Exkluzivně pro National Geographic: Poslechněte si ptáka virtuosa, který hraje na ocásek
Hluboko v mlžných lesích Jižní Ameriky zpívá svými křídly drobný ptáček, pipulka kadeřavokřídlá. Vědci se teprve nyní dozvídají, jak se vlastně toto složité, podivné a nesmírně zábavné chování vyvinulo.
Spatřit pipulku v akci znamená setkat se uprostřed tropického lesa s působivým tanečním a pěveckým číslem. Přibližně polovina ze všech čtyřiceti známých druhů vyluzuje hudbu pohybem různých částí těla. V zápalu námluv provádějí samečci obraty, které jsme pojmenovali například šipka, čelem vzad, stojka a klouzání pozpátku (vypadá to přesně jako měsíční chůze Michaela Jacksona).
Vědci věděli, že zdrojem tohoto zvuku jsou křídla, neznali však přesný mechanismus jeho vzniku. Ve snaze rozluštit záhadu nafilmovala Kim Bostwicková ptačí pohyby videokamerou, která pracovala ve třicetkrát rychlejším režimu než standardní kamera a snímala tisíc políček za sekundu.
Pečlivé sledování zpomaleného záznamu přineslo kýžené vysvětlení: ptáček sto sedmkrát za sekundu tleskne křídly o sebe. Bostwicková v laboratoři důkladně prozkoumala jeho loketní letky a na každém křídle našla specializované pero se šesti zářezy, které vytvářejí sedm samostatných hřebínků.
Podívejte se na video National Geographic a poslechněte si pipulku:
Páté pero se tře o pero s hřebínky podobně jako trsátko a dosahuje neuvěřitelné frekvence 1 500 cyklů za sekundu (každý ze sedmi hřebenů drnkne dvakrát = 14, vynásobeno 107 = 1 498). Výsledkem je tón podobající se houslovému a ležící někde mezi tónem fis a G, více než dvě oktávy nad jednočárkovaným C. Na světě žije téměř 10 000 ptačích druhů, ale ani jeden z nich netvoří tóny vzájemným třením částí těla (i když něco podobného dělají cvrčci).
Napsal: Dan Koeppel
Fotografie: Tim Laman
