Největší archeologické podvody v dějinách: mumie, lebky i Věstonická venuše
Archeologie je velmi počestná věda. I mezi archeology se však najdou lidé, kteří pro úspěch, kariéru a peníze začnou podvádět. Jenže jejich podvody mění pohled na celé dějiny.
Archeologové jsou předmětem dvou předsudků: spousta lidí si je představuje jako filmové Indiany Jonese. A jiní je zase vnímají jako falzifikátory, kteří, když dlouho nic nenajdou, tak si to prostě vyrobí. Oba stereotypy jsou samozřejmě nesmyslné, ale u toho druhého se bohužel najde řada případů, které k němu přispívají…
Člověk piltdownský: Dílo mistra všech falzifikátorů
Když roku 1903 objevili v piltdownském lomu nedaleko Uckfieldu v Sussexu lebku pračlověka, byla to světová senzace. Její nálezce, právník a amatérský archeolog Charles Dawson spolupracoval se světoznámým teologem Teilhardem de Chardinem – jejich objev se tedy dočkal zasloužené pozornosti. Paleontologové po prostudování nálezu oznámili, že jde zřejmě o přechodný článek mezi opicí a člověkem. Na stejném místě se o něco později našla další podobná lebka a také spousta pazourkových nástrojů.
Už o dva roky později se našla podobná soška, jen mnohem ošklivější. Objevil ji vesničan Mühlender z Horních Věstonic. Tvrdil, že ji našel už před 20 lety, když kopal na dvoře studnu. Objev však nahlásil, až když pochopil, že může mít nějakou cenu. Soška byla velmi nevzhledná – ale protože byla vyřezaná z mamutího klu, zaujala veřejnost i archeology. Sedlák Mühlender ji hned nabídl nejbohatšímu kupci v okolí, vídeňskému Přírodovědeckému muzeu. Jeho šéf, slavný profesor Josef Bayer, však nad soškou moc času nestrávil, označil ji za padělek vyrobený sice ze starého materiálu, ale nedávno a pomocí moderních nástrojů.
Mühlender se však nevzdával. Začal vyjednávat s dalšími zájemci o „unikátní“ nález. Chtěl za něj milion korun – a to už byla v době 1. republiky pořádná částka. Pravost artefaktu mu potvrdila řada archeologů, v drtivé většině to ale byli amatéři. Sedlákovi se dokonce podařilo sehnat potvrzení o pravosti od několika respektovaných zahraničních expertů. Ti však na vlastní oči venuši nikdy neviděli, hodnotili jen fotografie.
Jedna z nich se dostala do rukou i vídeňskému doktoru Bayerovi; když si ji prohlédl, s velkým překvapením zjistil, že na fotce vypadá soška jinak, než když ji před rokem viděl na vlastní oči. Někdo jí upravil obličej, aby byl detailnější, ale změnily se i některé rysy jejího těla. Po „plastice“ vypadala mnohem lépe. To už se ale o tento případ začali zajímat i věhlasní archeologové z Čech a Moravy.
| A ještě jeden velký archeologický podvod. Slavné křišťálové lebky vyrobili zubařskou vrtačkou. |
Skepticky se vůči ošklivé venuši vyjádřil i nálezce té pravé, věstonické, Karel Absolon. Jiný expert vypracoval zprávu, ve které konstatoval, že jde s jistotou o padělek; opíral se při tom hlavně o to, že řezy vedou přes místa, která jsou poškozená časem. Byla-li by venuše pravá, nebylo by to možné. Protože to byl padělek a nikoliv národní poklad, přestala soška policii zajímat a sedlák ji mohl prodat, komu chtěl. Nakonec skončila někde v Německu, ve sbírce soukromého majitele. Za jakou cenu ji koupil, se nám nepodařilo zjistit.
Putin jako Indiana Jones: Archeologie ve službách politika
Když se ruský premiér Putin stal roku expertem na potápění, bylo to spoustě lidí podezřelé. V srpnu 2011 se potopil pod hladinu Černého moře. Udělal to na Tamanském poloostrově na místě, kde dříve stávalo starořecké sídlo Fanagoria. Hned při prvním ponoru nalezl v hloubce pouhých dvou metrů fantastický objev – dvě antické amfory.
Sám je vyzdvihl, osobně je předal archeologům a rovnou nechal zvýšit výdaje na archeologický výzkum v Rusku. Fanagoria byla založena roku 543 př.n.l. kolonisty z Malé Asie, kteří prchali před Peršany. Jedná se o vůbec největší antické město na ruském území.
Už o pár měsíců později se ukázalo, že celý jedinečný objev je tak trošku zfixlovaný. Odvážnější archeologové na to upozorňovali hned po nálezu – přišlo jim podezřelé, že by amfory ležící na dně po tisíciletí ani neobrostly řasami. A navíc, Putin amfory z vody vynesl za ucha, což by u tak starého nálezu nemělo být možné. K „drobnému upravení reality“ se jen o pár měsíců později přiznal tiskový mluvčí premiéra Dmitrij Peskov. Oznámil, že nález byl od začátku do konce sehraný pro média…
| Archeologie se dnes rozvíjí bouřlivěji než kdy předtím. Jaká vliv na ni mají "detektoráři"? |
Mumie z Persie: Smrt kvůli archeologii
Roku 2000 byla v Pákistánu při policejní razii na pašeráky starožitností objevena velmi dobře zachovaná mumie perské princezny stará údajně přes 2 600 let. Byla pohřbená v dřevěném sarkofágu a na sobě měla drahou zlatou korunu a masku.
V látce zabalené tělo bylo ozdobené zlatým náhrdelníkem s nápisem „Jsem dcerou velké krále Xerxes, jsem Rhodugune“. Všechny vnitřní orgány v jejím těle byly odebrány způsobem velmi podobným tomu, jaký používali staří Egypťané. Jiný národ tuto techniku neovládal, takže z mumie se brzy stala celebrita. Mezi Íránem (jako duchovním nástupcem Persie) a Pákistánem se brzy rozhořel spor, kdo má na mumii princezny nárok.
Nakonec z něj vzešel vítězně Pákistán – a ukázalo se, že to bylo moc dobře. Když kurátor muzea v Karáčí, Dr. Asma Ibrahim, tělo analyzoval, objevil na něm řadu znepokojivých detailů. Například ten, že na náhrdelníku je hned několik gramatických chyb, ale také některé drobnosti z mumifikačního procesu. Ibrahim předal mumii raději k dalšímu výzkumu. Počítačové scany a průzkum pomocí rentgenů odhalily, že tělo není staré dva tisíce let, ale pouhé dva roky. A žena zemřela násilnou smrtí – zřejmě jen proto, aby pak její tělo bylo prodáno jako mumie.
Také rakev byla mnohem mladší, než se zdálo; pocházela z doby před 250 roky. Shodou okolností byla hlavní zpráva o prokazatelném falzu mumie vydána ve stejný den, kdy BBC odvysílala dokument o její pravosti… A jen pro zajímavost – když se ještě věřilo, že je mumie pravá, odhadovala se její cena na 20 milionů dolarů.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
