Už jste slyšeli o dřevině zvané Joshua tree, česky juce krátkolisté, či latinsky Yucca brevifolia? Ikonický strom z jihozápadní Mohavské pouště vypadá jako kdyby se zhmotnil z knihy ilustrátora Dr. Seusse. "Zvířatům žijícím v arktických oblastech se dostává mnohem větší pozornosti než rostlinám z vyprahlé pouště, tím je právě Joshua tree," upozorňuje Cameron Barrows, výzkumný ekolog z University of California.

Podle vědců je v ohrožení tisíce dalších druhů. Jedna studie dokonce předpovídá na základě klimatických změn, že 15–37% rostlin a živočichů bude v roce 2050 na pokraji vyhynutí. A vzhledem k tomu, že v přírodě vše žije v ekosystémech a tudíž podléhá komplexním vztahům, není v ohrožení pouze Juka krátkolistá.

Kde jsou mladé stromy?

Až do poslední doby ledové, jež skončila před asi 11 000 lety, se dařilo stromům Joshua po celém území Spojených států i v severním Mexiku. Země se ale začala oteplovat a vysušovat, a tak zůstaly ikonické dřeviny pouze v národním parku Joshua Tree v Kalifornii.
Cameron Barrows, který před rokem zahájil svůj dvacetiletý výzkum věnovaný pouze juce krátkolisté, upozorňuje na to, že v některých zkoumaných oblastech nejsou žádné mladé stromy. Podle jeho bádání by mohla Yucca Brevifolia být již na konci tohoto století na pokraji vyhynutí. Na 800 000 akrech plochy národního parku by tak zůstaly jen malé ostrůvky několika stromů.

Mohlo by vás zajímat:

• Starověký Egypt i Akkadskou říši srazila na kolena klimatická změna
• Svět se otepluje mnohem rychleji, než jsme mysleli, přiznali vědci
• Otisk moderní civilizace: Podle expertů zmizí z Alp Aletschský ledovec

Jako většina obyvatel pouště rozvinuly i stromy Joshua své schopnosti přežití v poušti. Protože nemohou čerpat ze spodních vod, postrádá juka hluboký centrální kořen, kterým disponuje řada rostlin žijících ve vlhčím klimatu. Ovšem v poušti také někdy prší, a to je pak pořádný liják! Joshua stromy si tak vyvinuly mělkou síť kořenů, každý o velikosti lidského malíčku. Tyto kořeny jsou v rozsahu pěti až šesti metrů kolem každé dřeviny a vysávají dešťovou vodu jako průmyslové čerpadlo. "Dospělé stromy potřebují pořádnou bouřku každý druhý rok," vysvětluje Barrows s tím, že juka krátkolistá žije v průměru 150 let a dorůstá až dvanácti metrů.

Ze záznamů na jednom místě v Mohavské poušti s názvem Twentynine Palms je zřejmé, že se tamní průměrná teplota zvyšuje a především noční minima. "To znamená, že i když je množství srážek přibližně stejné, rychlost odpařování se zvýšila. A to znamená méně vody pro rostliny," dodává Barrows.

Konec koevoluce?

Rostoucí teploty však nepředstavují pro majestátní stromy Joshua jedinou hrozbu, vypořádat se musí také s invazí sveřepce madridského. S rozmnožením této trávy pocházející ze Středomoří souvisí také značné riziko požárů, které jsou od roku 1945 stále větší, častější a ničivější.
V národním parku žije dnes na 700 druhů rostlin, 40 savců a 40 plazů a všichni jsou v riskantním postavení kvůli rostoucím klimatickým změnám. Ukázkovým příkladem je borovice pinie, která je z parku vytlačována rychleji než ikonická juka. Na stromy, které mohou žít až tisíc let, dopadá stres vyvolaný suchem a nájezdy brouků.

A co teprve osud těch, kteří žijí v blízkém souznění se stromy Joshua – například maličký druh můry. Tento mimořádný případ koevoluce možná brzy přestane existovat: každý druh juky je opylován jedním druhem můry. Pokud jeden z nich nedokáže přežít v nových podmínkách, hrozí jim oběma vyhynutí.

Vědci i aktivisté se shodují na tom, že změna klimatu představuje hrozbu pro Yucca brevifolia, ale už se neshodnou na tom, jak je nejlépe ochránit.