Pulzary jsou velmi rychle rotující neutronové hvězdy, které vzniknou po výbuchu supernovy. Jeden takový pulzar se nachází například v Krabí mlhovině, která vznikla po výbuchu supernovy v roce 1054 n. l.

Podmínky na pulzaru jsou natolik extrémní, že pulzar prakticky vyzařuje jen ze dvou horkých skvrn, které jsou totožné s jejich magnetickými póly. Když se přidá velmi rychlá rotace, vznikne tak kosmický ekvivalent majáku. Podle takového majáku by si člověk mohl docela spolehlivě seřizovat hodinky. Nicméně v případě pulzaru PSR B1937+21 to vypadá, že jeho pravidelnou periodu rotace něco ruší.

Kde je zakopaný pes?

Schematický náčrtek pulzaru. Zelená je osa rotace, modré louče jsou kolimované paprsky a bílé jsou magnetické siločáry. Zdroj Wikimedia Commons / Roy Smith

Perioda rotace tohoto pulzaru byla určena s neuvěřitelnou přesností na 1,5578064688197945 +/- 0,0000000000000004 milisekund. Poslední měření ale ukazují, že periodu něco ruší. Jedna z teorií mluví o tom, že pokud pozorujeme nepravidelnosti v periodě pulzaru, můžou je způsobit gravitační vlny.

Další se odvolávají na existenci planet, které prochází přes pulzar, a nebo na existenci pásu asteroidů.

Pulzar PSR B1937+21 byl pozorován různými rádiovými dalekohledy po 26 let, z tak dlouhé časové základny dat už se dá udělat docela slušná statistika. Zjistilo se, že sem tam se vyskytuje nějaká milisekundová nepravidelnost. Příliš malá na to, aby za ni byla zodpovědná nějaká planeta nebo větší objekt, a předpovídanému rušení gravitačními vlnami také neodpovídá. Nepravidelnost vypadá, jako kdyby přes pulzar procházelo množství poměrně malých objektů. Taková teorie se neobjevila jako blesk z čistého nebe. Pokud kolem pulzarů můžou obíhat planety, není důvod, aby nemohla menší tělesa. Asteroidy jsme koneckonců pozorovali i kolem jedné z nejjasnějších hvězd nebe, Vegy ze souhvězdí Lyry.

Můžou za to asteroidy?

Umělcova představa asteroidů obíhajících kolem hvězdy Vega. Zdroj NASA/JPL-Caltech.

V teorii to vypadá tak, že pás asteroidů se může vyskytovat nejblíže zhruba 75 miliónů kilometrů od pulzaru (polovina vzdálenosti Země-Měsíc, jinak řečeno 0,5 astronomických jednotek), kde se můžou nacházet kamenné objekty.

Bližší objekty jsou extrémně energetickým zářením z pulzaru jednoduše vypařeny. Pokud bychom hledali ledové asteroidy, museli bychom jít do vzdálenosti 16 astronomických jednotek od pulzaru. Asteroidy by navíc mohly být mnohem více rozptýlené, než známe ze sluneční soustavy. Nejsou tu totiž velké planety, které jejich pohyb mohou ovlivňovat. Nicméně problém celé této teorie je v tom, že pozorovat takové asteroidy je se současnou technikou naprosto nemožné. Vyloučit tuto teorii ale také.

Z celého pozorování je nejdůležitější fakt, že něco jako asteroidy může rušit signál z pulzarů, což je třeba mít na paměti při honu za gravitačními vlnami.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

• Na Marsu je voda. Neprůstřelný důkaz našla sonda Opportunity
• Stáhněte si originální wallpapery National Geographic
• Nový objev ve vesmíru. Našli jsme konečně druhou Zemi?