve stopách dinosaurů

Vulkán Cerro Alto del Padre patří do stejné vulkanické oblasti jako Tinguiririca. Nachází se nad termálními lázněmi Termas del Flaco, které leží na východ od města San Fernando.

Chile je nejpříjemnější zemí na světě, říká profesor Miloslav Druckmüller. Když byste ho potkali, jak se svojí ženou Zuzanou šplhají do čtyřtisícových výšek této jihoamerické země, sotva byste do nich řekli, že on vyučuje matematiku na Vysokém učení technickém v Brně a ona informatiku a fyziku na brněnském gymnáziu. Jenže asi nepotkali. Tam, kam oni chodí, nenarazí skoro nikdy na jediného živáčka. V pátém díle nás zavedou do míst, kde si můžete i ve velkých výškách dopřát horkou lázeň …

Speciál: Za vulkány Chile

Ani místní nevěděli jak nahoru

Pod honosně znějícím názvem lázně Termas del Flaco se skrývá malá příjemná vesnička s nemnoha dřevěnými stavbami obydlená jen v létě. U ní jsou vybudována termální koupaliště s přítokem horké vody, která vyvěrá prý o teplotě 96°C. Navíc je to taková zelená oáza v kamenné a písečné vysokohorské skoro poušti ve výšce 1720m.

 

Když jsme do Termas del Flaco přijeli, byli jsme rozhodně jediní, kteří měli jiný plán než relaxaci v teplé vodě. Dokonce ani místní lidé nám neuměli říci, kde se Cerro Alto del Padre nachází, i když se později ukázalo, že se na jeho úbočí přímo dívají. Naštěstí jsme měli poměrně přesný popis výstupové trasy nalezený na internetu.

 

Termas del Flaco mají kromě bazénů s teplou vulkanickou vodou i další lákadlo. Jsou to nádherně zachovalé zkamenělé stopy dinosaura. Ty jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít.

 

 

 

 

 

Právě z místa, kde se stopy dinosaura nachází, se nám poprvé ukázal v plné kráse naš cíl, 3350 metrů vysoký vulkán Cerro Alto del Padre.

 

 

Den před výstupem jsme si našli nástupovou trasu. Hned na začátku bylo nutné překonat širokou dravou řeku. Ještě štěstí, že tam byl most. Svá nejlepší léta měl již bezesporu za sebou, ale hlavně, že tam byl. Překonání dravé horské řeky s kalnou vodou by byl bez mostu vážný problém a vrchol by se pro nás zřejmě stal nedostupným.

 

 

 

 

Dalšího dne jsme vyrazili za úsvitu vybaveni jídlem, které nám starostlivá paní domácí ze skromného penzionu, kde jme byli ubytováni, připravila na cestu. S díky jsme odmítli pouze velký meloun. Zpočátku vedl výstup krásnými loukami, na kterých právě kvetly žluté orchideje (Chloraea alpina).

 

Další výstup začal být pořádně strmý a vedl nepříjemným suťovištěm. I zde bylo stále se na co dívat a co obdivovat. Tmavě růžové alstroemerie (Alstroemeria umbrellata) krčící se mezi kameny a především nádherné rostlinky Chaetanthera villosa, kterým jsme dali pracovní název „kvetoucí zelí“, výrazně zpomalovaly náš výstup, neboť jsme je museli stále obdivovat.

 

 Hluboko pod námi se klikatila prašná silnice do Termas.

 

Vrchol nás překvapil černými balvany. Stále jsem si lámali hlavu, jak se tam dostaly. Ležely na písku na vrcholovém hřebeni, jako by spadly z nebe. V dálce před námi jsme viděli vulkány Azufre a Peteroa, oba s vrcholy ve výšce 4 100 m.

 

 

 

 

Pohled do plochého vrcholového kráteru a nádherné panorama byly odměnou za namáhavý výstup. Škoda, že jsme nevzali ten meloun. 

 

 

 

 

 

 

Mohlo by vás zajímat:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.