Naučte se, jak pro svoji reportáž, blog nebo povídku vybrat správný úhel pohledu

Baví vás psát a pořád máte pocit, že to není úplně ono? Připravili jsme pro vás kurzy tvůrčího psaní, kde se v tomto umění můžete zdokonalit během jednoho víkendu. Dana Emingerová, reportérka časopisu National Geographic, vám poradí, jak na to. Ukáže vám, jak vystoupit z řady anonymních autorů, dodá vám odvahu jít s kůží na trh a zábavnou metodou zpětné vazby vás naučí, jak dobře zvládnout vyprávění o výjimečných i zdánlivě obyčejných věcech.

Nejbližší víkendový kurz Psaní cestopisů s National Geographic se bude konat 4. až 5. května.

Kurz je otevřen pro maximálně dvanáct lidí, kteří chtějí dobře psát, a vůbec nevadí, je-li někdo začátečník nebo pokročilý. Budete své cestopisy číst, diskutovat nad texty, naslouchat jeden druhému. A upřímná zpětná vazba vás posune kupředu jako blesk.

První cestovatelské kurzy už proběhly a nejlepší amatérské cestopisy vám přinášíme v tomto článku.

Kurz je otevřen pro maximálně dvanáct lidí, kteří chtějí dobře psát, a vůbec nevadí, je-li někdo začátečník nebo pokročilý.

Další víkendový seminář se bude konat 4. až 5. května. Podrobné informace najdete ZDE.

ZA DUŠÍ PROVENCE

Postřehy z jižní Francie z deníku Věry Staňkové

Zatímco hrdinové populární knihy Tři muži ve člunu se vydali na několikadenní dovolenou po řece Temži, my tři kamarádky – Hana, Jana a já – jsme to vzaly autem na jih Francie. Za čtrnáct dní jsme ujely čtyři tisíce kilometrů, viděly různá místa a já u toho popsala 70 stran úplně nového zápisníku. Chci se s vámi podělit o osobní postřehy a úvahy, které vznikly na naší cestě za duší Provence.  

Barvy Provence a křupavá bageta

Moje maminka mě od dětství vedla ke slušnému chování. Mimo jiné u stolu říkala: „Nedrob!“ Vzpomínám na ni se vší úctou, zatímco pod modrým francouzským nebem pojídám křupavou bagetu a vědomě drobím. Drobím dokonce tak, že by se za to nemusel stydět žádný rodilý Francouz.

Postřehy z jižní Francie z deníku Věry Staňkové

Taková správná bageta se totiž nedá úhledně ukrojit nožem a namazat máslem jako na český krajíc. Taková správná bageta, ještě voňavá a teplá, právě vytažená z pece, se totiž nejlépe ulamuje, aby člověk mohl vychutnat každé sousto, anebo spíš prožít rituál, kdy se mu ten kousek začne rozplývat v ústech. A samozřejmě u toho drobí a drobí.

Postřehy z jižní Francie z deníku Věry Staňkové

Chodila jsem nakupovat brzy ráno do malého rohového obchůdku v městečku Sanary-sur-Mer na Azurovém pobřeží, kde v místní pekárně nabízeli hned několik druhů baget. Ty z bílého těsta s opečenou kůrkou nahoře chutnaly nejlíp. Už o půl sedmé ráno jsem občas nakukovala okénkem na pekaře a pak v obchodě sledovala prodavačku, jak úhledně rovná pečivo na regál a vždy s úsměvem odpovídá na pozdrav. „Bonjour, Madame, deux baguettes, s´il vous plaît,“ říkám a snažím se o co nejlepší hrdelní „r“, jak se to ve francouzštině sluší a patří. V tak typicky francouzském obchodě se přeci nedá mluvit anglicky! Jsem vnitřně přesvědčena, že by to byla svatokrádež a neodpustitelný prohřešek proti francouzské kultuře. A tak vedu jednoduchou konverzaci francouzsky s českým přízvukem, pak dle pokynů paní prodavačky vkládám bankovku do automatu, který mi vrací drobné mince, odcházím se dvěma bagetami v papírovém sáčku, a pak téměř dojatě sedím na zahradě – a drobím a drobím.

Postřehy z jižní Francie z deníku Věry Staňkové
 
Křupavá bageta samozřejmě nejlíp chutná venku, kde kromě vůní může člověk vychutnat i barvy okolo. A ty, jak známo, mají v Provence magickou moc. Ne nadarmo se říká, že celý ten provensálský kraj žije jenom světlem, a u moře to platí dvojnásob. Slunce tu obléká mořskou hladinu do stříbrných, blankytných i temně modrých barev, a stejně tak během dne míchá v přístavu odstíny žluté, aby fasády domů působily teple a přívětivě.

Přiznám se, že miluji ty chvíle, kdy brzy ráno jdu do pekařství pro bagetu. Kdy je nebe bez mráčku, ranní světlo je jemné, už lehce protkané tetelícím se vzduchem, první paprsky prosvítají korunami palem a já na ulici potkávám jen osamělé běžce. Ve slunečním svitu a s vůní baget začíná nový den. Proto se omlouvám všem francouzským patriotům, že jsem si – namísto vlajky a Marseillaisy – zvolila za osobní symbol Francie právě tyto dvě veličiny - světlo a voňavou bagetu. To mě totiž při své první návštěvě naučila Provence.

Víkendový kurz tvůrčího psaní s National Geographic

Chcete se naučit psát? Naučíme vás, jak vystoupit z řady anonymních autorů a vypilujeme váš literární styl.

Víkendovým kurzem vás povede Dana Emingerová - dlouholetá editorka české redakce National Geographic, publicistka a spisovatelka. Napsala mnoho cestopisů pro tištěná média a internet. Vydala deset knih, z nichž nejznámější je Živel Lustig aneb Jak se píše kniha, která přináší unikátní portrét slavného klasika české literatury přes jeho literární semináře. Jejími kurzy prošly již stovky spokojených účastníků.

Termín: sobota 4. až neděle 5. května od 10:00 do 17:30 hodin.

Počet míst je omezen, proto mají přednost uchazeči se zaplaceným kurzovným. Více informací najdete ZDE.