Nebýt kozorožců, nebylo by ani žádné Gran Paradiso," říká Pietro Passerin d'Entrèves. Profesor zoologie z Turínské univerzity je historikem oblasti, kde jeho rodina žije od roku 1270. Jednoho zamračeného dne v Cogne, neoficiálním hlavním městě parku, se rozpovídal nad talířem s noky o minulosti. Vypráví, že od 16. do 19. století, se kozorožec horský lovil pro maso, rohy, krev (která prý posiluje mužnost) a kosti, z nichž si pověrčiví lidé vyráběli amulety. Do roku 1821 jich zbývalo méně než 50.

Takže v roce 1856, poté, co jedno ochranné opatření selhalo, Viktor Emanuel II. vyčlenil královský revír k tomu, aby tento druh zachoval – pro sebe. Savojský král miloval lov a tento ladný kozorožec byl jeho oblíbenou lovnou zvěří.Dal pročistit stezky, vybudovat chaty, vesnice pohltil jeho nový revír. Lovci a pytláci byli najati jako strážci zvěře a místní obyvatelé dostávali zaplaceno za organizování každoročního královského honu.

Do roku 1900, kdy na trůn nastoupil Viktor Emanuel III., se populace kozorožců rozrostla na 2 000 kusů. Pak ale Evropu zachvátila válka a král přestal mít na lov čas. Proto v roce 1920 proměnil honební revír na opravdovou rezervaci a věnoval ji státu. O dva roky později oblast získala status národního parku.

Vznik parku sice vedl ke sporům mezi vlastníky státní půdy, ale pytláctví ohrožující kozorožce už nepřestavuje problém (za posledních deset let se vyskytla jen hrstka hlášených případů). To proto, že místní ekonomika je závislá na ekoturistice. A také proto, že park vyčlenil 58 strážců na hlídání 71 000 hektarů rozkládajících se přes pět údolí.