Makak magot se vyznačuje mnoha zvláštnostmi. Kromě člověka je to jediný primát, který žije na africkém kontinentě severně od Sahary. A také jediný makak mimo Asii. Území od východní Asie až po severozápadní Afriku bylo kdysi domovem i jiným makakům, změny podnebí však přežil právě jen makak magot.

Geografický výskyt ovšem není to jediné, čím je tato opice výjimečná. Bezocasí makakové s hustou srstí zázvorové barvy, inteligentníma očima a vzrůstem batolete byli odedávna terčem zájmu lidí, kteří Afrikou cestovali. Kosterní pozůstatky makaků se našly nejen v popelu Pompejí, ale i hluboko ve staroegyptských katakombách či na náhorním pohřebišti v Irsku, kde v době bronzové vládli panovníci z Ulsteru.

Území, kde se makakové magoti vyskytují, se dnes smrsklo na malé lesní oblasti v Maroku a Alžírsku, menší polodivoká populace žije i u Gibraltaru. Makakové mají bohužel pro návštěvníky stále ještě velké kouzlo. Ochránci životního prostředí odhadují, že pašeráci každoročně pochytají v Maroku na 300 mláďat makaků a zásobují jimi evropský trh žíznící po nových domácích mazlíčcích. Schopnost přežití populace makaků se tak neustále snižuje. Počet těchto ohrožených opic se dnes odhaduje na 6 000, z nichž 4 000 až 5 000 žije v Maroku.

Fotograf Francisco Mingorance strávil přes rok fotografováním opic Macaca sylvanus vysoko ve Středním Atlasu, kde se vyskytuje jedna z největších populací makaků magotů. „Láska, s níž pečují o mláďata, je téměř jako lidská," říká. „Jedna matka držela své mrtvé dítě v náručí celé čtyři dny. Hluboce mě to dojalo."

„Na rozdíl od většiny primátů nosí mláďata často samci," vysvětluje Bonaventura Majolo, jenž v roce 2008 založil dlouholetý výzkumný projekt zabývající se magoty bezocasými. Otcové využívají svých mláďat k navazování přátelských vztahů s jinými samci. Majolo tomu říká „sendvičová interakce". Samec postaví mládě mezi sebe a dalšího samce. Někdy to dopadne tak, že si dospělí během společné péče o mládě navzájem začnou probírat srst.

Při ochraně mláďat jsou dospělí jedinci často ochotni riskovat. „Makakové se většinou bojí lidí," říká Siân Watersová z organizace Barbary Macaque Awarness & Conservation. Když se však ekologům podaří vrátit do tlupy zatoulané či ukradené mládě, samci se přiblíží i na pár metrů. „Mládě je rozněžní tak, že ztratí strach."