Jídelna v Hongkongu: když pach i vůně jedno jsou
Antropolog Michal Josephy na svých novoročních toulkách Hongkongem zavítal do lidové stravovny, přilákán jejím názvem Vonící lotos. A skutečně - nejen oči a chuť, hlavně nos dostal pořádně zabrat.
Pocintaný viksvajlant
Hongkong. Dynamický tep města, souhra skla a ocele čtvrti Central, která mi ze všeho nejvíce připomínala Downtown New Yorku. Vybrané parfumérie a restaurace, jež spolu s nádechem exotiky připomenou, že název města je údajně odvozen od Hèung-gáwng: Voňavý přístav.
To vše platilo do chvíle, nežli jsem shodou náhod vstoupil do "lidové stravovny" Lin Heung“ (Vonící lotos).
Do obličeje mi už mezi futry zavanula "vůně" vařených drštěk, těsta a vepřového, smísená s poctivým výluhem zeleného čaje. To místo jako by sem vůbec nepatřilo. Nenajdete tu téměř žádné ústupky modernitě. Personál zásadně nemluví anglicky. Kolem sebe uvidíte pocintané vikslajvantové ubrusy, omšelé židle, oprýskané nádobí a předpotopní hodiny, na kterých jako by se zastavil čas…
Vlastní centrum této podivné galaxie však tvoří kulaté stoly, kolem nichž "obíhají" napařené bambusové misky a v nich dim - sum. Tradiční jihočínské jídlo, které by se snad dalo přiblížit - nikoliv jako pelíškovský "rudý bolševický nok" - ale jako masem či mořskými plody plněný knedlíček.
Nechcete? Nevadí. Stejně ochutnáte
Přestože toto občerstvení původně pochází z provincie Guangdong a jeho smyslem byl odpočinek při společném "ochutnávání čaje" (yum cha), dnes je naopak velice živým, rodinným a konverzačním rituálem.
Ve chvíli, kdy však nemluvíte kantonsky, stává se pro vás dorozumívacím prostředkem pantomima a stanete se součástí "dramatu" někde na pomezí tragedie a komedie.
Pokud už v Lin Heung podstoupíte dobrodružství a objednáte si dim-sum, musíte být připraveni na to, že nežli se doberete porozumění, ochutnáte i to, co jste nikdy nechtěli…
