Sedmnáctý den měsíce Meskerem se nevzhledný, betonový plac v centru Addis Abeby vyprázdní od čoudících autobusů a taxíků, a naplní se mnoha tisícovou masou lidí přicházejících oslavit nalezení Pravého kříže, potažmo i celý Nový rok.

Vedla jak ta jedle

Skutečnost, že se za zeleným větvovím neskrývá vánoční smrk či jedle, poznám až v okamžiku, kdy mě lidské proudy donesou blíže epicentru slavnosti. Do „tvaru jehličnanu" jsou svázány a navrstveny otepi z větví a místní tomu celému výtvoru říkají Demera. Můj první „vánoční dojem" však zůstává svým způsobem platný: v rámci svátku Meskel (kříž, pozn. aut.), ale i etiopské pravoslavné církve jako takové, dochází ke „skřížení" nejen dvou nejvýznamnějších křesťanských svátků, ale i starozákonních a pohanských tradic.

S křížem je kříž

Životní příběh Kristův je na náměstí Meskel každoročně vz/kříšen tím, že zapálený „strom" symbolizuje dřevo, které dala na základě snového zjevení zapálit svatá Helena (255–330 n. l.), matka císaře Konstantina Velikého. K nebi stoupající a k zemi klesající dým jí měl ukázat místo, kde byl zakopán tzv. svatý Kříž, na němž byl ukřižován Kristus. Na základě svědectví sv. Ambrože či jeruzalémského biskupa Cyrila se tomu tak i stalo a Heleně se podařilo krucifix objevit 13. září roku 326 v jedné z golgotských jeskyní.

Následující den se od 5. století v Jeruzalémě slavilo výročí posvěcení Baziliky Božího hrobu a při této příležitosti byly vyvýšeny relikty kříže k uctění věřícími (tento svátek známe v podobě Povýšení svatého Kříže a dle liturgického kalendáře katolické církve se slaví 14. září). Kus této vzácné relikvie se měl posléze dostat přes Egypt do Etiopie, kde byl uložen v chrámu Gishen Mariam.

V Etiopii se však (náboženský) život řídí podle etiopského kalendáře (postaveném na koptském, resp. staroegyptském schématu), tudíž tento svátek připadá na 26. – 27. září, 14 dní po Novém roce, a oslavy jsou tudíž náležitě bujaré, spojené s rodinným jídlem, pospolitostí, ale i popíjením a typickým radostným výskáním. Meskel na základě hebrejsko – pohanské tradice ukončuje období deště, popelem ze spáleného „stromku" se dělají křížky na čelo jako při naší Popeleční středě, ale lidé jej vnímají i coby „svátek světel", což ne náhodou připomíná Chanuku či naše Vánoce.