Ondráš – neohrožený pán Beskyd

Dne 1. dubna 1715, tedy před 299 lety, byl zabit nejslavnější slezský zbojník Ondráš či Ondrášek z Janovic, vlastním jménem Ondřej Fuciman.

Ondráš – neohrožený pán Beskyd
Ondráš – neohrožený pán Beskyd
Zdroj: archiv

Ondráš se narodil roku 1680 v Janovicích a jeho otec vykonával v této obci v podhůří Beskyd funkci fojta neboli představeného. Dlužno dodat, že rodina patřila k nejbohatším selským rodům na frýdeckém panství. Ondřej ale ve šlépějích svého tatíka příliš dlouho nekráčel, přestože mohl mít pohodlný a spokojený život.

Kvůli své divoké povaze byl po nějaké době vyloučen ze studií a následně se svým kamarádem Jiřím Juráškem neboli Jurášem a pár dalšími dal na Lysé hoře v Beskydech dohromady zbojnickou družinu. Zbojničina a bránění utiskovaných se staly Ondrášovým životním posláním.

Protože nebyl i přes vypsanou odměnu nikdy dopaden, nejsou známy podrobnější zprávy o jeho činnosti, existuje pouze množství legend a pověstí. Jisté je, že se před jeho obávanou zbojnickou družinou třásla místní vrchnost strachy, zatímco chudí ji milovali.

Konec obávaného zbojníka nastal v hospodě ve Sviadnově, kde ho při tanci vzal po hlavě vlastním obuškem čili valaškou Juráš. Podle pověsti Ondráš získal od jedné čarodějnice zvláštní sílu, která ho dělala nezranitelným a nesmrtelným. Zabít ho tak šlo pouze jeho vlastní valaškou.

Důvodem Jurášova činu bylo, že žárlil na Ondráše jako na soka v lásce. Vůdce zbojníků měl totiž u šenkýřovy dcery Dorotky podstatně větší úspěch než právě Juráš. Prozaičtější vysvětlení může spočívat ve skutečnosti, že se část zbojníků už chtěla vrátit k normálnímu životu, podpořenému slibem beztrestnosti a značnou finanční odměnou ze strany vrchnosti.

Po smrti bylo Ondrášovo tělo rozčtvrceno a pro výstrahu rozvěšeno na stromech po frýdeckém panství, kde se prý stalo potravou hladových havranů. Říká se, že si z těchto stromů následně lidé vydlabali včelí úly, z nichž každé jaro vyrůstala zelená ratolest na znamení Ondrášovy neviny.

A jak dopadl zrádce Juráš? Ani on si výskat rozhodně nemohl, i když to tak zpočátku vypadalo. Pro odměnu sto zlatých a císařský dekret o udělení milosti se měl dostavit i s dalšími kumpány do Těšína. Jenomže když tam dorazili, sklapla past. I přes odpor je stráže přemohli a vsadili do želez. Juráš nakonec skončil v roce 1716 pro výstrahu na popravišti, kde kat jeho tělo lámal okovaným kolem.

Pavlína Pitrová

 

 

 

 

 

Související články