Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Přísloví, jenž se naprosto míjí s životem těch, pro které je pětiminutové zpoždění tou lepší variantou.
 
Určitě jste si všimli, že někteří lidé pokaždé dorazí na poradu jako poslední. Ať je léto nebo zima, vždycky jim ujede autobus a na schůzky opakovaně přicházejí v okamžiku, kdy už je snad nikdo nečeká. Vědci se již několik let snaží zjistit, zda se dá nedochvilnost nějak změnit či vysvětlit.
 
"Přestože opozdilci zažívají ve svém životě v souvislosti s nestíháním mnoho odmítnutí i různé tresty, nic to na jejich chování nemění," říká Justin Kruger, psycholog z vysoké školy v New Yorku.  
 
Jedním z důvodů, proč někteří lidé chodí všude pozdě, je skutečnost, že se nenaučili správně vyhodnotit, jak dlouho jim bude trvat úkol, do něhož pustili – psychologové tento jev označují jako klam plánování.
 
Další příčinou, která souvisí s předchozím důvodem, je, že věční opozdilci více podléhají multitaskingu, což znamená, že se zaměří na dělání více věcí najednou, například telefonují a během hovoru se snaží dokončit rozepsaný e-mail. A protože multitasking stěžuje sebepoznání neboli vědomí o tom, co děláme, dochází k věčnému nestíhání.

Čas plyne každému jinak

V roce 2001 zjistil psycholog Jeff Conte ze Státní univerzity v San Diegu, že je možné lidi rozdělit do dvou hlavních skupin. Zatímco skupina A se maximálně soustředí na dosažení výsledku, skupina B odsouvá svoje záměry na později.  
 
Zajímavostí je, že tyto dvě skupiny mají odlišné vnímání času. Během tří provedených studií Conte se ukázalo, že u osob ze skupiny A pocitově proběhla minuta za 58 vteřin. Naopak lidé ze skupiny B tipovali, že minuta uplynula za 77 sekund.
 
"Pokud vezmeme v potaz 18vteřinovou mezeru, je jasné, že výsledné zpoždění se s každou další minutou roztahuje," upozornil Conte.  

(Marná) snaha zastavit ztráty

Opozdilci stále důvěřují tomu, že nad jejich příchody na poslední chvíli ostatní jen mávnou rukou. Jenže se zjistilo, že USA každoročně přichází zhruba o 90 miliard amerických dolarů v důsledků pozdních příchodů. Vědci se proto snaží vylepšovat strategie, které pomůžou zlepšit naši přesnost.
 
Lidem, kteří mají tendence podceňovat čas při plnění úkolů, může život usnadnit, když si práci začnou rozvrhovat do velmi detailních kroků. Vědecká studie z roku 2012 také zjistila, že mnohem lépe odhadneme svoje časové rezervy, když si splnění zadaného úkolu předem vizualizujeme.
 
Dobrým krokem ke změně je také uvědomění si, že nelze být na dvou místech najednou a cíleně si začít plánovat méně věcí, které mezi sebou mají věší rozestupy. Vědci však upozorňují, že v první řadě je potřeba si uvědomit, že nějaký problém mám. Bez tohoto kroku jsou všechny rady drahé.