Petrolejka, dřevěná koza a tahák na zdi, tak vypadá porod v DR Kongo

Jak se rodí v DR Kongu? Podívejte se přímo na místo s Danielou Hranaiovou, která rok a půl působila v Kongu, a s fotografkou Lucií Pařízkovou.

Zdroj: Lucie Pařízková / ČvT

Vstupujeme do malé hliněné chatrče asi pět krát tři metry bez oken. Příjemný venkovní vzduch se mění ve velmi dusný horký prostor, ve kterém se mísí pach léků a lidského potu. Dívám se na barevně oděné konžské ženy ležící po dvou na úzkých dřevěných postelích bez matrací. Jsou to čerstvé rodičky. V náručí drží svá látkou omotaná miminka, některé právě kojí. Kolem postelí visí moskytiéry. Cítím upřené pohledy všech přítomných. Aniž by ženy přerušily kojení svých miminek, zvědavě otáčejí hlavy a z jejich očí je čitelná jasná otázka: „Qu-est-ce qu’ils font la les wazungu?“ (Co tu dělají ti běloši?)

Zatímco kolega klade různé otázky personálu i pacientům zdravotního střediska Sugulu, hltám celou scénu, která se přede mnou odvíjí. Jako mladá žena, která se pravděpodobně také jednou ocitne v roli matky, si představuji samu sebe, jak rodím v místním porodním sále, malé temné místnůstce, kterou jsme navštívili před chvílí.

Jedna postel a bez matrace

Při cestě do ní jsme prošli malým předsálem s jednou dřevěnou postelí bez matrace – takzvanou hekárnou. Uprostřed další, závěsem oddělené, místnůstky stojí značně opotřebovaná dřevěná porodní koza, vedle ní petrolejová lampa, na hliněné zdi nakřivo nalepený plakát s názornými černobílými kresbami ženské vagíny a z ní vycházející dětské hlavičky – něco jako porodní tahák pro místního vyškoleného zdravotníka.

Zdravotnické centrum si lze v prostředí konžského venkova představit jako malou hliněnou či zděnou stavbu bez přívodu pitné a většinou i užitkové vody, sprch a často i záchodů nebo chladniček na uchování léků. Vybavení je velmi prosté, obvykle jen s poloprázdnou skříňkou na léky, základním lékařským materiálem a pár kusy nábytku.

V Africe postaví technologické město budoucnosti. U Nairobi vznikne africké Silicon Valley

Rodit zde je pro Evropanku myšlenka naprosto nepředstavitelná. Běžná Konžanka z oblasti Kitutu v Demokratické republice Kongo, do takového zdravotního střediska ráda dorazí pěšky až z deset kilometrů vzdáleného domova. Pro místní ženy, které se v rámci osvěty dozvěděly o fungování zdravotních center, představují tato střediska ve srovnání s jejich domácím prostředím či všudypřítomnými šarlatány, vydělávajícími na zdravotních potížích a nevědomosti prostých obyvatel, možnost bezpečnějšího porodu a léčby nemocí.

Sugulu v oblasti Kitutu v provincii Jižní Kivu je jedním z 22 zdravotních center, které podporuje Člověk v tísni v rámci svého projektu financovaného prostředky humanitárního fondu Evropské komise ECHO. Jeho cílem je zlepšit kvalitu zdravotní péče v odlehlých venkovských oblastech na východě Konga a zpřístupnit ji místnímu obyvatelstvu. Zvláštní důraz je kladen na snížení dětské úmrtnosti a zlepšení zdraví matek. Ženy díky němu mají mimo jiné možnost pravidelně navštěvovat zdravotní střediska na předporodní konzultace.

 

Matkami v nešťastné době

Konžské Kitutu je odlehlá, bezpečnostně nestabilní oblast, kde fungování zdravotních center není hrazeno státem, a tak pravidelné dodávání základních léků, zdravotního materiálu, průběžné školení, supervize zdravotního personálu a finanční podpora přispívají k dlouhodobému zlepšení zdravotní péče. Vnitřní uprchlíci, jejichž počet se neustále mění v závislosti na přesunech ozbrojených rebelských skupin, a oběti znásilnění mají přitom díky projektu nárok na zdravotní péči zdarma.

