Nově objevený druh dinosaura! Ve své době to byl neuvěřitelný „živoucí tank"

Dokonce i dravý tyranosaurus by se raději vyhnul zuulovi, druhohornímu dinosaurovi, jemuž vědci přezdívají „ničitel holenních kostí“.

Ve druhém poschodí Královského ontarijského muzea v Torontu se hrdě tyčí kostra gorgosaura, staršího a vytáhlejšího bratrance známého Tyrannosaura rexe. Ale kdyby byl tento tvor dnes naživu, možná by kulhal. Před více než sedmdesáti miliony lety byl ale vrcholovým predátorem v oblastech, kterým dnes říkáme Montana a západní Kanada. Jenže vrcholový neznamená neviditelný. Pravá holenní kost tohoto tvora byla během jeho života několikrát zpřelámána a později se zahojila.

Co ubohému dinosaurovi zlomilo nohu? Vědci nemají možnost usednout do stroje času, a proto si nikdy nebudou jistí. Ale v jiném sále téhož muzea si návštěvníci mohou prohlédnout jednoho z nejpravděpodobnějších – a nejdokonaleji zachovaných – podezřelých v tomto dávno zapomenutém druhohorním případu. 

Před vámi stojí Zuul crurivastator, nově objevený ankylosaurus, který je současně nejúplnější fosilií svého druhu, jaká kdy byla nalezena v Severní Americe. Když ještě žil, byl to šestimetrový živý opancéřovaný tank, který byl přibližně stejně těžký jako nosorožec bílý. Po smrti je jeho mohutné fosilizované tělo úžasně dobře zachované od čenichu až po kyjovitý ocas – který byl dokonalou zbraní a snadno protivníkovi rozdrtil kosti.

Nález zuula byl oznámen už v květnu 2017, ale zkameněliny lebky a ocasu byly představeny veřejnosti až 15. prosince a patří do nové muzejní expozice. Je to velkolepá multimediální podívaná, jejíž součástí je model fosilie ve skutečné velikosti, rozsáhlá animace zuula v pohybu, a dokonce i vzdělávací arkádové hry.

Na zbývajících částech fosilie se stále ještě pracuje: restaurátoři je zbavují jejich pískovcového lože, v němž spočívají. Odehrává se to v poklidné průmyslové hale asi 160 kilometrů východně od budovy muzea.

Vydávám se tam jednoho chladného prosincového rána několik dní před zahájením výstavy. Prostory patří firmě Research Casting International, která sídlí v Trentonu v Ontariu a připravuje exponáty pro muzea. Venku tiše padá sníh a ředitel RCI Peter May mě uvádí do hlavní pracovní haly. Ve vzduchu se vznáší kyselý pach polyesterové pryskyřice a v pozadí rachotí ventilátory.   

Peter May mě rychle vede hlavní chodbou k hnědému plátěnému přístřešku kryjícímu něco, co vypadá jako pískoviště naplněné betonem. Na horní straně kamenného kvádru leží čtyři technikové v zaprášených modrých pracovních pláštích a ohánějí se maličkými ručními pneumatickými kladívky. Nástroji s ostrou špičkou milimetr po milimetru odkrývají nahnědlé skvrny. Ke svému úžasu se dozvídám, že oblázky vypadající trochu jako kůže jsou části krunýře a jednotlivé šupiny.

Odkrývání této fosilie zachované do neobvyklých podrobností je nesmírně piplavá práce, ale bude stát za to. Fosilie ankylosaurů jsou vzácné, a i když se někdy najdou, v důsledku rozkladného procesu jsou často roztroušené jako kousky dětské skládačky. Tento exemplář zuula ale vypadá, jako kdyby celé zvíře zkamenělo v jediném okamžiku.

„Patří mezi ty nejlepší exempláře, jaké tady máme,“ říká paleontoložka Victoria Arbourová, kurátorka Královského muzea Britské Kolumbie a odbornice na ankylosaury. Vědci už teď rozeznávají po stranách těla rozbitý krunýř, což napovídá, že zuul možná utrpěl zranění při potyčce s jinými ankylosaury.

„Kvalita krunýře a stupeň zachovalosti kůže předčily naše nejsmělejší sny,“ dodává paleontolog z Královského ontarijského muzea David Evans, který dinosaura zkoumá.

Mimořádný nález

Když Victoria Arbourová a David Evans oznámili nález zuula, zpráva se ocitla na titulních stránkách novin na celém světě. Ale řízením osudu nebyli jedinými kanadskými paleontology, kteří se ve stejném týdnu pochlubili dinosaurem. Během několika dní vystavilo Královské Tyrrellovo muzeum paleontologie svého vlastního pozoruhodného dinosaura. Byl to nový druh, který později dostal jméno Borealopelta markmitchellii.

Dvojice dinosaurů vypadá na první pohled jako dinosauří déjà vu, ale ve skutečnosti jsou to velmi různí živočichové. Borealopelta žil o 35 milionů let dříve a na rozdíl od zuula neměl kyjovitý ocas. Byl také objeven o několik let dříve, a jeho nálezci tak měli při přípravě muzejního exponátu několikaletý náskok. V roce 2017 mohl svět spatřit borealopeltu v celé jeho kráse, ale zuul stál teprve na začátku své cesty na výsluní.

Zuulova pouť za nesmrtelností začala před 76 miliony lety nedaleko svěže zeleného ústí řeky v místech, kde je dnes severní Montana. Ve větru se kývaly kapradiny a rostliny příbuzné dnešním sykamorám, pod hladinou číhali krokodýli a želvy. Nějak se stalo, že zuul skončil mrtvý v říční mělčině. Jakmile se mršina nafoukla a plavala břichem vzhůru, zachytila se v místě ucpaném spadanými kmeny a uvízla na mělčině. Nánosy písku mršinu zakrátko přikryly – ale možná ne celou. Badatelé dosud nenašli zuulovy končetiny, které možná zhltli mrchožrouti jako dinosauří kebab.

„Kvalita krunýře a stupeň zachovalosti kůže předčily naše nejsmělejší sny.“
David Evans, paleontolog Královského ontarijského muzea

Jakmile byl dinosaurus pohřben, proměnil se v golema – minerály s vysokým obsahem železa uchovaly jeho svalovinu i kosti. Potom se na zuulově pískovcovém pouzdru navršila asi dvanáctimetrová vrstva hornin a zvětrávající úbočí kopců se nikdy nedostala blíže než deset metrů od fosilie. Nakonec se půda nad zuulem stala soukromou farmou na jižní straně hranice mezi USA a Kanadou.

V roce 2014 zde začali kopat komerční sběratelé fosilií pracující pro společnost Theropoda. Našli roztroušené kosti gorgosaura. Kopali hlouběji ve třicetimetrové vrstvě zeminy a narazili na tvrdý pískovec. Najednou jeden kopáč vykřikl: „Tady je něco úplně jiného!“ Hleděl na něco, co rozhodně nepatřilo k tyranosaurovi: byl to kyjovitý ocas ankylosaura.

Přestože společnost Theropoda prodávala mnoho fosilií soukromým sběratelům, její pracovníci věděli, že zuul je mimořádný a že by měl skončit ve veřejných sbírkách. Krátce nato společnost kontaktovala Davida Evanse, který v roce 2016 přesvědčil Královské ontarijské muzeum, aby fosilii získalo.

Přesně tak by systém měl pracovat,“ říká Tommy Heitkamp, provozní ředitel společnosti Theropoda.

Rohatý netvor

Převoz zuula do Kanady byl pro Victorii Arbourovou vysněnou příležitostí. V době, kdy fosilie dorazila, právě šťastnou náhodou začínala její dvouletá stáž v muzeu. Victoria a David začali zkoumat dinosauří lebku a ocas, které už byly zbaveny nánosu horniny, a oba si uvědomili, že dinosaurus je dosud neznámým druhem ankylosaura.

S ohledem na ocas, jenž zvířeti sloužil jako zbraň, se rozhodli pro druhové jméno crurivastator, tedy „ničitel holenních kostí“. Při volbě rodového jména se inspirovali tím, že jeho rohy jim připomínaly postavu rohatého netvora Zuula z filmu Krotitelé duchů z roku 1984. Před oficiálním uznáním jména požádal David Evans o souhlas svého kamaráda, paleontologického nadšence Dana Aykroyda, který byl spoluautorem scénáře filmu a také v něm hrál. Aykroyd nadšeně souhlasil.

