Největší archeologické podvody v dějinách: mumie, lebky i Věstonická venuše
Archeologie je velmi počestná věda. I mezi archeology se však najdou lidé, kteří pro úspěch, kariéru a peníze začnou podvádět. Jenže jejich podvody mění pohled na celé dějiny.
Archeologové jsou předmětem dvou předsudků: spousta lidí si je představuje jako filmové Indiany Jonese. A jiní je zase vnímají jako falzifikátory, kteří, když dlouho nic nenajdou, tak si to prostě vyrobí. Oba stereotypy jsou samozřejmě nesmyslné, ale u toho druhého se bohužel najde řada případů, které k němu přispívají…
Člověk piltdownský: Dílo mistra všech falzifikátorů
Když roku 1903 objevili v piltdownském lomu nedaleko Uckfieldu v Sussexu lebku pračlověka, byla to světová senzace. Její nálezce, právník a amatérský archeolog Charles Dawson spolupracoval se světoznámým teologem Teilhardem de Chardinem – jejich objev se tedy dočkal zasloužené pozornosti. Paleontologové po prostudování nálezu oznámili, že jde zřejmě o přechodný článek mezi opicí a člověkem. Na stejném místě se o něco později našla další podobná lebka a také spousta pazourkových nástrojů.
Už o dva roky později se našla podobná soška, jen mnohem ošklivější. Objevil ji vesničan Mühlender z Horních Věstonic. Tvrdil, že ji našel už před 20 lety, když kopal na dvoře studnu. Objev však nahlásil, až když pochopil, že může mít nějakou cenu. Soška byla velmi nevzhledná – ale protože byla vyřezaná z mamutího klu, zaujala veřejnost i archeology. Sedlák Mühlender ji hned nabídl nejbohatšímu kupci v okolí, vídeňskému Přírodovědeckému muzeu. Jeho šéf, slavný profesor Josef Bayer, však nad soškou moc času nestrávil, označil ji za padělek vyrobený sice ze starého materiálu, ale nedávno a pomocí moderních nástrojů.
Mühlender se však nevzdával. Začal vyjednávat s dalšími zájemci o „unikátní“ nález. Chtěl za něj milion korun – a to už byla v době 1. republiky pořádná částka. Pravost artefaktu mu potvrdila řada archeologů, v drtivé většině to ale byli amatéři. Sedlákovi se dokonce podařilo sehnat potvrzení o pravosti od několika respektovaných zahraničních expertů. Ti však na vlastní oči venuši nikdy neviděli, hodnotili jen fotografie.
Jedna z nich se dostala do rukou i vídeňskému doktoru Bayerovi; když si ji prohlédl, s velkým překvapením zjistil, že na fotce vypadá soška jinak, než když ji před rokem viděl na vlastní oči. Někdo jí upravil obličej, aby byl detailnější, ale změnily se i některé rysy jejího těla. Po „plastice“ vypadala mnohem lépe. To už se ale o tento případ začali zajímat i věhlasní archeologové z Čech a Moravy.
A ještě jeden velký archeologický podvod. Slavné křišťálové lebky vyrobili zubařskou vrtačkou. |
Skepticky se vůči ošklivé venuši vyjádřil i nálezce té pravé, věstonické, Karel Absolon. Jiný expert vypracoval zprávu, ve které konstatoval, že jde s jistotou o padělek; opíral se při tom hlavně o to, že řezy vedou přes místa, která jsou poškozená časem. Byla-li by venuše pravá, nebylo by to možné. Protože to byl padělek a nikoliv národní poklad, přestala soška policii zajímat a sedlák ji mohl prodat, komu chtěl. Nakonec skončila někde v Německu, ve sbírce soukromého majitele. Za jakou cenu ji koupil, se nám nepodařilo zjistit.
Putin jako Indiana Jones: Archeologie ve službách politika
Když se ruský premiér Putin stal roku expertem na potápění, bylo to spoustě lidí podezřelé. V srpnu 2011 se potopil pod hladinu Černého moře. Udělal to na Tamanském poloostrově na místě, kde dříve stávalo starořecké sídlo Fanagoria. Hned při prvním ponoru nalezl v hloubce pouhých dvou metrů fantastický objev – dvě antické amfory.
Sám je vyzdvihl, osobně je předal archeologům a rovnou nechal zvýšit výdaje na archeologický výzkum v Rusku. Fanagoria byla založena roku 543 př.n.l. kolonisty z Malé Asie, kteří prchali před Peršany. Jedná se o vůbec největší antické město na ruském území.
Už o pár měsíců později se ukázalo, že celý jedinečný objev je tak trošku zfixlovaný. Odvážnější archeologové na to upozorňovali hned po nálezu – přišlo jim podezřelé, že by amfory ležící na dně po tisíciletí ani neobrostly řasami. A navíc, Putin amfory z vody vynesl za ucha, což by u tak starého nálezu nemělo být možné. K „drobnému upravení reality“ se jen o pár měsíců později přiznal tiskový mluvčí premiéra Dmitrij Peskov. Oznámil, že nález byl od začátku do konce sehraný pro média…
Archeologie se dnes rozvíjí bouřlivěji než kdy předtím. Jaká vliv na ni mají "detektoráři"? |
Mumie z Persie: Smrt kvůli archeologii
Roku 2000 byla v Pákistánu při policejní razii na pašeráky starožitností objevena velmi dobře zachovaná mumie perské princezny stará údajně přes 2 600 let. Byla pohřbená v dřevěném sarkofágu a na sobě měla drahou zlatou korunu a masku.
V látce zabalené tělo bylo ozdobené zlatým náhrdelníkem s nápisem „Jsem dcerou velké krále Xerxes, jsem Rhodugune“. Všechny vnitřní orgány v jejím těle byly odebrány způsobem velmi podobným tomu, jaký používali staří Egypťané. Jiný národ tuto techniku neovládal, takže z mumie se brzy stala celebrita. Mezi Íránem (jako duchovním nástupcem Persie) a Pákistánem se brzy rozhořel spor, kdo má na mumii princezny nárok.
Nakonec z něj vzešel vítězně Pákistán – a ukázalo se, že to bylo moc dobře. Když kurátor muzea v Karáčí, Dr. Asma Ibrahim, tělo analyzoval, objevil na něm řadu znepokojivých detailů. Například ten, že na náhrdelníku je hned několik gramatických chyb, ale také některé drobnosti z mumifikačního procesu. Ibrahim předal mumii raději k dalšímu výzkumu. Počítačové scany a průzkum pomocí rentgenů odhalily, že tělo není staré dva tisíce let, ale pouhé dva roky. A žena zemřela násilnou smrtí – zřejmě jen proto, aby pak její tělo bylo prodáno jako mumie.
Také rakev byla mnohem mladší, než se zdálo; pocházela z doby před 250 roky. Shodou okolností byla hlavní zpráva o prokazatelném falzu mumie vydána ve stejný den, kdy BBC odvysílala dokument o její pravosti… A jen pro zajímavost – když se ještě věřilo, že je mumie pravá, odhadovala se její cena na 20 milionů dolarů.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: