O Japonsku jsme toho pochopitelně před naší cestou slyšeli hodně. Představovali jsme si ho jako zemi, kde se střetávají supermoderní technologie se starobylou a trochu konzervativní kulturou. Zemi, pro kterou je typická, pro nás Evropany, trochu zvláštní kuchyně. Ale hlavně jsme si Japonsko malovali jako zemi s dokonalými sněhovými podmínkami! Fakt, že na nejsevernějším japonském ostrově Hokaido napadne za rok až 15 metrů sněhu, z něj dělá opravdový lyžařský ráj. Podmínky pro lyžování jsou tu díky trvalým mrazům vynikající. Navíc ceny za skipas jsou srovnatelné s těmi českými a to je při úrovni zdejších služeb skutečně za hubičku.

Vydali jsme se do lyžařského střediska Sapporo, kde se v roce 1972 konaly olympijské hry. Naši vlajku tu tehdy nesl Jiří Raška. Zlatou medaili si odvezl krasobruslař Ondřej Nepela, bronzovou čeští hokejisté a také běžkyně na lyžích Helena Šikolová. Sapporo je hlavním městem ostrova Hokaido a kromě pořádání Olympijských her je ve světě známé pro svůj každoroční Sněžný festival, který do města přilálá i dva miliony turistů z celého světa.

Po lyžovačce a procházce Sapporem při západu slunce, čerpáme nové síly v jednom z místních barů. Náš cíl je jasný: chceme ochutnat tradiční japonský nápoj Sake. Stal se nezbytnou součástí mnoha japonských rituálů a svátků, Japonci na něj nedají dopustit. V japonštině Sake znamená doslova "akoholický nápoj", takže Japonci kolikrát mluví i o víně a pivu jako o sake. Ale to pravé Sake, tolik typické pro Japonsko, se vyrábí z rýže několikanásobným kvašením. Jeho výroba je tak podobná výrobě piva. Síla Sake prý nespočívá ani tolik v obsahu alkoholu, jako spíš v jeho typické plamenité chuti. V baru vám ho nalijí do malých keramických, nebo dřevěných pohárků, kterým se v japonštině říká "čoko". Sake se podává studené, teplé, nebo horké. Záleží na ročním období a pochopitelně na chuti zákazníka.

Zdroj: Objektiv

Autor: Martin Vrbický