„Drby ze společnosti“ rozdělují společnost. Jedni bulvár bezostyšně konzumují, druzí jej demonstrativně odsuzují. Na první pohled je absurdní zajímat se o pikantnosti ze života lidí, které známe jen z obrazovek či stránek časopisů, přesto bulvární žánry stále více pohlcují společnost. Jaký význam v ní mají klevety a klepy?

Jako prase drbání

Řeč se mluví a voda teče. Podle antropologa Robina Dunbara je zhruba 65 procent naší celkové komunikace věnováno sociálním tématům. Její převážnou a pozoruhodnou součástí je tzv. „drbání“. Z hlediska evoluční psychologie se jedná o specifický druh sociální komunikace, která je zaměřena na ty, kteří nejsou bezprostředně přítomni.

Neformální, relaxovaný a zábavný styl drbání bývá zároveň doprovázen nejrůznějšími morálními či estetickými soudy. Ať již jde o „pavlačové drbny“ nebo redakce společenských časopisů, nejčastěji přichází na přetřes to, kdo s kým má techtle či mechtle, případně jakou si způsobil újmu a uřízl ostudu.

Přestože mnoho lidí společenské klepy nemilosrdně odsuzuje, stále je dost těch, kteří si ve „ve skrytu duše“ připouštějí, že je k životu potřebují – jako prase drbání.

Podle psychologa z Yaleské univerzity Petera Saloveye umožňují klevety zejména sociální porovnávání se s ostatními a zároveň akumulování moci a kontroly. Antropolog Robin Dunbar se domnívá, že ti z našich vývojových předchůdců, kteří se zajímali o životy ostatních, byli z hlediska přírodního výběru úspěšnější. V tomto ohledu pak považuje drbání za samotný základ sociálních vztahů a lidské společnosti.

Primát drží primáti

Drbání však není původní lidský „vynález“ – primát drží primáti. V jejich případě se odehrává formou vzájemného probírání srsti. Prostřednictvím tzv. groomingu se skupina udržuje pohromadě, prostoupena atmosférou vzájemné důvěry a endorfinové pohody.

Predátoři však „nikdy nespí“, a tak jejich sílící tlak vedl k rostoucímu stresu a také počtu členů skupiny. Postupem času nebylo možné pacifikovat tlupu obvyklým způsobem. Z důvodu časové náročnosti bylo zapotřebí vyvinout efektivnější způsob tmelení skupiny.

Tímto novým „nástrojem“ se stal jazyk, resp. sociální komunikace. Díky němu byl moderní člověk schopen drbat až 150 jedinců, což představuje mezní počet lidí, se kterými je schopen udržovat užší sociální kontakt. Zvýšená poznávací kapacita „sociálního mozku“ člověku zároveň umožnila spolehlivěji odečítat své postavení ve skupině a sledovat páry, které spolu byly „na nože“, nebo naopak „na lože“.

Vlastní šíření drbů představovalo akt důvěry, založený na svěřeném tajemství; v jeho sázce bylo platidlo z nejcennějších – čest a pověst. Osobní reputaci, famu, bylo ostatně společensky žádoucí si střežit nejen ve středověké Evropě, ale i v horké současnosti. Není snadné ji získat, ale o to snazší ztratit, a právě na ni podle psychologa Nicholase Emlera nejvíce míří odstřelovači z bulvárních médií.

Blízcí, vzdálení a ukradení

Anglické slovo pro drb, „gossip“, se údajně odvozuje od „god-sibb(ling)“, tedy bližní, příbuzný. Antropolog Jerome Barkow se domnívá, že původním smyslem drbání bylo udržovat si přehled o těch nejbližších: partnerech, rivalech, případně lidí stejného věku…

Kromě nich se však lidem vyplácelo sbírat klepy o jim vzdálených, vysoce společensky postavených jedincích, kteří však mohli jejich životy a sociální status přímo ovlivnit. Z tohoto důvodu se zajímáme hlavně o skandály či neštěstí lidí, kteří jsou nad námi, abychom je byli schopni využít v náš prospěch. Díky masové kultuře a bulváru se však také hojně zajímáme o životy lidí, kteří by nám mohli být ukradení. Jde kupříkladu o účastníky reality show, filmové hvězdy, ale i céčkové „celebrity“.

Jerome Barkow se domnívá, že evoluce nás v tomto ohledu příliš nepřipravila na to, abychom rozlišovali mezi členy naší známé komunity, a lidmi, se kterými v podstatě nemáme nic společného. Bulvární média tuto zkušenost umně využívají a povyšují drb na „novinářskou instituci“. Ten, o kom drbou, se jeví jako „sociálně důležitý“, o nějž by se měl každý zajímat. Představuje jakéhosi „univerzálního známého“, o kterém lze drbat s každým: spolehlivě vyplní každodenní nudu, znají jej v práci, v sauně i na facebooku.

Pokud tyto historky na „společná témata“ neznáte, riskujete, že budete „společensky out“. Ani počasí vás nespasí. A tak se nakonec z těch, kteří vám mohou být ukradení, stávají vaši bližní, tak trochu vlezlí členové domácnosti.