Na Mezinárodní vesmírné stanici strávil 198 dní a stal se prvním kosmonautem evropské agentury, který řídil misi na tuto stanici. Skromný Belgičan, který dnes vede mladé evropské kosmonauty, tvrdí, že život po letu do vesmíru nekončí, ale teprve začíná.

Změnil let do vesmíru Váš život?
Moc ne. Myslím si, že cesty, které jsem vykonal pro UNICEF jako vyslanec dobré vůle, mě změnily mnohem více než mé dva lety do vesmíru.

Jak to?
Když letíte do vesmíru, pracujete s těmi nejšikovnějšími lidmi na budoucnosti lidstva. Nepřijdete téměř nikdy do žádného konfliktu, zatímco když jedete na misi UNICEF do některých zemí, uvidíte tam hrozná zvěrstva. Dalo by se říct, že jsem viděl tu nejkrásnější i tu nejhorší stránku lidstva. Celkově mi přijde hodně zvláštní, že země vedou války. Když se na Zemi podíváte z vesmíru, neuvidíte na ní žádné hranice. Jsou to jenom fiktivní čáry, které jsme kdysi nakreslili na papír, a teď kvůli nim bojujeme.

Měl tento pocit přehledu, který kosmonauti zažívají, vliv na to, že jste se stal vyslancem UNICEF?
Vždy jsem velice rád pracoval s dětmi, a proto, když mě během prvního vesmírného letu požádali, řekl jsem ano. Hodnoty UNICEF a ESA jsou propojené, a proto se mnozí kosmonauti ESA stávají vyslanci. S UNICEF začínáme budovat program, abychom vytvořili povědomí o naší práci a ukázali veřejnosti, proč je výzkum vesmíru důležitý.

To je také moje otázka. Na světě je tolik naléhavých problémů; proč bychom se měli zabývat výzkumem vesmíru?
Protože musíte vždy investovat do budoucnosti. Když Maxwell zkoumal před 150 lety elektřinu, dostal finanční prostředky od univerzity. Pokud se zeptáme, jestli jeho práce byla užitečná pro tehdejší společnost, můžeme hned říci, že ne. Ale dokážete si představit naši společnost bez elektřiny? Asi dost těžko. Každý občan EU dnes platí zhruba dvě eura na výzkum vesmíru. Měli bychom na výzkum nahlížet jako na investici, ne jako útratu.

Je podle Vás vesmír zónou spolupráce nebo spíše konkurence?
Obou dvou a myslím, že je důležité to tak zachovat. Na velkých projektech, jako je Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) a udržitelný průzkum Měsíce, musíme spolupracovat, ale na systémové úrovni je důležitá soutěž. Pokud totiž nemáte konkurenci, jak chcete inovovat? Z investovaných peněz bychom měli mít co největší užitek, proto udržujme obojí.

Pocházíte z vojenského prostředí. Vidíte ve vesmíru nějaké vojenské využití?
Ano, vesmír se čím dál více militarizuje. Zcela upřímně, špionážní družice v něm byly vždycky, ale bývaly pasivní, zatímco dnes jsou stále více aktivní. Putin prohlásil, že bude mít raketu, která bude létat okolo Země a bude schopná zasáhnout jakýkoli cíl. Čína a USA vyvíjejí systémy, které budou schopné zaměřovat satelity ostatních zemí. Měli bychom tento vývoj sledovat a bránit se mu.

Ale jak?
Bude to složité, protože všechny mocnosti si chtějí uchovat svou autonomii. Už dnes existují vesmírní právníci a skupiny jako Milanos, kteří se snaží vytvořit regulace, abychom neskončili ve vesmírné válce. Když sestřelíte družici některého státu, je to akt agrese. Některé jednání může také zasáhnout do prostorových schopností jiných národů, ale tak jasný přestupek to není, takže jakákoliv regulace je opravdu obtížná.

Situace ve vesmíru se navíc rychle mění. Kromě vlád tu hrají roli i soukromé společnosti.
Přesně tak. Firma One Web chce třeba vypustit kolem 880 satelitů, které zajistí internetové připojení lidem na celé planetě. Je to sice skvělý projekt, ale jak zvládnout uřídit tolik satelitů? Co když začnou kolidovat? Bude to tak, že firmy vypustí družice, vydělají na tom a když se něco stane, vlády budou muset vesmírné smetí odklízet a zaplatí za to běžní občané? Existují dokonce některé společnosti, které chtějí vypustit 20-30 000 satelitů. Nikdo si nedokáže představit, jak by tohle mělo být regulováno. Máme tolik otázek a přitom žádné odpovědi.

Zdroj: REUTERS/Sergei RemezovMám na Vás teď jednu lehkou otázku. Jaké to bylo ve vesmíru?
Bylo úchvatné vidět naši krásnou a křehkou planetu, posouvat hranice vědy a technologií pro budoucí generace a být podporovaný tolika lidmi ze Země. Opravdu se mi to moc líbilo.

