Exkluzivně pro National Geographic: Trhlina v ráji
Mohl by to být předobraz ráje, ale kvůli přelidnění se z oblasti východoafrických příkopů stává peklo, které ohrožuje vše živé.
Soustava východoafrických příkopů přetíná východní Afriku s Africkým rohem – kde se núbijská deska na západě vzdaluje od somálské desky na východě – a potom se větví a po obou stranách lemuje Ugandu.
Součástí západní větve riftového příkopu jsou pohoří Virunga a Rwenzori i několik velkých afrických jezer, jejichž vody zaplavily nejhlouběji zakleslé části příkopu. Nejúrodnější a biologicky nejrozmanitější oblastí afrického kontinentu je albertský riftový příkop.
Na soustavě tektonických zlomů zvaných rift, která je dlouhá 1 480 kilometrů, jsou zalesněné vrchoviny, hory pokryté sněhem, savany, jezera i mokřady. Je domovem goril, okapi, lvů, hrochů, slonů i desítek vzácných druhů ryb a ptáků. Jsou zde také ložiska četných nerostů, od zlata a cínu až po coltan, „černou“ rudu niobu a tantalu, který je klíčovou složkou mikročipů. V 19. století sem přicházeli evropští cestovatelé jako David Livingstone a John Hanning Speke hledat pramen Nilu a v úžasu zírali na záplavu bujné vegetace i na obrovské vodní plochy.
Paradox albertského riftového příkopu spočívá v tom, že všechna ta hojnost nakonec vedla k nedostatku.
Paradox albertského riftového příkopu spočívá v tom, že všechna ta hojnost nakonec vedla k nedostatku. Lidé se do této oblasti hrnuli kvůli úrodné půdě, hojným dešťům, rozmanitosti živočišných i rostlinných druhů i velké nadmořské výšce. Vyšší polohy totiž nesvědčí moskytům, mouchám tse-tse ani nemocem, které přenášejí. Rostoucí počet lidí ovšem znamenal další kácení lesů s cílem získat novou zemědělskou půdu a pastviny. Nad pozemským rájem, který se otevíral pohledům nově příchozích, se již v 19. století vznášela tíživá otázka: Je tady dost obživy pro všechny?
Střetávají se zde tisíce Tutsiů, Hutuů a příslušníků dalších etnik. Všichni bojují o území, které považují za svůj právoplatný majetek. Celá oblast se v několika posledních desetiletích stala místem násilí, nad nímž zůstává rozum stát: zabíjení a únosy desetitisíců lidí v severní Ugandě; vyvraždění více než milionu lidí při genocidě ve Rwandě a Burundi; dvě války ve východním Kongu.
Druhá z nich bývá označována jako Velká africká válka, protože do ní bylo zataženo mnoho sousedních zemí a podle odhadů v ní zahynulo více než pět milionů lidí – většina z nich zemřela hladem a na nejrůznější nemoci. Byl to patrně nejhorší válečný konflikt od druhé světové války.
