Komu by se taky chtělo ty sítě pořád spravovat, když navíc zůstávají prázdné. To je asi hlavní, byť ve skutečnosti nevyslovený motiv v pozadí postupné pavoučí evoluce. Sítě tu nejsou pro krásu, ale na chytání kořisti, a jako takové se staly zřejmě neefektivní.

Pavouci byli sítěmi vázáni k určitému místu, ale námaha spojená s jejich udržováním nepřinášela kýžené plody v podobě hmyzu. Proto se podle vědců z Kielské univerzity začala až polovina druhů osminohých predátorů přeškolovat na přímé lapání kořisti. Některé druhy jej již praktikovaly, ale sítě bývaly nejrozšířenějším znakem pavouků.

Změna sebou přinesla i fyziologické změny. Pavoukům se pro volný lov vyvíjejí lepkavé chomáčky na předních nohou. Jde vlastně o takové přilnavé polštářky tvořené jemnými štětinkami, tisíci štětinek, na které se ve vzpřímeném stavu díky jejich struktuře přilepí vše s čím se dostanou do kontaktu - stejný princip z přírody okoukaly přilnavé podložky na mobil do aut.

Kielští výzkumníci analýzou znaků desítek tisíc druhů pavouků zjistili, že tyto lepkavé štětinky má 83 procent pavouků, kteří holdují volnému lovu. Zatímco u pavouků, kteří nadále spřádají sítě se vyskytují jen u jednoho procenta.