Ze které věci jste měl ve vesmíru největší strach?
Ve vesmíru nebylo nic, z čeho bych měl vyloženě strach. Samozřejmě, že start a přistání byly nebezpečné. Při startu v podstatě letíte na bombě a během přistání se vracíte rychlostí 28 000 km/h v ohnivé kouli. Je to dynamické a náročné, ale rozhodně ne děsivé. Pokud si myslíte, že je to děsivé, nemůžete se stát kosmoautem.

Kosmonauti se nemůžou bát?
Ne, když dělají svou práci. Existují určité chvíle, kdy máte pocit napětí, ale takový pocit je pozitivní. Nahromadí se vám v těle extra adrenalin, který vám pomůže lépe a rychleji přemýšlet, reagovat a soustředit se. Když se napětí změní v strach, začnete panikařit. Nejhorší věc, která se může kosmonautovi stát, je, že se začne bát. Za celou svou kariéru jsem neviděl kosmonauta, který by se bál.

Prostě jste si řekl, že to dobře dopadne a to Vás uklidnilo. Zajímalo by mě, co jste před odjezdem řekl své rodině?
Něco ve smyslu: „Uvidíme se za šest měsíců.“ Nic zvláštního.

Prostě obyčejný pozdrav?
Ano.

Páni.
Musíte si uvědomit, že kosmonauti trénují dva a půl roku. Jsou si vědomí toho, že se věci mohou pokazit, ale mají důvěru v lidi, kteří pracují na Zemi, ve svůj vlastní tým a ve své vlastní schopnosti získané tréninkem.

Jací jsou kosmonauti kromě toho, že jsou nebojácní a sebejistí?
Jsou klidní, otevření jiným kulturám, flexibilní a mají rádi lidi. Práce kosmonauta je týmová práce. Sama nic nezvládnete.

Když už mluvíte o práci, můžete mi popsat, jak vypadal Váš den na ISS?
Byl to den jako každý jiný tady na Zemi. Vstáváte v šest ráno, oblečete se, umyjete se, dáte si snídani, začnete plánovat, co budete přes den dělat, sháníte si nástroje, které budete pro práci potřebovat. O půl osmé se jdete na ranní denní konferenci, kdy mluvíte s lidmi na Zemi, předáváte si poslední instrukce a začnete pracovat. Pak máte přestávku na oběd a pokračujte v odpolední práci. O půl osmé se koná večerní denní plánovací konference, kde projednáváte věci, které se povedly a které ne, a řešíte práci na další den.

Zdá se, že všechno je naplánované do poslední minuty.
Přesně tak. Ještě jsem zapomněl říct, že každý den dvě hodiny sportujete, aby nedošlo k atrofii kostí a svalů. Hodina běhu nebo kola a hodina v posilovně. Večer máte volno. Tahle rutina se opakuje každý den. V sobotu se pracuje půl dne a druhou půlku dne se vezme vysavač a kýbl a stanice se uklízí, aby byla na další týden zase pěkně čistá. V neděli je volno a buď můžete odpočívat, nebo si třeba voláte s rodinou. V pondělí se začíná od znova.

Ve vesmíru jste strávil celkem 198 dnů. Zažil jste někdy nějakou těžkou chvíli?
Ani ne. Jenom začátek byl trochu náročný, protože se člověk musí adaptovat na nové prostředí, stav beztíže a na bolesti zad a hlavy. Ale jakmile jsem se aklimatizoval, bylo vše skvělé.

Jaké to bylo plout ve vzduchu celých sedm měsíců?
Bylo to bezvadné a pohodlné, jakmile jsem si na to zvykl.

A jak Vám šla práce? Jakých výsledků jste dosáhl?
Je těžké říct, jakých výsledků dosáhly mé experimenty, protože jsem kosmonaut, nikoliv vědec. Navíc výsledky nejsou spojeny pouze s jednou misí, ale jsou součástí dlouhodobé snahy přinést nové poznatky z vesmíru zpět na Zem. Jsou součástí vědeckých experimentů i technologického vývoje. ISS vydává knihy a většina informací o vědeckých experimentech je na webu.

Předpokládám, že do vesmíru jste kvůli vědeckým experimentům nejel. Proč tedy?
Ale ano, věda a technologie mě moc zajímají; navíc jsem pilot a miluji létání. Myslím si, že můj let do vesmíru přispěl společnosti a zcela upřímně, byla to spousta legrace.

Myslíte si, že ještě někdy poletíte?
Myslím si, že ne. Už jsem tam byl dvakrát. Mým úkolem je nyní podporovat mladé kosmonauty. Kdyby na to přišlo, samozřejmě bych jel znovu, ale už se o to nesnažím.

Co Vám na Váš výlet do vesmíru řekla Vaše rodina a přátelé?
Všichni byli velice nadšení kromě mé matky, která mi řekla, že už znovu letět nesmím, protože to pro ni bylo příliš stresující. Takže bych ji měl teď poslouchat a to je další důvod, proč už tam nepoletím (smích).

