Lajkování na Facebooku: Co na vás prozradí vaše chování na sociálních sítích?
Lajkování je fenoménem dneška. Pomocí něho značkujeme – podobně jako vesmírný pes Lajka - to, co se nám na Facebooku líbí. Přestože lajk zvládne dát i laik, ne vždy si uvědomí, že to může být i „věda“.
Zvednutý promodralý palec je sociální měnou, která umožňuje kumulovat sociální kapitál…
Facebook je založen na základě rozšířené sítě sociálních vztahů. Prostřednictvím lajkování v nich dáváme najevo svou přítomnost a účast, což se nejvíce týká těch nejbližších. Vedle partnerů, kamarádů a známých jsme štědří zejména k těm, které nepovažujeme za konkurenci, popřípadě k lidem, ke kterým dokážeme být „virtuálně empatičtí“.
Já bráchovi, brácha mně
Mezi těmito provázanými uzly zpravidla probíhá tzv. vyvážená reciprocita – lajky se dávají na oplátku, průběžně a navzájem, a to často i bez ohledu na obsah. Kromě posilování žádoucích společenských vazeb však lajkování může sloužit i k budování vlastní reputace a pozice v rámci hierarchie dominance.
„Nejde jen o to, koho, jaké značky či politické strany lajkujete, ale také o to, kdo a v jakém počtu dává palce vám,“ říká mediální antropoložka Krystal D´Costaová a dodává: “Občas to jde tak daleko, že si v rámci marketingu politické strany či jejich představitelé lajky kupují.“ V tomto ohledu stojí za zmínku i známý případ hamptonského šerifa B. J. Robertse, který sotvaže zvítězil ve volbách, vyhodil své spolupracovníky, kteří předtím na Facebooku palcovali volební stránku jeho protikandidáta.
Mladí, neklidní a lajkovatelní
Zvednutý promodralý palec totiž zároveň platí za sociální měnu, která umožňuje kumulovat sociální kapitál. Lajk viditelně značkuje to, co se nám „líbí“ a komu/čemu věnujeme pozornost.
V době, kdy jsou trhy přesyceny zbožím a informacemi, se ekonomika přitahování pozornosti stává cennou a zpeněžitelnou devízou. Z tohoto hlediska může být vyvíjen společenský tlak na přizpůsobování se tomu, co je tzv. „lajkovatelné“.
Zatímco komplikované statusy ekonomky Hazel Hendersonové by se nejspíše s příliš palci nepotkaly, přání, bonmoty, žerty či shazování neoblíbených politiků a bulvárních hvězdiček zabírají téměř spolehlivě. Podle antropologa Daniela S. Holdera je však třeba k tomuto výčtu přidat i zvláštní kvintesenci, a totiž coolness. Styl "pečlivé nenucenosti“ a oražený hovorový styl teenagerů lze tak zaznamenat i v jazyce střední facebookové generace, která si jej vhodně přizpůsobuje. Pokud tedy někdy bývá Facebook popisován jako velká „koktejl párty“, pak se výběr lajkovatelných příspěvků podobá domácímu fittingu několika šatů, až do chvíle, kdy převládne pocit, že jedny z nich sednou a budou se na párty líbit.
Digitální romance
Člověk, který je všeobecně oblíbený na Facebooku, se však nemusí setkávat s podobným přídělem lajků „na forbíně života“. Nejenže si v průběhu času může jejich prostřednictvím vytvářet závislost na přízni publika, ale také si pěstovat nejrůznější odrůdy narcismu, popřípadě virtuálně uspokojovat svou touhu po uznání, ocenění a potvrzování vlastní hodnoty.
Řečeno v nadsázce: Proč by měl dobře uvařenou rajskou ocenit jen manžel, když ji lze vyfotit, zavěsit na síť a počkat si pochvalu kamarádky z dětství či toho mlsného kocoura z Francie? V době občasné digitální samoty se navíc lajkování může stát i jakousi náhražkou za vyjádření typu „zajímáš mě“, „mám tě rád“ či „myslím na tebe“. Podle socioložky Sherry Turkleové totiž nelze v dnešní době přehlédnout nejistotu v mezilidských vztazích a také úzkost z intimity.
Facebook a komunikační technologie nám v tomto ohledu slouží jako zprostředkovatel toho, abychom „ve vztazích byli“, ale zároveň si vůči nim „drželi odstup", popřípadě ty „skutečné vztahy“ už ani příliš nepotřebovali. A tak pokud někdy kolem půlnoci zahlédnete ze ztichlých ložnic zářit do noci rozžhavené monitory notebooků, je možné, že v jejich oknech je právě otevřený Facebook, na kterém čile přibývají lajky.
Úvodní foto: Michal Josephy
