Archeologové, kteří se intenzivně zabývají posvátnou studnou u starobylého mayského města Chichén Itzá na poloostrově Yucatán v Mexiku, v sérii jeskynních komor náhodně objevili soubor více než 150 rituálních objektů skrytých zde po více než tisíc let. Ty mohou být klíčem k odhalení příčin vzestupu a pádu starých Mayů. Objev jeskynního systému, známého jako Balamkú neboli „bůh Jaguár “, oznámil mexický Národní institut antropologie a historie (INAH) na tiskové konferenci, která se konala v Mexico City.

Po počátečním objevu jeskyně místními zemědělci v roce 1966 navštívil Balamkú archeolog Víctor Segovia Pinto, který napsal zprávu o přítomnosti velkého množství archeologického materiálu. Namísto zahájení archeologického průzkumu však Segovia Pinto nařídil zemědělcům, aby uzavřeli vchod, a zdálo se, že všechny doklady o objevení jeskyně zůstanou utajené.

 
Exkluzivní video: Uvnitř jeskyně starobylého boha Jaguára (Balamkú) se archeologové plazí několik hodin těsnými podzemními chodbami, aby se dostali k artefaktům nedotčeným po tisíc let.

Jeskyně Balamkú zůstala zapečetěná déle než padesát let. Znovu ji otevřel až v roce 2018 výzkumník National Geographic Guillermo de Anda se svým týmem z projektu Great Maya Aquifer (Velké mayské vodonosné vrstvy) během hledání vodní hladiny pod Chichén Itzá. Průzkum byl částečně financován grantem National Geographic Society.

De Anda vzpomíná, jak se několik hodin plazil po břiše úzkými tunely v Balamkú, než světlo jeho čelovky dopadlo na něco zcela neočekávaného. Před sebou spatřil záplavu obětních darů, které sem uložili dávní obyvatelé Chichén Itzá. Vše bylo tak dokonale zachované a nedotčené, že se v prostorné jeskyni kolem malovaných pohárů, mís a vykuřovadel vonného dýmu vytvořily stalagmity.

„Nemohl jsem mluvit, začaly mi téct slzy. Analyzoval jsem lidské ostatky v Posvátném Cenote v Chichén Itzá, ale nic se nedá srovnat s pocity, které se mě zmocnily, když jsem sám poprvé vstoupil do této jeskyně,“ říká de Anda, který je výzkumníkem INAH a vedoucím projektu Great Maya Aquifer, jehož cílem je prozkoumat, pochopit a chránit vodonosné území mexického poloostrova Yucatán.

„Téměř cítíte přítomnost starých Mayů, kteří tam artefakty uložili,“ dodává.

Nevídaná druhá šance

Archeologové se musejí stovky metrů plazit po břiše zoufale úzkými chodbami, aby se dostali k první ze sedmi rituálních obětních komor, které byly v rámci Balamkú dosud identifikovány. V původní zprávě o jeskyni, již nedávno znovuobjevil archeolog a výzkumník GAM James Brady z Kalifornské státní univerzity v Los Angeles, Segovia Pinto identifikoval 155 artefaktů. Na některých spatříme tvář toltéckého boha deště Tláloka a další nesou znaky posvátného stromu ceiba, mocného symbolu mayského vesmíru. Pro srovnání, nedaleká jeskyně Balankanché, rituální místo vytěžené v roce 1959, obsahovala jen sedmdesát podobných předmětů.

„Zdá se, že Balamkú je ,matkou‘ Balankanché,“ říká de Anda. „Nechci tvrdit, že množství je důležitější než informace, ale když vidíte, že je zde mnoho, mnoho obětních darů, a že jde o mnohem obtížněji přístupnou jeskyni, o něčem to vypovídá.“

Proč se Segovia Pinto rozhodl uzavřít takový fenomenální objev, je stále otázkou. Tímto způsobem však nechtěně poskytl dnešním výzkumníkům bezprecedentní „druhou šanci“, aby se pokusili odpovědět na některé z nejsložitějších otázek, které dnes vyvolávají kontroverze mezi badateli zabývajícími se starými Mayi. K jejich sporům například patří to, jaká byla úroveň kontaktů a vzájemného vlivu mezi rozdílnými mezoamerickými kulturami a co se dělo v mayském světě před pádem Chichen Itzá.

