Za uměním do Los Angeles
KOMERČNÍ SPOLUPRÁCE: V Los Angeles nejsou asi galerie umění to první, co návštěvníka napadne jako způsob, jak strávit příjemný den ve stínu. Nejlidnatější americké město na západním pobřeží láká turisty hlavně na Hollywood, chodník slávy, písčité pláže na předměstích u Santa Monicy a Malibu. Ale kdo hledá, najde.
V Muzeu J. Paula Gettyho na kopci ve čtvrti Brentwood si na své přijde laická veřejnost dychtící po nějakém oduševnělejším kutlurním zážitku, než jen fotce pod ikonickým nápisem Hollywood. Nicméně zkrátka nepřijdou ani skuteční fajnšmekři umění. A nejlepší na tom je, že ač je Gettyho muzeum soukromou institucí, vstup je zdarma. Dítko asketického miliardáře ze středozápadu.
Jean Paul Getty se narodil v roce 1892 v Minneapolis na americkém středozápadě, kde byl jeho otec právníkem v pojišťovací společnosti. Když bylo Jeanovi deset let, osvítil jeho otce investiční anděl: koupil v Oklahomě důlní práva na pozemcích o rozloze 445 hektarů. Za několik let se na nich těžilo 100 000 barelů ropy měsíčně a rodina nových milionářů se stěhovala z Minnesoty do Los Angeles, aby unikla krutým zimám na severu Spojených států.
Mladý Jean, který už v té době dával přednost podpisu J. Paul Getty, nejdřív nastoupil na univerzitu v Kalifornii. Když mu ale rodinné konexe zajistily doporučující dopis od tehdejšího prezidenta Williama Howarda Tafta, nastoupil na Univerzitu v anglickém Oxfordu a tam vystudoval ekonomii a politické vědy. Současně si zamiloval Evropu a její bohatou kulturní a uměleckou historii. Poznal ji při cestách napříč kontinentem, podíval se i do Egypta. Kromě angličtiny mluvil plynně francouzsky, německy a italsky, dokázal prý konverzovat i španělsky, řecky a rusky, postupem času zvládl i arabštinu.
Po návratu do Ameriky investoval Getty dál do ropného průmyslu nejdřív doma v USA, později na Blízkém východě. Nepil alkohol a nekouřil, žil velmi střídmě až asketicky. Soustavné pracovní nasazení a chytré investice z něj udělaly jednoho z prvních dolarových miliardářů na světě. V padesátých letech ho časopis Fortune označil za nejbohatšího Američana, v příštím desetiletí se stal podle Guinessovy knihy rekordů „nejbohatší soukromou osobou na zeměkouli“. Rozuměj: nebyl členem žádné královské rodiny, jako třeba Saudové na Arabském poloostrově.
Ze sukničkáře mecenáš umění
Asketický naftařský magnát J. Paul Getty neholdoval jak zmíněno alkoholu ani jiným neřestem. Vynahrazoval si to ale plnými doušky ve vztahu k něžnému pohlaví. Podle vzpomínek přátel a spolupracovníků byl člověkem, který „nedokázal říct ‚ne‘ žádné ženě“. Stihl se pětkrát oženit a zase rozvést. Jednou se dokonce dopustil bigamie, protože se oženil s mladičkou dívkou ještě předtím, než byl uzavřený rozvod předchozího manželství.
Stejně dychtivě, jako ženy, začal už ve třicátých letech minulého století obdivovat a shromažďovat umění. Nakoupoval a sbíral nejdřív hlavně antická řecká a římská umělecká díla. V sedmdesátých letech minulého století je zpřístupnil veřejnosti v Gettyho vile nedaleko Malibu severně od Los Angeles. Replika italského venkovského sídla ale brzy prostorově nestačila. Podle plánů architekta Richarda Meiera se proto začalo budovat nové Gettyho Centrum v Brentwoodu na kopcích nad Los Angeles.
TIP: Vydejte se do USA a poznejte Los Angeles, národní parky USA nebo Aljašku či Hawaii. Vybrat si můžete z několika poznávacích zájezdů do USA nebo zájezdů na vlastní pěst.
Moravská spojka
S J. Paulem Gettym spolupracoval několik let i jeden náš krajan, byť se tím současné vedení nadace a muzea dnes moc nechlubí. Jiří Frel byl rodák z Dolního Újezdu u u Lipníku nad Bečvou. Studoval dějiny umění v Praze a na pařížské Sorbonně. Emigroval nejdřív před druhou světovou válkou, pak se vrátil a emigroval znovu po roce 1968. Pracoval krátce pro Metropolitní muzeum umění v New Yorku, než si ho jako kurátora přetáhla Gettyho nadace na západním pobřeží. Jiří Frel pak koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých let Gettyho sbírku rozšiřoval mírně řečeno „kontroverzními“ metodami. Přesvědčoval jiné bohaté mecenáše, aby ke sbírce přispívali s tím, že si to budou odečítat z daní. Mnozí z dárců vůbec neviděli antická díla, která darovali, Jiří Frel údajně také falšoval dokumentaci, která potvrzovala jejich autentičnost.
Jako kurátor byl propuštěný v roce 1984, o dva roky později formálně rezignoval. Nikdo ho ale oficiálně nezažaloval, nebyl za nic odsouzený. Když v roce 2006 zemřel v Paříži, list Los Angeles Times ocenil, že dokázal podstatně obohatit umělecké sbírky Gettyho muzea, současně ho ale nazval „barvitým kurátorem, který musel odejít pod stínem podezření.“
Skvost nad Los Angeles
Nové Gettyho centrum otevřelo své brány veřejnosti v roce 1997. Veřejnost má vstup zdarma, do budov zářících nad Los Angeles se dostane zadarmo tramvají. Návštěvníci, kterých jsou bezmála dva miliony ročně, se můžou kochat díly od středověku po moderní dobu. Nabízí se také dočasné a aktuální výstavy. V době, kdy píši tyhle řádky se například připravuje tématická expozice „Manet a moderní krása“.
Nejde přitom jenom o galerie: Gettyho muzeum je opravdu architektonickým skvostem samo o sobě. Můžete se v něm projít, pokochat atmosférou, aniž byste zašli přímo do galerií. Součástí komplexu je i výzkumné centrum, pořádají se vzdělávací programy pro školy i veřejnost. Samostatnou expozicí je pak centrální zahrada na svazích pod muzeem navržená umělcem Robertem Irwinem.
Budete-li tedy v Los Angeles, vězte, že město andělů toho nabízí víc, než jenom procházku po chodníku slávy nebo plážích Santa Moniky. Gettyho centrum je prostě víc než jenom běžná galerie. Je to živoucí důkaz toho, že i v té na první pohled povrchní Americe najdete hodnotný kulturní zážitek tam, kde byste to možná vůbec nečekali.
