Indonéské „sopečné tsunami“: Proč přišlo téměř bez varování?
Na rozdíl od dřívějších katastrof způsobených zemětřesením bylo loňské předvánoční tsunami nejpravděpodobněji zapříčiněno sopečnou činností vulkánu Anak Krakatau.
Dne 22. prosince 2018 těsně před 21:30 místního času udeřilo na indonéských ostrovech Jáva a Sumatra tsunami. Ničivá vlna přišla zcela neočekávaně a způsobila tak obrovské škody. Počty obětí ještě nejsou definitivní, ale dosud bylo potvrzeno více než 400 mrtvých a přes 7 000 zraněných.
Důvodem, proč nebylo vydáno žádné varování, je překvapivý zdroj tsunami: na rozdíl od minulých případů zapříčiněných zemětřesením vyvolalo toto tsunami s největší pravděpodobností zhroucení pobřežní sopky.
Sopka Anak Krakatau bouřila už od 18. června loňského roku. Přesný sled událostí sice není ještě vyjasněn, většina důkazů ale ukazuje na sesuv půdy spojený se sopečnou činností. Z fotografií satelitu Sentinel-1 Evropské kosmické agentury je zřejmé, že se do oceánu zbortila velká část jižního svahu sopky.
Podle geofyzika Miky McKinnova to není nic neobvyklého: „Sopky jsou v podstatě velmi chatrně spojené vrstvy skály, takže každá erupce způsobí jejich poklesnutí. Tím pádem jsou všechny skalnaté vrstvy nakloněny směrem dolů.“ Stačí málo, aby se část skály uvolnila. A pokud jde shodou okolností o dost velkou část, může to způsobit ohromnou vlnu směrem k pobřeží, která přijde v podstatě bez varování.
„Představte si to, jako když hodíte kamínek do rybníka, akorát v mnohem větším měřítku,“ říká McKinnon.
Co způsobuje tsunami?
Pro většinu lidí je představa tsunami spojená s obrazy zkázy po ničivém zemětřesení. Zemětřesení je také jednou z nejčastějších příčin těchto devastujících vodních mas. Pohyby oceánské kůry dovedou vytlačit velkou část vody nad ní, což vyústí v nahromadění vln, jež zasáhnou blízké pobřeží.
„Ale to není jediná příčina tsunami,“ říká McKinnon. Masivní vlny může způsobit i takzvané telení ledovců, sesuvy půdy nebo sopečné erupce.
Nejpravděpodobnější příčinou tohoto tsunami byla sopka Anak Krakatau. Pokud je vám její jméno povědomé, může to být proto, že je produktem nechvalně proslulého vulkánu Krakatoa. Ten se probudil k životu v roce 1883, kdy došlo k jednomu z největších výbuchů novověku. Exploze byla tak obrovská, že ji bylo slyšet na téměř 4,5 tisíce kilometrů vzdáleném ostrově Rodriguez a následné tsunami zabilo přes 36 000 lidí. Je možné, že se stalo i inspirací pro slavný obraz Edvarda Muncha Výkřik. Po následné zuřivé bouřce zbyl po sopce jen ohromný kráter.
„Ten ale neumřel. Na jeho místě začala růst nová sopka,“ říká McKinnon. Novou sopku lidé trefně nazvali Anak Krakatau neboli „dítě Krakatoy.“
Co víme o indonéském neštěstí?
Sopečný původ nedávného tsunami vyvolal ze začátku určité nejasnosti kolem toho, co se na pobřeží stalo. Při zemětřesení jsou obvykle jisté varovné signály o možném tsunami jako pravidelné vlnění, ale sesuv půdy nic takového nezpůsobil. Namísto toho vědci zaznamenali nízkofrekvenční hukot zhruba v době tsunami – což by mohlo naznačovat, že příčinou byl skutečně sesuv půdy.
Tyto nízkofrekvenční signály začali vědci studovat teprve nedávno, ale běžně je spojují se sopečnou činností, jako je například pohyb hlubinného magmatu nebo zborcení magmatického krbu, a dále s událostmi jako telení ledovců či podmořské skluzy.
„Signál byl zachycen v myanmarském Neipyijtu, na Jávě, Sumatře a na Borneu,“ říká v přímé zprávě na Twitteru Jamie Gurney, zakladatel britského Bulletinu o zemětřesení. Tam se ale vlnění nezastavilo – pokračovalo dále až k ruskému městu Arti na Uralu a ke Kambaldě v Západní Austrálii.
Díky modelování získali vědci další stopu. Andreas Schäfer, výzkumník na Technologickém institutu v Karlsruhe, použil čas, kdy vlny udeřily, a dostupnou topografii regionu a na jejich základě testoval, kde mohla půda povolit. Rychlost vlny je určena hloubkou vody a výškou vlny vzhledem k sesuvu a pomáhá vědcům událost simulovat.
Schäferův model naznačuje, že sesuv půdy směřoval jihovýchodně nebo jihozápadně a jeho výsledkem byly vlny, které dorazily na pobřeží za 30 až 35 minut. Nyní je potvrzeno, že první vlny udeřily v přístavišti Jambu poblíž Anyeru na Jávě.
Ve středu tohoto modelu leží právě Anak Krakatau.
Dítě Krakatoy
V posledních letech o sobě dalo Dítě Krakatoy vědět. V současné době chrlí do větru mohutný sloup dýmu a srší tmavé proudy vulkanického materiálu, což je součástí jeho šestiměsíčního vulkanického řádění.
„Mohlo se stát, že letošní vulkanická aktivita nahromadila materiál, který přispěl ke zborcení,“ říká vulkanoložka Janine Krippnerová z Concord University. „Prozatím to však nelze potvrdit.“
Další možností je, že k sopečnému zborcení došlo kvůli spoustě materiálu nahromaděného po celá desetiletí. V roce 2012 provedli vědci modelování dopadu masivního kolapsu jižního svahu sopky a dospěli k názoru, že následné tsunami by mohlo způsobit patnácti až třicetimetrové vlny, které by na blízkých pobřežích udeřily během jediné minuty.
„Na základě toho víme, že hrozící zborcení a tsunami bylo u Anak Krakatau známým rizikem,“ říká Krippner. „Ale i pokud o riziku víme, neznamená to, že jsme schopni předpovídat, kdy k němu dojde a jak vážné budou následky.“
Vědci mohou analyzovat bývalé události a na jejich základě modelovat případné budoucí události, ale stále je nemožné spolehlivě varovat před těmito lokálními tsunami, které jsou způsobeny sesuvy půdy. Po drtivém zemětřesení a tsunami v roce 2004 poblíž pobřeží Sumatry byla provedena řada studií, jež vytvořily systémy časného varování pro vlny způsobené zemětřesením. Poslední událost, společně s dalším „překvapivým“ tsunami poblíž indonéského Palu, ke kterému došlo loni v září, jen dokazuje nutnost dalšího výzkumu.
„U takto aktivní sopky se rizika mohou časem měnit,“ říká Krippner. „Situace je komplikovaná a je odlišná od běžné kategorie varování před tsunami, protože mu nepředcházelo zemětřesení.“
A pak je tu i otázka adekvátního financování, dodává Krippner: „Samozřejmě potřebujeme dále zkoumat rizika. Abychom ale mohli výsledky výzkumu použít v praxi, potřebujeme financování, podporu a spolupráci.“
Text: Maya Wei-Haasová