Po dokončení kontroly v Sugulu usedáme opět na motorky, na kterých nás zkušení řidiči náročným terénem dopravují do dalších dvou zdravotních center. Během těchto pravidelných kontrol ve všech podporovaných zdravotních střediscích se sleduje, zda a jak se zlepšuje kvalita poskytované zdravotní péče a zdravotní personál dostává odborná doporučení, co a jak je možné zlepšit.

Úroveň vybavenosti a poskytované péče není všude stejná. Někde jsem šokovaná, jak mohou i přes opakovaná školení o hygieně vyhazovat zdravotní odpad do ničím nechráněné vykopané díry sotva deset metrů od vchodu do centra, přestože o kousek dál je postavená nová k tomu určená betonová spalovna. Jinde mě naopak udivuje zodpovědný přístup a neutuchající energie zdravotníků znovu začínat od nuly poté, co bylo středisko několikrát vybrakované a zničené ozbrojenými rebely.

Člověk v tísni v DR Kongo | Člověk v tísni založil stálou misi v DR Kongo na počátku roku 2009 díky příspěvkům české veřejnosti. S projekty zaměřenými na zlepšení přístupu k pitné vodě, kvalitnější a dostupnější zdravotní péči i vzdělání nebo pomoci obětem sexuálního násilí působí v provincii Jižní Kivu na východě země. Dlouhotrvající válečný konflikt zanechal zdejší zdravotnictví v katastrofálním stavu. Člověk v tísni v oblasti rekonstruuje poničená zdravotní střediska, poskytuje lékařské vybavení a léky, organizuje osvětové kampaně a školí místní zdravotníky.  Pomoc ECHO | Generální ředitelství pro humanitární pomoc a civilní ochranu (ECHO) Evropské komise financuje pomoc obětem přírodních katastrof a konfliktů mimo Evropskou unii a zároveň podporuje rozvojové aktivity pro ohrožené lidi v krizových oblastech po celém světě.

I přes omezené personální kapacity, vybavení či hygienu jsou dobře zásobená zdravotní střediska s vyškoleným personálem pro zdejší přínosem. Minimálně si mohou vybrat mezi tradičními praktikami a odbornou, finančně dostupnou zdravotní péčí. Zároveň dostávají prostřednictvím osvětových kampaní lepší informace, které přispívají k prevenci nejčastějších onemocnění a ke zlepšení stravovacích návyků. V oblasti, kde stále panuje riziko možných útoků různých rebelských skupin, kde je široce rozšířená malárie, kde má pouhé 1,5 % obyvatel přístup k tekoucí filtrované vodě a kde průměrná sedmičlenná rodina žije s 18 dolary na měsíc, zatímco lístek na autobus do nejbližšího města stojí 50 dolarů, je skutečnost, že místní lidé mají možnost využít služeb zdravotnického zařízení a účastnit se osvětových programů, neocenitelná.

AUTORKA: Daniela Hranaiová, někdejší finanční manažerka mise společnosti Člověk v tísni v DR Kongo
FOTO: Lucie Pařízková

Společnost Člověk v tísni vznikla v roce 1992 v okruhu válečných zpravodajů a novinářů věnujících se zahraničí, kterým už nestačilo jen přivážet do České republiky informace, a začali ven vyvážet pomoc. Postupně se společnost etablovala jako profesionální humanitární organizace s cílem pomáhat v krizových oblastech a podporovat dodržování lidských práv ve světě. Během dvaceti let své existence se stala jednou z největších neziskových organizací ve střední Evropě, začala se věnovat oblasti vzdělávání a pomoci lidem žijícím v sociálním vyloučení. Dnes se Člověk v tísni zaměřuje na čtyři základní oblasti, kterými jsou humanitární pomoc a rozvojová spolupráce, podpora lidských práv, programy sociální integrace a vzdělávací a informační programy.

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články