Říkáte, že komunikace se zvířaty není ničím novým. Kdy se objevila prvně?

Když jsem žila ve Francii a následně v Anglii, zabývala jsem se výzkumem o Africe, o spojení mezi lidstvem a zvířaty prostřednictvím africké tradice. Objevila jsem, že práce, kterou nyní dělám - mezidruhová komunikace, nebo komunikace se zvířaty - není ničím novým. Je zde od počátku věků. Z nejrůznějších zdrojů a historických pramenů je patrné, že Afrika je místem narození člověka. Víte, byly nalezeny fosílie, které dokazují, že první hominid se narodil v Africe. Moje pátrání k počátkům lidstva a spojení se zvířaty, mě dovedlo k tomu, abych se naučila více o tradičním léčitelství v Africe. Jak se zvířaty a s energií zvířat pracují šamani. Mnoho systémů víry věří, že naši předkové se vracejí zpět ve formě zvířat. Od zvířat se můžeme mnoho naučit, neboť ve skutečnosti jsme propojeni mnoha způsoby, na mnoha úrovních.

Myslíte, že to je důvod proč vlastně se zvířaty komunikovat?

Je mnoho důvodu. Ten nejvíce zřejmý je větší porozumění, co zvířata v životě vidí a zažívají, abychom jim pomohli, nebo abychom s nimi žili ve větší harmonii. Zvláště jedná-li se o domácího mazlíčka. Potom je zde pohled z vyšší perspektivy, tedy porozumění divokým zvířatům, životu v přírodě, přírodě samotné. Když budeme umět komunikovat se zvířaty, možná změníme způsob, jakým žijeme na této planetě tak, abychom žili s přírodou a se zvířaty a nikoliv v neustálém boji, jak je tomu dnes. Až doposud byli lidé vychováváni s přírodou bojovat, dominovat zvířatům. Zkoušíme urvat naše místo ve světě. A celkem se nám to povedlo, urvali jsme si své místo v našem světě a nenechali příliš mnoho místa pro přírodu a zvířata. Nyní to začínáme cítit. Začínáme cítit, že potřebujeme přírodu, že potřebujeme zvířata kolem nás. Věřím, že komunikace se zvířaty, i třeba jen s vaším psem, nebo kočkou doma, nám může pomoct rozumět smyslu života, rozumět tomu, co děláme, rozumět, jak udělat Zem lepší místo pro všechny bytosti, nikoliv jen pro nás lidi, ale pro zvířata kolem nás, pro stromy, pro všechny bytosti krajiny a bytosti moře, abychom žili společně v harmonii. Toto je pro mě širší pohled za komunikací se zvířaty.

Jak tedy mohu se zvířaty komunikovat?

Je důležité pracovat vždy s naprostým respektem. Pokud budete při komunikaci se zvířetem cítit lítost, nebo smutek, bude vás to zastavovat od vidění zvířete v jeho čisté podobě, takové jaké opravdu je ve své esenci, nikoliv v okolnostech, ve kterých se nachází. Možná se setkáte se zvířetem, které je velmi traumatizované, zneužívané a nemůžete si pomoci necítit k němu lítost. Ale když se spojujete se zvířetem, musíte tento smutek dát stranou, protože žádné zvíře nechce být litováno. Zvířata nechtějí truchlit, stejně jako nechtějí, abyste pro ně truchlili vy. Takže když vstoupíme do komunikace, je třeba, aby to bylo v energii radosti. Tato stránka starověké komunikace je možná tou nejdůležitější. Pak už je na vás začít trénovat a věřit si, a také věřit zvířatům.

Pracujete s bílými lvy v divoké přírodě. Co vás na nich tak přitahuje?

Lvi všeobecně mě fascinují. Kde když se spojíte s bílými lvy, je to jako když vás vezmou ke hvězdám. Nacházejí se pouze na jednom konkrétním místě na světě. Jedno místo, jedna velmi malá oblast na této planetě, kde se přirozeně vyskytují a tou je Velká Timbavati v Jižní Africe, což je jižně od Johannesburgu, asi 5-6 hodin jízdy.

Mohlo by vás zajímat:

• Hvězdný dar od Boha: Zabijete-li bílého lva, zabijete svět
• Orangutani v zoo v Miami používají iPady ke komunikaci
• O čem přemýšlejí rostliny? Podle biologa jsou inteligentní a dokáží i komunikovat

Ve volné přírodě je jich jen 13, v zajetí jsou jich pak stovky. Čím to je?

Bílí lvi byli loveni kvůli své kráse, vzati z volného světa a umístěni do zajetí. Protože je v nich něco tak inspirujícího věřím, že původně lidé chtěli ochránit tuto jejich jedinečnost. Věřilo se, že kvůli svému zbarvení nebudou schopni v přírodě přežít, což se ukázalo naprosto nepravdivé. V divočině fungují velmi úspěšně. Loví stejně jako pustinný lev a stejně tak dobře jsou schopni přežít.
Dnešní člověk je však drží v zajetí, aby se více rozmnožovali. V Jižní Africe se to stalo nejstrašnějším průmyslem. Bílí lvi, stejně jako pustinní jsou chováni pro kulku. Existují rychlo-chovy v takzvaných svatyních, nebo chovných svatyních. Koťata jsou využívána na mazlení. Turisté přijdou a chtějí se pomazlit s kotětem… přece co je krásnějšího, než se pomazlit s roztomilým nevinným lvím kotětem. Tato koťata jsou krmena z ruky, a odebrána od jejich matek hned po narození, aby kočka mohla znovu zabřeznout a mít další vrh. Koťata vyrůstají s lidmi a jsou na ně zvyklá. Po mazlení následuje průmysl na procházky s mladými dospělými lvy, kde se můžete projít se lvem. Z toho se stala v Africe velká věc. Lvi, kteří už jsou příliš velcí, aby se s nimi dalo procházet, jsou pak prodáni coby trofej, jako součást průmyslu „připraveného lovu". Připravený lov znamená, že je zvíře umístěno na místo odkud nemůže utéct a přijede „velký lovec" s puškou na zadním sedadle auta. Lev je často zdrogovaný, takže to vypadá, jako když spí a lovci je umožněno ho zastřelit. Je to o velkých penězích a neskutečně kruté a příšerně drsné a bohužel v Jižní Africe legální.

Dá se to nějak zastavit?

Jedna z věcí, kterou děláme, já ve spolupráci s Nadací na ochranu bílých lvů, je zvyšování povědomí o těchto odporných praktikách. Vytváříme tlak na vládu, aby tyto praktiky zakázala. Zakázala množení lvů v zajetí a zakázala jejich lov.