Byl to neuvěřitelně smutný pohled. U pobřeží severozápadního Aucklandu bezmocně ležely desítky obřích mořských savců. Povětšinou to byli kulohlavci černí, větší příbuzní delfínů, jenž dorůstají až do délky 7 metrů a hmotnosti 4,5 tuny. Sdružují se v početných skupinách, které mnohdy skýtají stovky jedinců. Podle mořského biologa a profesora z Univerzity v Oregonu Scotta Bakera, právě kulohlavci nejčastěji uvíznou na mělčině a povětšinou to pro ně znamená jediné: smrt.

Dobrovolníkům v Aucklandu se podařilo zachránit asi osmdesát jedinců. Zbytek takové štěstí neměl. Vědci mají hned několik teorií, proč nejen kulohlavci, ale i některé velryby připlouvají tak blízko k břehům pevniny, že už se nedokáží vrátit zpět. Málokdy se jedná o jednotlivce. Dělají to snad úmyslně?

Mohlo by vás zajímat:

• Velrybí symfonie: Přestali jsme je lovit, ale zabíjíme je svou hlučností
• Lidé zachraňují zvířatům život
• Důležité hovno

Jednou z příčin mohou být lodní sonary, které ryby dezorientují a vylekají, takže pak hledají bezpečné útočiště v mělkých vodách. Studie z roku 2001 z výzkumného ústavu mořských živočichů na Bahamách tvrdí, že existuje spojitost masového vyplavení vorvaňovců zobatých na severním pobřeží Baham a námořních sonárních manévrů v této oblasti. Vliv sonarů na mořské savce je stále předmětem zkoumání.

Roli může hrát i genetická mutace, nemoci či zranění, ovšem jedná se pouze o nepodložené domněnky. "Masové úhyny kytovců uvízlých na mělčině jsou pro nás záhadou. Je obtížné určit jejich důvod, protože nevíme, co se odehrálo před tím," vysvětluje Baker. "Jedna z hypotéz je, že velryby připlují ve velkém počtu na mělčinu, protože zachytí nouzový signál od kamaráda v nouzi." Dalším důvodem může být nedostatek jídla nebo útěk před predátorem. Jedna z teorií poukazuje na znečištění vody a nebezpečné jedy, které ovlivňují nejen velryby ale všechny obyvatele oceánu.