Vstupy do podsvětí

Zdroj: ©NGP, Obsah nemusí odrážet aktuální zásady map National Geographic

„Starověcí Mayové považovali jeskyně a cenoty (krasové průrvy naplněné vodou) za vstupy do podsvětí,“ říká Holley Moyesová z kalifornské univerzity Merced, odbornice na archeologii a náboženský význam mayských jeskyní, která se projektu neúčastnila. „Jeskyně představují pro Maye jedny z nejposvátnějších prostorů ovlivňujících umístění sídlišť i společenskou organizaci. Měly pro život Mayů zásadní význam a obrovskou důležitost.“

Ale dokud se v osmdesátých letech nezačal formovat obor jeskynní archeologie, zajímali se archeologové více o monumentální architekturu a neporušené artefakty než o analýzu usazenin a materiálů nacházejících se v okolí objektů. Když v roce 1959 probíhal v jeskyni Balankanché archeologický výzkum, byly jeskyně ještě ručně mapovány ve tmě, artefakty se z nich běžně odvážely, čistily v laboratořích a později se vracely. Například ze všech vykuřovadel nalezených v Balankanché bylo analyzováno pouze jedno. Přitom vykuřovadla naplněná zbytky spálené pryskyřice mohla poskytnout definitivní důkazy týkající se kupříkladu datování lokality.

Výzkumníci projektu Great Maya Aquifer vidí ve (znovu)objevení Balamkú šanci realizovat zcela nový model jeskynní archeologie, který využívá špičkové technologie a specializované obory, jako je 3D mapování a paleobotanika. Tyto nové pohledy by nám mohly dát mnohem podrobnější informace o tom, co se vlastně odehrávalo v průběhu mayských jeskynních rituálů, stejně jako o historii velkého města Chichén Itzá, které ve 13. století z neznámých důvodů začalo upadat.

„Balamkú nám může poskytnout nejen poznatky o okamžiku zhroucení Chichén Itzá,“ říká de Anda. „Mohli bychom se také pravděpodobně dovědět mnohé o době jeho počátků. Nyní máme k dispozici uzavřený kontext s velkým množstvím informací, včetně použitého organického materiálu. To vše můžeme využít k pochopení vývoje Chichén Itzá.“

Další studium tohoto místa také vrhne světlo na intimní detaily katastrofických suchých období, která pravděpodobně vyvolala kolaps mayské civilizace. V této oblasti docházelo často k drastickým cyklům klimatické variability. Někteří výzkumníci proto zastávají názor, že nadměrné odlesňování v Mayských nížinách, které kdysi bývaly domovem přibližně 10–15 milionů lidí, mohlo tento problém ještě zhoršit a celý region učinit neobyvatelným.

Poznávání cyklů, které proběhly v minulosti, může být přínosem i pro moderní život, jak říká Fredrik Hiebert, stálý spolupracovník archeolog společnosti National Geographic Society. „Na základě studia jeskyní a cenotů je možné pochopit, jak co nejlépe v současnosti využívat přírodní prostředí tak, abychom dosáhli udržitelnosti všech zdrojů i v budoucnosti.“

De Anda se domnívá, že v tomto smyslu má archeologie potenciál stát se „užitečnou“ vědou.

„Vždy byla považována za pravý opak – krásný a zajímavý vědní obor, ale bez velkého užitku,“ říká. „Myslím, že jsme schopni prokázat opak. Jakmile poznáme všechny úžasné souvislosti, budeme moci odhalit stopy minulosti lidstva, včetně toho, co se událo na Zemi během jedné z nejdramatičtějších událostí v historii.“

Text: Gena Steffensová