Libeckiho výlety jsou vždy unikátní, hlavními cíli jeho cest jsou opuštěná a divoká místa po celé planetě. Už vícekrát se ocitl v situacích na hranici života a smrti, několikrát ho málem zabily padající skály, jednou byl zatčen v Číně v pohoří Ťan-šan, když se nechtěně ocitl ve vojenském prostoru. Na snowboardu uskutečnil sérii prvovýstupů v afghánských horách Koh-e-Baba nebo kajtoval na horských jezerech – to vše pod bedlivým dohledem jednotek Tálibánu.

"Dobrodružství musí mít v sobě něco tajemného, neznámého, divokého, něco, co ještě nikdo nikdy nezkusil, jinak to pro mě není dobrodužství," říká Mike. Strach je pro něj jedním z nejlepších nástrojů, které může v horách použít. Upozorňuje ho, že se dostal do příliš nebezpečné situace a je třeba hodit zpátečku, nebo být velmi obezřetný. Je třeba dávat pozor na každý pohyb, ten další totiž musí být váš poslední. Je to trochu jako v ruské ruletě.

Milovník nebezpečí i veselých historek

Legendární polárník Will Steger, který sám ujel desítky tisíc kilometrů na kajaku a psím spřežení během polárních výprav, o Mikeovi prohlásil, že je opravdu neuvěřitelné, že je stále naživu. „Není mnoho lidí, kteří by přežili to, co on. Jeho dobrodružství jsou mnohem nebezpečnější, než ta, která jsem za padesát let podnikl já," přiznává Steger.

Často podniká sólo expedice do nejvzdálenějších koutů země. Ale spíš než o nebezpečích, do kterých se dostal, a technických problémech při lezení raději vypráví o veselejších momentech – třeba jaký je to pocit, když se svléknete do naha na vrcholku hory, nebo jaká nejšílenější jídla ochutnával v opuštěných čínských vesnicích.

Expedice jako součást Libeckiho DNA

Ve svých jednačtyřiceti letech podnikl více než 50 prvovýstupů během více než 50 expedicí po celém světě, Grónskem počínaje, přes Čínu, Madagaskar, Tádžikistán, Novou Guineu, a Antarktidou konče. Přitom více než polovinu prvovýstupů uskutečnil sám. Nicméně aby stihl plánovaných sto expedic, než mu bude sto let, má stále ještě co dělat.

„S mapou v ruce nemůžete objevovat," popisuje Mike, co pro něj znamená opravdová expedice, „musíte trpět, cítit, dýchat, jíst, ochutnávat! To je teprve objevování."

Když neslézá nejvyšší hory světa, je Mike otcem na plný úvazek. S dcerou chodí na zimní výlety, občas vezme její třídu na pár dní kempovat do přírody. „Už je dost stará na to, aby se ptala, proč pořád musím slézat ty hory, proč se musím pouštět do dalších a dalších dobrodružství. Už chápe, že s každou vášní jde ruku v ruce i obětování. To obětování je pro mě to, že ji musím neustále opouštět a postrádat na mých cestách. Bez ní a bez její matky, která se o dceru stará, když jsem pryč, bych takový život nemohl žít."

V roce 2013 byl časopisem National Geographic zvolen dobrodruhem roku. Pořádá přednášky po celém světě a za své úspěchy sklízí jedno ocenění za druhým. „Někdy se stane, že zapomenu na některé momenty, ale nikdy nezapomenu na cestu, ta se stává mojí DNA," říká Libecki.