Obsah časopisu - říjen 2011

Obsah časopisu - říjen 2011

Objednejte si toto číslo časopisu za 99 Kč

Obdivuhodné mozky

 

MOzky mladých První úplná série snímků mozku teenagerů vznikla v 90. letech minulého století v rámci projektu Národních zdravotnických ústavů (National Institutes of Health – NIH), který zkoumal dospívání více než stovky mladých lidí. Výsledky studie ukázaly, že mezi dvanáctým až pětadvacátým rokem života prochází náš mozek rozsáhlou reorganizací. V tomto období mozek téměř neroste. Hlava se sice ještě zvětšuje i v pozdějším období, hlavní příčinou tohoto růstu je však už jen ztlušťování lebečních kostí. V době adolescence prochází mozek rozsáhlou rekonstrukcí, kterou si můžeme představit jako modernizaci a vylepšení staré počítačové sítě.

 

 

Svět bez ledu

 

Svět bez ledu Tajemná náhlá mimořádně velká koncentrace uhlíku v atmosféře před 56 miliony let prudce zvýšila globální teplotu. V geologickém smyslu se život jako mrknutím oka navždy změnil. V třetihorách na konci paleocénu tak byla Země horká a bez ledu. Jelikož hladina moře byla o téměř 70 metrů výš než dnes, byly obě Ameriky, ještě nespojené posunem kontinentů, menší. Floridu byste hledali marně.

 

 

 

 

Hluboko u protinožců

 

Australské kaňony Canyoning začali opálení běloši provozovat ve 40. letech minulého století, největší soutěsky však zůstaly neprobádané až do 60. let, kdy se začala používat moderní horolezecká lana a další vybavení. Danae Brook Canyon, ukrytý uprostřed labyrintu Modrých hor, se řadí mezi nejobtížnější. Ve svém průvodci ho Jamieson popisuje jako „jeden velmi, velmi dlouhý den“, v němž kaňonáři musejí nejméně devětkrát složitě slaňovat, což je lezecký termín pro spouštění se dolů po laně. Jamieson i Noble to už podnikli, avšak ani jeden není k dispozici, aby šel se mnou. Naštěstí je tu šlachovitý John Robens, který prahne po tom to vyzkoušet.

 

 

Divočina navždy

 

Adirodack park Návštěvníci sem přicházejí pravidelně již od poloviny 19. století. Dnes se do parku dostanete, když z dálnice spojující Albany a Montreal odbočíte vlevo. Při cestě z jihu na sever se půda mění s každým kilometrem. Zanedlouho vás obklopí temná hradba lesa – roste zde smrk červený, jedle balzámová, buk, jedlovec – a porůznu rozesetých skal. Stoupáte vzhůru na skalní útvar zvaný Adirondack dome, výběžek prastaré skály výrazně převyšující okolí. A potom se objevuje voda: částečně viditelná, většinou však skrytá: jezírka, jezera, potoky, řeky a bažiny prosáklé vodou natolik, že neunesou žádného tvora, který je těžší než bobr. Je to místo, jak napsal před více než sto lety filosof William James, kde se člověk vrací k přírodě.

 

Dělit se o žraloky

 

Velrybí žralokNejvětší ze žraloků je dlouhý jako autobus, váží až 22,5 tuny a jeho tlama zepředu vypadá, že by se do ní vešlo i malé auto. I přes tento působivý profil mají přírodovědci o žraloku obrovském (Rhincodon typus) velice málo informací.
Tito obrovští živočichové jsou skutečně žraloci: dýchají žábrami jako ryby. Jsou chladnokrevní jako ryby. Jsou však velcí a živí se jako kytovci. Jsou jedním z pouze tří známých druhů žraloků, kteří filtrují potravu, jako to dělají kosticovci: pohybují se pomalu vodou bohatou na plankton s široce otevřenou tlamou. Dovnitř se dostává voda obsahující potravu, filtrovaná pak žábrami odchází ven.

 

 

Městský klan chána Čingise

 

UB, hlavní město kočovných MongolůMimo centrum, kde jsou vysoké, mnohapatrové obytné budovy, vypadá Ulánbátar jako pohraniční město, které se vymklo kontrole, jako město rozházené v říčním údolí jako kamínky zanechané tu náhlou povodní. Osada, založená v roce 1639 jako kočující buddhistické klášterní centrum a obchodní stanice, „zapustila kořeny“ na svém nynějším místě v roce 1778. Město se rozvinulo kolem jedné velké hlavní ulice, která vede podél úpatí nízké hory. Dnes se ulice jmenuje třída Míru a je to stále jediná přímá cesta z jedné strany města na druhou. Od úsvitu do soumraku je zahlcená dopravním ruchem. Jízda autem tu připomíná pohyb po pásovém dopravníku, který se vleče kolem chátrajících bytových domů ze sovětské éry, kolem postranních ulic, jež po slibných padesáti metrech končí u nějaké zábrany, kolem nevysvětlitelných hromad rezavého železa a betonu a úředních budov tak nešikovně umístěných a skrytých pohledům, že je nenajde ani žádný taxikář.

 

Pásli ovce valaši

 

Pásli ovce valašiBačové na salaši jsou tradičním symbolem Slovenska. Produkty z ovčího mléka jsou pro Slováky něco jako rodinné stříbro. Přesto je jeho základem sezónní profese, která spočívá v tvrdé, nepříliš honorované, každodenní práci. Romantika se na úbočích Tater střetává s realitou, kde probíhá někdy nejen drsný konflikt ochránců stád s predátory, ale i s předpisy Evropské unie.

Co má společného doba před 56 miliony let, kdy byla Země bez ledu, a dno australských kaňonů? Nikdy se tam nejspíš nepodívám. Mozek puberťáka jsem kdysi měl a s trochou štěstí se ho dočkám i u svého syna, ne nebudu se do něj dívat, ale aspoň částečně vím a tuším, co mohu čekat. Mongolsko, kolébku největší říše lidských dějin, bych chtěl vidět, ačkoli samotný Ulanbátar mě nijak neláká a to, co o něm nyní vím z reportáže mi docela stačí. A když budu volit mezi parkem Adirondack a tatranskou salaší, vyhrají bačové a příslib čerstvého ovčího sýra.

Předplatné časopisu

Archiv časopisu

Jsme na Facebooku