Ve skladišti společnosti RCI zatím ležel dvacetitunový kamenný blok obsahující zuulovo tělo jako němá připomínka obrovského úkolu, který bylo nutné zvládnout. Už i jen dostat jej dovnitř bylo obtížné: fosilie byla tak těžká, že vysokozdvižný vozík s nákladem zapadl do zpevněného povrchu parkoviště.

Kamenný blok stál nedotčený až do ledna 2018, kdy preparátoři začali odkrývat zuulovu páteř a hrudní koš. O osm měsíců později byli připraveni pustit se do hřbetního krunýře. Požádali pracovníky z firmy RCI, aby kamenný blok rozřízli napůl a potom jej obrátili jako palačinku, která ovšem vážila 7700 kilogramů.

Od té chvíle preparátorka Amelia Madillová se svými spolupracovnicemi pečlivě odkrývala zuulův krunýř. Pětice žen z Ameliina pracovního týmu dnes lépe než kdo jiný zná skutečný rozsah nálezu. „Když přivezli ten kamenný blok, vyprávěla jsem o tom tátovi a řekla jsem, že to pro někoho bude celoživotní práce,“ říká Amelia Madillová. „Je to ohromný úkol, je to něco neskutečného.“ 

Zuul je tak neskutečný, že lidé v RCI nabrali zpoždění. Skupina Amelie Madillové dokončila svou práci až na konci roku 2018. Teprve nyní se začne psát vědecký příběh zkameněliny – jehož součástí bude i chemické pátrání po některých původních dinosaurových bílkovinách.

V plexisklové vitríně v Královském ontarijském muzeu zatím spočívá jednoznačná hvězda nové expozice: lebka zuula s otevřenou tlamou a navěky svraštělým čelem. Zírám na ni a začínám mít pocit, jako bych hleděl do minulosti, do každodenního života před 76 miliony lety. Tyto čelisti kdysi přežvykovaly trávu na druhohorních loukách. Tyto oči s kostnatými víčky kdysi hleděly na dávno ztracený svět.

Čím déle se dívám, tím rychleji se vitríny a štítky vytrácejí. Už není žádná přítomnost, jen znovu oživená kamenná minulost. Není žádné muzeum, jen zuul. 

Snímky zachycující tajemnou krásu fosilií

 

Na nalezišti fosilií v čínské provincii Liao-ning byly objeveny nejen pozůstatky dinosaurů, ale také prvních ptáků, například tyto drobné a krásné exempláře druhu Confuciusornis sanctus, které jsou staré 120 až 125 milionů let.Na nalezišti fosilií v čínské provincii Liao-ning byly objeveny nejen pozůstatky dinosaurů, ale také prvních ptáků, například tyto drobné a krásné exempláře druhu Confuciusornis sanctus, které jsou staré 120 až 125 milionů let. Tento pták se vyznačuje dvěma dlouhými ocasními pery a patří mezi nejčastější nálezy z raně druhohorního souvrství Yixian a Jiufotang. V čínských muzeích je dnes uloženo několik set exemplářů pocházejících z tohoto naleziště. Znamená to, že badatelé mohou zkoumat odchylky v rámci jedné populace, a to je u fosilních druhů velmi neobvyklé. Foto: O. Louis Mazzatenta

Roztomile působící masožravec Coelophysis bauri je starý asi 200 milionů let a je jedním z prvních dinosaurů, kteří žili na jihozápadě dnešních Spojených států.Roztomile působící masožravec Coelophysis bauri je starý asi 200 milionů let a je jedním z prvních dinosaurů, kteří žili na jihozápadě dnešních Spojených států. Tento druh z období pozdního triasu je považován za typickou fosilii Nového Mexika. Byl dlouhý asi tři metry, ale vážil pouhých 15 až 20 kilogramů. Exemplář na snímku má zakloněnou hlavu a leží v takzvané „posmrtné poloze“. Tato poloha je u zkamenělých dinosaurů velmi častá a je patrně způsobená posmrtným smrštěním svalů a vazů. Foto: Norbert Wu / Minden Pictures

Vejce na snímku patřila sauropodům, obrovským dinosaurům s dlouhým krkem, kteří byli největšími suchozemskými živočichy, jací kdy žili.Vejce na snímku patřila sauropodům, obrovským dinosaurům s dlouhým krkem, kteří byli největšími suchozemskými živočichy, jací kdy žili. Vejce sauropodů se nacházejí na celém světě od Španělska a Francie až po Argentinu a Spojené státy, ale tyto exempláře pocházející z Číny jsou stále ještě pevně usazeny ve svém kamenném loži. Dinosauří vejce se obvykle nacházejí ve skupinách a samice je kladly do prohlubní. V závislosti na konkrétním druhu mají vejce různý tvar a velikost, ale vejce sauropodů bývají kulatá a velká asi jako grapefruit. Foto: Scenics & Science / Alamy

Lebka masožravého dinosaura Allosaurus fragilis z období pozdní křídy zůstala uložená v kameni a je vystavená v sále Quarry Exhibit Hall v areálu národní památky Dinosaur National Monument v Jensenu ve státu Utah.Lebka masožravého dinosaura Allosaurus fragilis z období pozdní křídy zůstala uložená v kameni a je vystavená v sále Quarry Exhibit Hall v areálu národní památky Dinosaur National Monument v Jensenu ve státu Utah. Allosaurus byl vrcholovým predátorem své doby a žil přibližně před 150 až 155 miliony lety v západní části dnešních Spojených států. Foto: Breck P. Kent / Animals Animals / Earth Scenes

Protoceratops andrewsi, primitivní příbuzný rohatého dinosaura triceratopse, je vystaven v barcelonském muzeu vědy CosmoCaixa jako součást expozice dinosaurů z mongolské pouště Gobi. Protoceratops byl velký asi jako ovce.
Protoceratops andrewsi, primitivní příbuzný rohatého dinosaura triceratopse, je vystaven v barcelonském muzeu vědy CosmoCaixa jako součást expozice dinosaurů z mongolské pouště Gobi. Protoceratops byl velký asi jako ovce a byl hlavní kořistí dravého tvora velikosti krocana, který je známý jako Velociraptor mongoliensis. Bylo nalezeno několik pozoruhodných fosilií těchto dvou živočichů, kteří zahynuli při vzájemném souboji. Foto: Xavier Fores – Joana Roncero / Alamy

Pracovníci muzea dokončují anatomicky přesný model kostry dinosaura druhu Spinosaurus aegypticus.Pracovníci muzea dokončují anatomicky přesný model kostry dinosaura druhu Spinosaurus aegypticus. Patnáctimetrový exponát ve skutečné velikosti vznikl podle digitálních modelů fosilních kostí a v září 2014 byl k vidění v muzeu National Geographic ve Washingtonu jako hlavní exponát výstavy nazvané „Spinosaurus: ztracený obr z pozdních druhohor“. Foto: Mike Hettwer

Detail zachycující hrozivé zuby a čelist samice druhu Tyrannosaurus rex, která dostala přezdívku Trix. Exponát je vystaven v Přírodovědném muzeu v holandském Leidenu.Detail zachycující hrozivé zuby a čelist samice druhu Tyrannosaurus rex, která dostala přezdívku Trix. Exponát je vystaven v Přírodovědném muzeu v holandském Leidenu. Kostra je z více než osmdesáti procent úplná a patří mezi nejlepší exempláře T. rex na světě. Badatelé z leidenského muzea ji vykopali v roce 2013 v Montaně. Foto: Dean Mouhtaropulos / Getty

Snímek zachycuje část kostěného krunýře pozoruhodně úplné zkameněliny ankylosaura pojmenovaného Borealopelta markmitchelli; světlejší proužky představují ohebnější tkáň mezi tuhými částmi krunýře tohoto dinosaura.Snímek zachycuje část kostěného krunýře pozoruhodně úplné zkameněliny ankylosaura pojmenovaného Borealopelta markmitchelli; světlejší proužky představují ohebnější tkáň mezi tuhými částmi krunýře tohoto dinosaura. Fosilie byla objevena v roce 2011 při těžbě ropných písků v kanadském státu Alberta a je na ní patrná prasklina způsobená nárazem lžíce rypadla. Nález se naštěstí podařilo zachránit dříve, než stroj napáchal větší škody. Po šesti letech a sedmi tisících hodin preparace je zkamenělina vystavena v Královském Tyrrellově muzeu. Foto: Robert Clark

Tato neobvyklá lebka patřila příbuznému triceratopse, jehož vědci pojmenovali Kosmoceratops richardsoni.Tato neobvyklá lebka patřila příbuznému triceratopse, jehož vědci pojmenovali Kosmoceratops richardsoni. Dinosaurus řazený do skupiny Ceratopsia žil na pozdně druhohorním kontinentu Laramidia, který dnes tvoří západní část Severní Ameriky. Kosmoceratops znamená „zdobená rohatá tvář“: příslušníci tohoto druhu měli na lebce patnáct růžků, jež patrně nepoužívali k obraně před dravci, ale k přivábení partnerů k páření nebo při zápasech se soky. Foto: Cory Richards

Dvě řady stop objevené poblíž vesnice Moenkopi v Arizoně patrně zanechala matka a mládě druhu Dilophosaurus wetherilli asi před 193 miliony lety. Stopy jsou výmluvným svědectvím o životě dinosaurů na počátku jurského období.
Dvě řady stop objevené poblíž vesnice Moenkopi v Arizoně patrně zanechala matka a mládě druhu Dilophosaurus wetherilli asi před 193 miliony lety. Stopy jsou výmluvným svědectvím o životě dinosaurů na počátku jurského období. Úzké otisky nohy se třemi prsty jsou typické pro masožravé dvounohé dinosaury. Foto: Carver Mostardi/Alamy

Povrchová vrstva sedimentů působením dešťů a větrů zvolna zvětrává a obnažuje fosilie dinosaurů, které jsou tvořeny z tvrdších materiálů a byly až dosud skryté pod povrchem. Snímek zachycuje šedesáticentimetrový kus ocasu kachnozobého hadrosaura.Povrchová vrstva sedimentů působením dešťů a větrů zvolna zvětrává a obnažuje fosilie dinosaurů, které jsou tvořeny z tvrdších materiálů a byly až dosud skryté pod povrchem. Snímek zachycuje šedesáticentimetrový kus ocasu kachnozobého hadrosaura, který se postupně vynořuje z pískovce. Vyprahlé oblasti typu badlands patří mezi místa, kde se nachází nejvíce fosilií, protože povrchové sedimenty rychle zvětrávají působením povětrnostních vlivů. Foto: Cory Richards

Odlitek kostry dinosaura druhu Triceratops horridus stojí v Královském Tyrrellově muzeu v kanadské provincii Alberta.Odlitek kostry dinosaura druhu Triceratops horridus stojí v Královském Tyrrellově muzeu v kanadské provincii Alberta. Triceratops byl poprvé popsán v roce 1889 a byl prvním známým rohatým dinosaurem ze skupiny Ceratopsidae. Od té doby bylo popsáno více než 80 dalších druhů. Většina nálezů pochází ze Severní Ameriky a každý rok se objeví několik nových exemplářů. Foto: All Canada Photos / Alamy

Detail zachycující ocasní část těla čínského dinosaura z období spodní křídy, Sinornithosaurus millenii. Opeřený dromeosaurus byl příbuzný velociraptora a v ocase měl zkostnatělé šlachy upevněné k obratlům nebo k páteři.Detail zachycující ocasní část těla čínského dinosaura z období spodní křídy, Sinornithosaurus millenii. Opeřený dromeosaurus byl příbuzný velociraptora a v ocase měl zkostnatělé šlachy upevněné k obratlům nebo k páteři. Tenké kostěné pruty zpevňovaly ocas, zlepšovaly rovnováhu a zvyšovaly obratnost tohoto rychlonohého dravého druhu. Foto: O. Louis Mazzatenta

Řada dinosauřích stop protíná Údolí dinosaurů v oblasti Sousa v Brazílii.Řada dinosauřích stop protíná Údolí dinosaurů v oblasti Sousa v Brazílii. Zatímco fosilizované dinosauří kosti vypovídají o anatomické stavbě dávno vyhynulých živočichů, takzvané ichnofosilie, jimiž jsou fosilní stopy, otisky zubů, hnízdní prohlubně a koprolity (fosilní výkaly), poskytují důležitá vodítka vypovídající o chování a životě dávných druhů. Foto: Pulsar Images / Alamy

Lebka dinosaura Velociraptor mongoliensis pochází z období svrchní křídy z mongolské pouště Gobi. Tohoto dromaeosaura proslavil film Jurský park z roku 1993, ale ve skutečnosti byl mnohem menší než ve filmu a v jeho pokračováních.Lebka dinosaura Velociraptor mongoliensis pochází z období svrchní křídy z mongolské pouště Gobi. Tohoto dromaeosaura proslavil film Jurský park z roku 1993, ale ve skutečnosti byl mnohem menší než ve filmu a v jeho pokračováních. Byl vysoký jen půl metru a pravděpodobně nevážil víc než patnáct kilogramů. Foto: Phil Degginger Carnegie Museum / Alamy

Tato neobvyklá lebka patřila příbuznému triceratopse, jehož vědci pojmenovali Kosmoceratops richardsoni.Název tohoto druhu, Mei long, pochází z čínského výrazu „tvrdě spící drak“ a odráží skutečnost, že tato pozoruhodná fosilie zachycuje vzácný a klidný okamžik dinosauřího chování. Troodontid zachycený při pohledu zespodu je schoulený do klubíčka s hlavou schovanou pod křídlem a zaujal polohu, kterou známe i u soudobých ptáků. Složené nohy jsou na snímku ve vodorovné poloze a směřují zprava doleva, ocas je seshora obtočený kolem těla. Foto: O. Louis Mazzatenta

Panoramatický snímek je sestaven z řady fotografií a zachycuje rekonstruovanou kostru mohutného titanosaura ze skupiny sauropodů.Panoramatický snímek je sestaven z řady fotografií a zachycuje rekonstruovanou kostru mohutného titanosaura ze skupiny sauropodů. Kostra byla poprvé vystavena v Americkém přírodovědném muzeu v New Yorku v lednu 2016. Sedmatřicet metrů dlouhý kolos je možná největší dinosaurus, jaký kdy žil. Na základě řady fosilií nalezených v oblasti Chubut v argentinské Patagonii byl tento tvor v roce 2017 popsán jako nový druh a dostal jméno Patagotitan mayorum. Foto: Xinhua / Alamy

Detail zachycuje dráp a část chodidla téměř úplného exempláře druhu Tyrannosaurus rex, jemuž říkají Tristan Otto a který je vystaven v přírodovědném muzeu v Berlíně.Detail zachycuje dráp a část chodidla téměř úplného exempláře druhu Tyrannosaurus rex, jemuž říkají Tristan Otto a který je vystaven v přírodovědném muzeu v Berlíně. Ve skutečnosti byly tyto drápové kosti obaleny keratinovou pochvou, podobně jako kočičí drápy. Byly však mnohem větší a dokázaly způsobit závažnější újmu. Foto: Mehmet Kaman / Anadolu Agency / Getty

Odlitek kostry kachnozobého hadrosaura druhu Parasaurolophus walkeri s extravagantním kostěným hřebenem je vystaven v Senckenbergově muzeu ve Frankfurtu.Odlitek kostry kachnozobého hadrosaura druhu Parasaurolophus walkeri s extravagantním kostěným hřebenem je vystaven v Senckenbergově muzeu ve Frankfurtu. Příslušníci tohoto druhu měli nosní dutinu, horní dýchací cesty a čelo protažené směrem dozadu do podoby téměř dvoumetrového a dutého kostěného hřebenu. Obecně se má za to, že sloužil jako ozvučná komora, jakou mají dechové nástroje, a svým nositelům patrně umožňoval vydávat hlasité volání, jež se neslo na značnou vzdálenost. Foto: Heinrich Baesemann / DPA Picture Alliance Archive / Alamy

Velmi zdobný dinosaurus, který se ocitl na obálce prosincového vydání National Geographic v roce 2007, byl původně popsán jako nový druh a byl pojmenován Dracorex hogwartsia neboli „dračí král z Bradavic“ podle školy čar a kouzel z knih o Harry Potterovi.Velmi zdobný dinosaurus, který se ocitl na obálce prosincového vydání National Geographic v roce 2007, byl původně popsán jako nový druh a byl pojmenován Dracorex hogwartsia neboli „dračí král z Bradavic“ podle školy čar a kouzel z knih o Harry Potterovi. Z následujících výzkumů několika vědeckých týmů však vyplynulo, že neobvyklá lebka pokrytá výrůstky a bodci patří mláděti tlustohlavého dinosaura Pachycephalosaura. Foto: Ira Block

Autor Micheal Greshko je členem vědecké redakce National Geographic.

Fotograf National Geographic Mark Thiessen má široký záběr a svými snímky doprovodil mnoho článků uveřejněných v časopise – od přírodních požárů až po baseballovou Síň slávy.

Související články