Doping v budoucnosti: Bude genetický, krevní nebo nanotechnologický?

Na olympijských hrách se podvádělo vždy. V posledních letech se však metody staly natolik pokročilými, že je není téměř možné odhalit. Jak budou vypadat dopingové aféry budoucnosti?

Autor: Redakce

06. 08. 2012

Součástí historické vlajky je i olympijské heslo Citius, Altius, Fortius (Rychleji, výše, silněji), které vyjadřuje cíl olympijského hnutí, úsilí o neustálý pokrok. Pierre de Coubertin toto heslo převzal od svého přítele, abbé Didona. Jenže aby se toto heslo naplnilo, jsou někteří sportovci ochotní udělat cokoliv. A jsou v tom stále vynalézavější… Podívejme se do budoucnosti: jak se bude dopovat na příštích olympijských hrách?

INFOGRAFIKA: Výkony špičkových sportovců. Někteří umí překonat i hodnotu koňské síly

Krevní doping

Krevní doping je extrémně těžko odhalitelná forma zvyšování výkonu. Používal se už dávno, oficiálně byl zakázán roku 1985. Nové metody jsou však mnohem rafinovanější a hlavně hůř odhalitelné.

Proč?

Výkony zejména ve vytrvalostních sportech jsou závislé na množství červených krvinek v krvi. Jde hlavně o sporty jako triatlon, plavání nebo běh na lyžích. Čím více má sportovec v těle krvinek, tím účinnější je výměna dýchacích plynů. Čím více kyslíku se dostane do svalu, tím efektivněji sval pracuje. Klinické studie ukázaly, že jde o neobyčejně účinnou metodu. Například u EPO (Erythropoetin) se uvádí, že doba vyčerpání se při jeho užití zvedá o celých 17 procent.

Jak?

Existují dvě metody krevního dopingu. Ta starší spočívala v odebrání krve asi dva měsíce před závodem – šlo o relativně velké množství, celkem až jeden litr krve. Do krve se pak sportovci vrací jen plazma; červené krvinky se zmrazí. Atlet pokračuje normálně v tréninku a do závodu si krvinky doplní na normální stav. Ale asi týden před závodem si vpraví do těla zmrazení červené krvinky, čímž se výrazně zvýší jeho výkon. Někdy se také používal krev dárců, ale ta se dala snadněji odhalit. V laboratořích se dá přijít také na mikroskopické zbytky plastů, v nichž se zmražené červené krvinky ukládají.

Druhá metoda je mnohem modernější – je založená na látce erytropoetin neboli EPO. Jde o protein, který vyrábí ledviny. Tato látka reguluje tvorbu červených krvinek; a to se ve sportu z výše uvedených důvodů moc hodí. Od roku 1987, kdy byla tato metoda poprvé vyzkoušena, byla přichyceno s dopingem pomocí EPO několik stovek sportovců, často těch špičkových.

Sportovci a jejich lékaři přišli s mnoha dalšími metodami krevního dopingu, většinou jsou založené na derivátech EPO – nejznámější látkou je darbopoetin. Problém EPO spočívá v tom, že jeho užívání je pro lidský organismus značně rizikové: zvyšuje tlak a může vést až ke vzniku smrtícího hyperviskózního syndromu.

Budoucnost?

Klasický krevní doping má už zřejmě odzvoněno. Bude a zřejmě už je nahrazen mnohem nenápadnějšími a účinnějšími metodami – například genetickým dopingem.

Korupce, úplatky a černá magie – tak vypadala olympiáda před 2000 roky

Genetický doping

Právě tato metoda je asi největším trhákem současnosti. Odhaluje se jen těžko, zatím nejsou vypracované přesné metody, jak ji spolehlivě rozeznat. Je nesmírně lákavý: Kdo by nechtěl, aby jeho tělo bylo silnější, rychlejší a odolnější? A stačit by na to měla jen pouhá úprava genů… První zprávy o použití genového dopingu pocházejí už z roku 2001, ale pro jeho neodhalitelnost se stále ještě pohybujeme ve sféře spekulací…

Proč?

Když začínaly olympijské hry v Athénách roku 2004, experti na dopingovou problematiku varovali, že jde o poslední hry bez genetického dopingu. Má jednu obrovskou výhodu – pokud je vpraven přímo do svalu,. Nedá se odhalit jinak, než přímým odebráním vzorku ze svalové tkáně. A představa, že by každý medailista odešel ze stupňů vítězů na operaci je příliš šílená i na moderní olympijské hry… Potenciální využití genetického dopingu je velmi široké – může zlepšit prakticky libovolnou vlastnost organismu: od zvětšení svalové hmoty, přes lepší prokrvování, až po výrazně rychlejší hojení zranění nebo utlumování svalové bolesti.

Jak?

Princip je relativně prostý, ale provedení je náročné. Do těla sportovce se vpraví gen, který zvýší některou z vlastností využitelných ve sportu. Gen se přepravuje pomocí virového nosiče. Díky úspěchu EPO se nejčastěji spekuluje právě o genech, které zvyšují tvorbu červených krvinek. Jedním z horkých kandidátů na genetický doping je růstový faktor IGF-I. Při testech na zvířatech se ukázalo, že svaly testovacích subjektů rostou až o 30 procent. Proběhly už dokonce testy na myších, jimž byla látka vpravená do těla ještě před narozením – v takovém případě se jejich svalová hmota zvětšila dokonce až o polovinu.

Budoucnost?

Genetické inženýrství prožívá svůj zlatý věk. Jde většinou o bohulibou činnost, která pomáhá nemocným a hendikepovaným lidem, aby mohli žít naplno. Svalovými manipulacemi by se daly navrátit ochabující svaly seniorům nebo lidem se svalovou distrofií, ale také by se tak dala výrazně zvětšit svalová hmota v důležitých partiích – například stehna pro cyklisty, paže pro koulaře…

Téměř jisté je, že podle vhodných genů se budou děti vybírat pro různé sporty. Týká se to zejména zemí jako je Čína, kde je úspěchu podřízeno všechno. Jestliže genetické testy ukážou už v raném věku genetickou predispozici pro vzpírání, bude tréninkový režim zamřen právě na tento sport. Je možné, že první generace takto vybíraných dětí už v Asii dorůstá…

Kolik sportovců zneužívá doping?

Lékař Victor Conte nechvalně proslulý zapojením do řady dopingových skandálů po olympijských hrách v Sydney prohlásil, že nějakou formu dopingu použilo 5 000 sportovců. Komu jinému už věřit, než muži, jehož zázračné prostředky pomohly k vítězstvím třeba slavné atletce Marion Jonesové? Ještě drsněji si vyjádřil další slavný dopingový hříšník, kanadský sprinter Ben Johnson: "Na mezinárodní úrovni užívá látky ovlivňující výkony každý. Je to běžné a bude se to dít dál…"

Anabolika

Jak udělat z muže chlapa a z ženy mužatku? Stačí jim podávat anabolické steroidy – látky založené na mužském pohlavním hormonu testosteronu. Tento doping je tím vůbec nejstarším, poprvé ho použili Rusové už v 50. letech. Nejvíc zaplevelil kulturistku; nejtvrdší kritici tohoto sportu uvádějí, že nějakou formu anabolik užívá až 90 procent profesionálních kulturistů a kulturistek.

Proč?

Anabolika mají několik vlastností. Jednak podporují tvorbu mužských sekundárních pohlavních znaků, ale především po nich narůstá svalová hmota. Kromě toho také podporují duševní stavy potřebné pro vítězství v řadě sportů: zvyšují agresivitu, snižují únavu, a dokonce navozují příjemné stavy.

Jak?

Anabolika mají za úkol podporovat růst svalové hmoty.

Budoucnost?

Také anabolika už mají nejlepší léta za sebou. Sporty, kde se masově užívají, mají špatnou pověst a výrazně se od nich odvracejí sponzoři; klasickou ukázkou je ženská kulturistika. Protože je užívání anabolik na sportovcích vidět, nejsou tolik atraktivní pro média, a ženy s výraznými mužskými pohlavními rysy se stávají dokonce terčem výsměchu.

Slavný kulturista Sergio Oliva přiznal: "Arnold popírá, že by steroidy kdy užíval, ale on byl mezi prvními, kdo je dovezl do Ameriky. Brali je všichni: Zane, Columbu, Arnold, já, Scott, Poole, Draper a dokonce i Reeves…"

Jiné triky

Sportovci jsou nesmírně vynalézaví a ve sportu se pohybuje obrovské množství peněz. Výsledek této rovnice je jasný – budou se hledat stále nové cesty, jak vyzrát na dopingové komisaře. Jedna z cest se objevila už na olympiádě v Pekingu, na olympijských hrách v Londýně ji začali atleti využívat výrazně více. Jistě jste si už všimli, že mnoho plavců poslouchá do posledních vteřin před startem hudbu do sluchátek. Nedělají to proto, že jsou tak v pohodě, ale proto, aby zvedli svůj výkon. MUDr. Libor Vitek píše na serveru http://www.sportvital.cz: „ Je vědecky prokázáno, že poslech hudby před sportovním výkonem zlepšuje okysličování tkání zvýšením saturace hemoglobinu kyslíkem, zvyšuje fyzickou výkonnost i snížením spotřeby kyslíku těsně před sportovním výkonem v důsledku relaxačních a obecně zklidňujících účinků.“ V situaci, kdy o vítězi rozhodují desetiny sekundy, se hodí sebemenší výhoda…

Nanotechnologie a doping? Britský deník Guardian přišel v květnu tohoto roku s článkem o nanotechnologiích a dopingu. Zatím se nanotechnologie využívaly ve sportu jen pro výrobu kvalitnější výbavy – uhlíkové trubičky umožnily vznik lehčích rámů pro kola nebo třeba kvalitnější golfové hole. Problém je, že jak se blížíme k hranicím lidských možností, má význam výbavy čím dál větší význam. Typickým příkladem byly plavky LZR od Speeda. Jejich povrch pokrytý vodu odpozujícími nanočásticemi se stal příčinou pokoření 168 rekordů – nakonec se sportovci rozhodli, že poskytují svým majitelům absurdně velkou výhodu. Důkaz? Na olympiádě v Pekingu je mělo 90 procent zlatých plavců… Vznikl tak nový termín – „technologický doping“.

Podívejte se na reportáž o karbonových trubičkách: