Aralské jezero opět pomalu ožívá! Vrací se do něj ryby
Kdysi čtvrté největší jezero světa, ležící na hranicích Uzbekistánu a Kazachstánu, před pár lety zcela vyschlo, a to vinou člověka. Rybáři odešli a zůstaly po nich jen vraky lodí. Zdá se ale, že projekt na záchranu severní části slaví úspěchy.
Unikátní jezero, kterému se kdysi říkalo Aralské moře, bylo zničeno v důsledku plánů komunistického Sovětského svazu. Kvůli snaze využít řeky Syrdarja a Amudarja pro zemědělství odklonili přítok vody a jiné naopak znečistili hnojivy a pesticidy. V 60. letech se začala hladina rapidně snižovat a v roce 2000 se Aralské jezero, ve kterém žilo několik desítek druhů ryb, proměnilo v solnou poušť.
Ekologická katastrofa se dotkla 60 milionů lidí, kteří kolem jezera žili a voda pro ně ve velké většině znamenala zdroj obživy. Skupiny rybářů začaly odjíždět na jiná jezera. Někteří se pustili do chovu zvířat (například velbloudů) v místech, kde dříve bylo mořské dno. Protože je většina půdy pokryta bílou slanou krustou, špatně se zde dařilo i zemědělcům. Mnozí tak byli nuceni z oblasti odejít.
Kazachstán se před lety rozhodl zaměřit se na záchranu severní části, která se nachází na jeho území. Myšlenka byla jednoduchá – vybudovat přehradu oddělující tzv. severní Aralské jezero od vyschlých pozůstatků jižní části a zvýšit tok vody z řeky Syrdarja.
Přehrada byla dokončena v roce 2005 a během deseti let se v oblasti kolem města Kyzylorda počet ročně ulovených ryb zpětinásobil. Břeh, který se kdysi posunul až 100 kilometrů od přístavního města Aral, je nyní 20 až 25 kilometrů v závislosti na období. Některé vesnice jsou opět v pěší vzdálenosti od jezera.
Voda je mnohem méně slaná, což umožňuje životaschopnost většímu počtu ryb. V současné době rybáři z vesnice Karateren – kde počet obyvatel pomalu stoupá – nejčastěji chytají cejny, kapry a candáty.
Návrat komerčního rybolovu vytvořil pracovní místa ve zpracovatelských zařízeních, kde jsou ryby tříděny a zmraženy. Některé rodiny si vydělávají na živobytí dovozem a prodejem motorových člunů.
Je samozřejmé, že lodě, které dnes rybáři využívají ke kontrole svých sítí, se s těmi původními nedají srovnávat. Aralské moře už nikdy nebude takové jako dřív. A také teprve až čas ukáže, zda už nebylo na záchranu příliš pozdě.