A co Vaše děti? Sní o tom, že se stanou kosmonauty?
Ne, ale vlastně mně na tom ani nezáleží. Mladí lidé by měli dělat, co chtějí, a ne být ovlivněni svými rodiči nebo prostředím. Pokud dělají něco, co je baví, jsem spokojený.

Byla práce kosmonauta Vaším dětským snem?
Od malička jsem se chtěl stát pilotem. Když jsem byl na univerzitě, došlo k objevu černých děr a supernov a moc mě to tehdy zajímalo. Říkal jsem si, že když jsem inženýr a pilot, mohl bych se stát kosmonautem. O deset let později jsem v novinách uviděl inzerát na kosmonauta.

A na ten jste prostě odpověděl?
Ano, a pak jsem čekal dalších 13 let. Mezi výběrovým kolem a letem do vesmíru může uplynout klidně až deset let. V roce 1989 mě vybrali a do vesmíru jsem letěl až v roce 2002.

Čím jste podle Vás vynikl oproti ostatním kandidátům?
Opravdu nevím. Jako každý jiný jsem musel splnit podmínky jako vzdělání a dobrý zdravotní stav, ale měl jsem notnou dávku štěstí.

Jak to myslíte?
Když se chcete stát kosmonautem, musíte se narodit ve správnou chvíli. ESA vybírá šest kandidátů ve věku od 27 do 37 let každých 15 let. To znamená, že třetina populace v době výběru nemá šanci. A navíc jsou země, které vesmírný program štědře sponzorují a ty mají vyšší šance získat kandidáta.

Zdroj: archiv Veroniky Gregušové

Jaké plány má teď ESA pro mladé kosmonauty?
ESA má tři cíle. Chceme pokračovat ve využívání nižší oběžné dráhy Země pro rozvoj vědy a techniky. Lidstvo ví jak na to už nějakých 50 let a hovoří se spíše o vykořisťování než o průzkumu. Pracujeme na ISS a chceme vyslat tři z našich kosmonautů na čínskou vesmírnou stanici. Dále se chceme podílet na udržitelném průzkumu Měsíce. Spolupracujeme s NASA a také s Roscosmem na misi na Měsíc. V dlouhodobém horizontu chceme letět na Mars. Pracujeme na misi ExoMars, která bude zahájena v roce 2020, a spolu s NASA bychom rádi doletěli na Mars a přivezli vzorky zpět na Zem.

To jsou hodně odvážné plány. Zajímalo by mě, co si myslíte o kolonizaci planet?
Než se nám podaří některé planety kolonizovat, bude to trvat dlouho. Nicméně myslím si, že není nereálné, že lidé budou znovu chodit po povrchu Měsíce v roce 2030. Na ISS žijí lidé trvale nebo alespoň po nějakou delší dobu už 18 let. Budoucností je právě tento typ trvale udržitelného průzkumu, ne typ Apollo výzkumu, kdy jsme zapíchli vlajku na Měsíc a po pár dnech se vrátili. Až se dostaneme na Měsíc, uvidíme, jak to bude vypadat s Marsem. Dostat se na Mars je totiž desetkrát těžší.

Jak dlouho je možné zůstat v kosmické lodi, bereme-li v potaz ztížené životní podmínky jako omezený prostor, skafandry, lyofilizované potraviny a zdravotní problémy?
To skutečně nevím, nejsem psycholog. Jediné, co můžu říct, je, že do vesmíru už letěla řada turistů a rozhodně nebyl problém tam pobýt 10 dnů. Ale z dlouhodobého hlediska to nedokážu říct. Bude záležet na úkolech, které lidé budou mít.

Představte si, že poletíme na Mars 260 dní. Ve vesmíru nebude žádný internet, televize ani sociální média. Co budou dělat lidé po celou dobu?
To je velmi dobrá otázka, na kterou neznáme odpověď. Je to taky jeden z důvodů, proč si nemyslím, že v blízké době poletíme na Mars. Složení posádky a motivace zůstávají totiž velkou otázkou. Po cestě na Mars nemůžete bádat, protože v raketě není prostor pro nadbytečnou váhu. Všechna zařízení jsou určena až pro experimenty na Mars.

Zážitek ve vesmíru musí být životní zkušenost. Co víc byste si ještě přál?
Mým snem je, abychom dále zkoumali vesmír a benefity výzkumu přinesli lidem zpět na Zem. Této vizi opravdu věřím. V ESA testujeme všechny druhy nových neuvěřitelných technologií, které bychom mohli využívat k průzkumu Měsíce, podporujeme myšlenku generálního ředitele, který chce vesnici na Měsíci, a pracujeme na Deep Space Gateway s našimi kolegy z NASA. Je toho tolik, co můžu ještě dělat. Řekl bych, že život určitě nekončí po letu do vesmíru, ale teprve začíná.

Hodně štěstí při plnění Vašich snů a děkuji za rozhovor.

Text: Veronika Gregušová

Mohlo by vás zajímat:

• Trénink kosmonautů pod vodou
• Jak se stát kosmonautem? Do vesmíru se může podívat každý z nás
• Video zachycuje jedinečnou podívanou, kterou si dopřávají kosmonauti na ISS